POPRAVY
Existuje
humánní forma popravy? V roce 1993 Dr. Harold Hillman z univerzity v Surrey
uveřejnil nejpodrobnější studii k této otázce. Je to neveselé čtení
1. Věšení
Tato metoda byla používána ve Velké
Británii až do zrušení trestu smrti v roce 1965. Je všeobecně pokládána
za jistou a rychlou a bývá pokládána i za bezbolestnou. Nedotčená kůže
a nervy nad oprátkou však naznačují, že člověk může cítit jak zařezávání
smyčky, tak její rdousivý efekt. Jsou známy případy i velice pomalých smrtí
při použití této metody. |
2. Stětí hlavy
Gilotina se proslavila během francouzké
revoluce. Mečem padaly hlavy králů a královen v Británii. Dodnes se mečem
stíná v některých zemích, konkrétně v Saudské Araábii. I tato metoda, podobně
jako věšení bývala považována za rychlou a humánní. V mozku však zůstává
okysličená krev, takže podle nových poznatků může mozek ještě řadu vteřin
po stětí hlavy zůstat v činnosti a registrovat bolest. Existují tvrzení,
že oči v useknuté hlavě pozorovali okolí. :-) |
3. Zastřelení
Je to poměrně rozšířený způsob
popravy a zdá se humánnější než předchozí dva. Kulky vpálené do hlavy způsobí
okamžitou smrt, protože zároveň dochází k masívnímu poškození a destrukci
mozkových tkání. Britská královská komise tento způsob popravy zrušila
v roce 1953. Důvod: není jisté, že popravčí četa dokáže zasáhnout životně
důležité orgány. |
4. Plynová komora
Jde o vzduchotěsnou místnost se
židlí, na niž je upoután odsouzenec. Smrt způsobuje plynný kyanid. Poprvé
byl tento způsob nehumánní popravy použit v Nevadě v roce 1921. Utrpení
oběti je zřetelné: třes, zvracení, lapání po dechu, které trvářadu sekund.
Tato metoda je používána pouze v několika státech USA, například v Nevadě,
Arizoně, Colradu. |
5. Elektrické křeslo
Poprvé bylo použito v New Yorku
v roce 1890 a stále se užívá ve třinácti státech USA. Odsouzenec je upoután
do dřevěné židle, přiloží se elektrody a yapne proud o třiceti tisících
wattech. Vězen je doslova uvařen a někdy je zapotřebí několika šoků, než
dojde ke smrti. |
6. Kamenování
Tato barbarská metoda má dlouhou
tradici v zemích Středního východu. Hovoří se o ní už v bibli. Je dodnes
používána v řadě islámských států, zejména v Íránu. Odsouzenému svážou
ruce a nohy a po krk ho zahrabou do písku. Hlava je pokryta rouškou. Zhysterizovaný
dav poté odsouzence kamenuje do té doby, než ustanou výkřiky a dav usoudí,
že ortel byl vykonán. Íránské zákony zakazují používat k tomuto ůčelu velké
kameny, aby smrt nenastal příliš rychle. |
7. Smrtící injekce
Byla zavedena v USA v roce 1977
a je používána ve třiadvaceti amerických státech. Je to nejrozšířenější
a zřejmě nejhumánnější metoda popravy. Odsouzenec je připoután ke stolu,
který připomíná operační stůl, a je mu vstříknuta látka (sodium thiopenton),
po níž během deseti až patnácti vteřin usíná. Poté následuje další, tentokrát
již smrtící injekce; jedna zastavuje dýchání a druhá činnost srdce. |
|
Ve více než
polovině zemí světa, včetně většiny evropských států, je trest smrti zakázán.
Průzkumy veřejného mínění však jasně ukazují, že občané jsou jiného názoru.
Podle nejnovějších údajů z Velké Británie požadují obnovení trestu smrti
sedmdesát dvě procenta občanů. Podobná situace je ve Francii i dalších
zemích. Je to stejný poměr ajko před deseti lety. Britští zákonodárci,
zvolení, aby reprezentovali názory voličů, ovšem jakékoliv pokusy o obnovení
trestu smrti, který byl zrušen v roce 1965, odmítají.
DISKUSE
Podle Petera Hodgkinsona z Centra
studií trestu smrti je odpor britského parlamentu ke znovuzavedení trestu
smrti i k samotné diskusi o tomto problému v souladu s celosvětovým trendem.
Právní normy i přesvědčení zákonodárců jsou v rozporu s názory občanů.
O trestu smrti se začalo seriózně diskutovat koncem osmnáctého století.
Pro řadu lidí je to především morální problém. Má společnost právo vzít
někomu život?
Bible je v tomto směru velice
nejasná. Ve dvacáté kapitole Starého zákona v knize xodus přikazuje ,,Nezabiješ!",
ale o tři kapitoly dále tatáž kniha prosazuje právo založené ,,život za
život, oko za oko, zub za zub".
Celá léta se lidé snažili filozoficky
objasnit hlavní aspekty tohoto problému. Jedním z prvních byl italský kriminolog
Cesar Beccaria. |