Název pro nevnímatelnou dynamickou subsatnci astrálu, která tvoří životní prostředí astrálních bytostí a je zdrojem života na psychofizické úrovni. Po vzoru kabalistů je Eliphas Lévi nazýval " velkým hadem " a Paracelsus " siderickým světlem ". S. de Guaita (Chrám Satanův) charaktrerizoval astrální světlo jako " ono neúprosné fluidum ovládjící pudy, všesvětový roznašeč elementárního života, osudový působce narození i smrti, závoj Neviditelna, za nímž se skrývají různé hierarchie Movností, jimž slouží zároveň závoj i za nositele. Tato bytost hyperfyzická - sebe nevědomá (...)". Astrální světlo je základní magické agens, je prostředkem všech všech operací magie, vše co mág činí, činí jeho prostřednictvím. Astrální světlo se směřuje a dynamizuje prostředky ceremoniální magie, přičemž se uplatňuje zákon " Hermových vah " : negativní čin indukuje též pozitivní důsledky a naopak. Základním prostředkem dynamizace astrálního světla je oběť. Papus vidí astrální světlo jako klíč ke všem tajemstvím a uvádí jeho názvy : telesma (Hermes), had (Mojžíš), azoth (alchymisté), magnetismus (Mesmer). Martinisté a Eliphas Lévi zavedli název astrální světlo. Pohyb astrálního světla a jeho dva proudy symbolizuje " Hermova nebo též Merkurova hůl " či Caduceus.