Historie

Materiály převzaty z výroční publikace.
Přepracováno dle článku Dr. Josefa Tomeše (maturitní ročník 1973).


V květnu 1906 došel c.k. školní radě v Praze výnos c.k. ministerstva kultu a vyučování ze dne 18. května 1906, konstatující, že "Jeho c. a k. Apoštolské Veličenstvo ráčilo Nejvyším rozhodnutím ze dne 28. března 1906 nejmilostivěji svoliti, aby počátkem školního roku 1907-1908 byla zřízena v Praze - Libni česká státní reálka". V témž výnosu se dočteme, že královské hlavní město Praha se zavázalo věnovat bezplatně staveniště pro budovu ústavu a zajistit prozatimní umístění reálky a ubytování ředitele a školníka. Na jaře 1907, kdy se po Libni roznesla zpráva o chystaném otevření první střední školy, byla zahájena přestavba domu čp. 26 na Primátorské třídě (v sousedství obecné a měšťanské školy naproti libeňskému zámku), který se měl stát dočasným sídlem reálky. 19. května téhož roku byl jmenovám ředitel František Strer. 16. a 17. září se konal zápis žáků a 18. září 1907 byl slavnostními bohoslužbami v zámecké kapli zahájen první školní rok.

Otevření první střední školy bylo v libeňských, stále převážně maloměstských poměrech velkou událostí. Její počátky však byly značně skromné. Měla jen jednu třídu o padesáti chlapcích. Její profesoři vesměs docházeli z jiných ústavů v Praze. Život libeňské reálky, chudé příbuzné nedaleko proslulé a nesrovnatelně lépe vybavené karlínské, neměl dlouhého trvání. Na žádost podpořenou městskou radou hl. města Prahy, rozhodlo ministerstvo kultu a vyučování dne 8. září 1909 o postupné přeměně libeňské reálky v osmitřídní reálné gymnázium. Jeho první ročník byl otevřen 18. září 1909. Téhož roku bylo také převzato staveniště pro novou budovu ústavu v sousedství libeňského zámku, na úpatí Zámeckého vrchu.

Školní rok začínal v září, a to slavnou mší ("Veni Sancte") v kapli libeňského zámku; končil počátkem července opět bohoslužbami ("Te Deum"). 4. října bylo tradičně vzpomenuto jmenin císařových, 19. listopadu svátku zvěčnělé císařovny Alžběty. O Velikonocích se tradičně konaly "rekollekce s exhortami a sv. zpovědí" pro všechny římskokatolické studenty, celý ústav v čele s ředitelem se pak každoročně účastnil slavnosti Božího těla. Počet žactva postupně vzrůstal, jak přibývalo tříd nové školy. Roku 1909 měla škola 129 žáků, roku 1912 221 žáků a 12 privatistek (tj. soukromě studujících dívek, které nechodily do školy a skládaly zkoušky), roku 1915 285 žáků a 24 privatistek. Hmotné poměry rodin značné části libeňských studentů nebyly dobré. Každý rok bylo několik studentů nuceno zanechat studia, neboť nebyli schopni platit školné. V únoru 1908 vznikl při škole - tedy ještě reálce - Spolek pro podporování chudých studujících. Kronika se zmiňuje o rozličných akcích školy, o veřejných akademiích, o výletech do Kobylis, Bohnic či Tróje, opakovaně je zaznamenána večerní "astronomická procházka", pořádána pro studenty prof. Bezděkovským, a nechybějí záznamy o různých karanténách (spála, záškrt).

S přibývajícími třídami se rozšiřoval i libeňský profesorský sbor. Někteří profesoři se zde jenom mihli a přešli na jinou školu, mnozí - jako například prof. Václav Kohout, Emanuel Vilém Goth či Antonín Kux - zde naopak zakotvili až do důchodu a spolu s prof. Bezděkovským tvořili po dlouhá léta stálé jádro sboru. Měnili se též ředitelé : školní rada František Strer odešel na podzim roku 1909 na místo zemského školního inspektora, po něm řídil školu krátce zatimní správce Václav Kohout, pak se ředitel Josef Gregor (1910 - 1913), následováný opět zatímním správcem, profesorem E.V. Gothem. K 1. únoru 1914 byl novým ředitelem ústavu jmenován vládní rada Jan Dvořák.

6. - 7. července 1914 se zde konaly první maturity a v létě téhož roku se gymnázium nastěhovalo do nové školní budovy. Předtím teprve roku 1913 byly zahájeny práce na staveništi nové gymnziální budovy a o rok později se již tyčila v sousedství libeňského zámku vskutku reprezentativní budova, jež se stala jednou z charakteristických libeňských dominant. Její vnitřní řešení bylo na svou dobu moderní a účelné. Vedle poměrně velkého počtu tříd měla i řadu odborných učeben (F, Ch, Bio, Vv, Des. geom., Hv), prostorné kabinety, laboratoře, tělocvičnu. Štastné bylo už samo umístění školy v jakémsi zátiší stranou hlavní libeňské komunikace, v těsném sousedství zámeckého parku a v blízkosti volných prostranství, na nichž později vzniklo několik hřišť, umožnujících mj. rozvoj sportovní aktivity zdejších studentů.

O prázdninách 1914 se gymnázium definitivně přestěhovalo do nové budovy. Když zde byl v polovině září zahájen poprvé nový školní rok, zuřila již několik týdnů první světová válka. "Mobilizace, nová a nová povolání, loučení a jen loučení, jež rvala srdce", vzpomíná V.K. Krofta. Libeň byla průchodnou stanicí spousty nekonečných transpotů vojsk.

Težké smutné časy nastaly i na libeňském gymnáziu. Hned po samém počátku války bylo povoláno několik mladších profesorů. Posléze došlo i na studenty; počínaje rokem 1915 objevují se ve školní kronice záznamy o předčasných maturitách studentů, uznaných za "způsobilé k vojenské službě činné", nebo vojenskou službu nastoupivších. Tak v říjnu 1916 vykonali předčasnou zkoušku dospělosti Karel Valter a Vladimír Vodička. Ti byli první, pak dále následovali další. Uprostřed války, 10. října 1915, zemřel ředitel gymnázia, vládní rada Jan Křtitel Dvořák - necelý rok poté, co se jako první nastěhoval do ředitelského naturálního bytu v nové budově ústavu. Po jeho smrti se opět ujal řízení školy E.V. Goth. Vypukla epidemie španělské chřipky. Válka se pomalu chýlila ke konci. Ještě na jaře nastoupilo několik studentů vojenskou službu. Rozklad rakouského státního aparátu pokračoval nezadržitelně a uprostřed tvrdé a syrové válečné reality sílily naděje českých lidí v porážku habsburské monarchie a osvobození českého národa. 1. máj se měl stát celonárodní protirakouskou manifestací. Chystali se na něj proto i studenti libeňského gymnázia. Po dohodě s profesorským sborem si uspořádali vlastní manifestaci před školou, a to o hlavní přestávce v 10 hodin. V deset hodin se shromáždili na hřišti před tělocvičnou; zazněly projevy a básně. 28. ríjna, kdy vše vrcholilo se neučilo z důvodu špaňelské chřipky. Profesorský sbor složil 12. prosince 1918 (spolu s profesory ostatních středních škol) ve Smetanově síni Obecního domu do rukou prvního československého ministra školství Gustava Habrmana slib věrnosti republice. Radostná atmosféra těchto dnů byla však na libeňském gymnáziu záhy poňekud zkalena nečekanými problémy. 6. prosince 1918 se totiž do školy dostavila komise, složená ze zástupcůzemské školní rady a ministerstva národní obrany, a prohlásila, že zabírá přechodně budovu gymnázia pro vojenské účely. Gymnázium bylo přestěhováno do protější budovy měšťanské školy. Takřka rok se neučilo ve staré budově. Stávka studentů zapříčinila, že 3. listopadu 1919 v původní budově bylo znovu obnoveno vyučování.

Pokračování příště ...