... Tady je profesor Čang, volám z Europy, doufám, že mne slyšíte, zejména dr. Floyd - vím, že jste na palubě Leonova... nezbývá mi asi příliš mnoho času... anténu na skafandru zaměřuji směrem, kde předpokládám, že teď jste... prosím, předejte tuto zprávu Zemi.

Tsien byl před třemi hodinami zničen. Jsem jediný, kdo přežil. Používám vysílačku ve skafandru - nemám ponětí, jestli má dostatečný dosah, ale je to moje jediná naděje. Prosím, poslouchejte pozorně...

ZDE NA EUROPĚ JE ŽIVOT. Opakuji: NA EUROPĚ JE ŽIVOT...

Přistáli jsme bezpečně, prověřili jsme všechny systémy a vysunuli hadice, abychom mohli neprodleně začít čerpat vodu do nádrží našeho pohonného komplexu... to pro případ, že bychom museli narychlo odstartovat.

Všechno probíhalo podle plánu... zdálo se to být až příliš krásné, než aby to mohla být pravda. Nádrže byly zpo-loviny naplněné, když jsme se s dr. Lim vydali ven, abychom překontrolovali izolaci potrubí. Tsien stojí... stál... asi třicet metrů od okraje Velkého kanálu. Hadice vedly přímo k němu a pak dolů skrze led. Velice tenký... pro chůzi nebezpečný.

Jupiter byl v první čtvrti a my jsme na lodi rozvěsili osvětlení s celkovým příkonem pěti kilowatů. Vyhlížela jako vánoční stromek - byla nádherná, zrcadlila se v ledové ploše...

Li byl první, kdo tu věc zpozoroval - ohromnou tmavou hmotu vynořující se z hlubin. Nejdřív jsme si mysleli, že je to snad nějaké hejno ryb, na jediný organismus to bylo až příliš veliké, ale pak se celá ta masa začala prolamovat ledem a dala se do pohybu směrem k nám.

Vyhlížela teď spíše jako velké pruhy vlhkých mořských chaluh plazících se po zemi. Li se rozběhl zpátky na loď pro kameru a já jsem zůstal na místě, sledoval jsem ten objekt dál a svá pozorování jsem hlásil na palubu. Pohyboval se tak zvolna, že jsem ho klidně stačil předběhnout. Spíš mě vzrušoval, než znepokojoval. Domníval jsem se v tu chvíli, že už vím, co je to zač - viděl jsem totiž kdysi snímky plovoucích chaluhových polí u kalifornského pobřeží - jenže v tom jsem se naprosto mýlil...

Bylo mi jasné, že se ten organismus ocitl ve vážném nebezpečí. Absolutně nemohl přežít za teploty o sto padesát stupňů nižší, než jakou mělo jeho běžné životní prostředí. Zmrzal za pohybu, začaly se z něho odlamovat kousky jako střepy rozbitého skla, ale přesto se nepřestával sunout vpřed k naší lodi, jako černá přílivová vlna neustále zvol-ňující svůj postup.

Byl jsem dosud natolik vyveden z míry, že jsem nedokázal uvažovat rozumně, a neuměl jsem si představit, čeho se ten tvor pokouší dosáhnout. Třebaže směřoval k Tsienu, připadal mi naprosto neškodný, jako... no, jako nějaký lesík v pohybu. Musím se při tom pomyšlení usmát - připomnělo mi to Macbethův Burnhamský les...

A pak jsem si náhle to nebezpečí uvědomil. Třebaže to naprosto nejevilo agresivitu, bylo to velice těžké, s tím vším ledem, jímž to bylo pokryto, to muselo vážit celé tuny, i při zdejší nízké gravitaci. A zvolna, s obtížemi to zača-lo šplhat po našem přistávacím suportu... vzpěry se začaly bortit, vše jakoby ve zpomaleném filmu, bylo to jako sen - nebo spíš jako noční můra...

Teprve když se loď začala kácet, došlo mi, oč se vlastně ten organismus pokouší - a to už bylo příliš pozdě. Byli bychom se mohli zachránit - stačilo rychle vypnout to naše osvětlení!

No a odsud je možné dokument stáhnout (197 871 bytes). Jak si ho správně zobrazit je popsáno zde.

V případě, že raději originál, než překlad, stahujte odsud (136 461 bytes). Tento dokument je zde vystaven přesně v té podobě, v jaké ho "vyplavil" internet (KnihZ ho nijak neupravoval).