"ZAMKNĚTE DVEŘE!"
"UCPĚTE KOMÍN U KRBU!"
"VYHÝBEJTE SE TMAVÝM MÍSTŮM!"
"VYVARUJTE SE TLAČENIC!"
"ČLOVĚK V KABÁTU JE NEPŘÍTEL! STŘÍLEJTE!"
Rozjela se neustávající propagační kampaň; navíc byla země rozdělena na sektory a ze vzduchu propátrána, zda někde neparkují létající talíře. Radarové matnice byly v plné pohotovosti a stále hledaly neidentifikovatelné objekty. Všechny armádní jednotky, od výsadkových oddílů po základny řízených střel, byly připraveny smést z povrchu vše, co na něm přistálo.
V nezasažených oblastech lidé zdráhavě či ochotně sundávali košile, rozhlíželi se kolem sebe a nenacházeli žádné parazity. Sledovali zprávy, divili se a čekali, že jim vláda oznámí, že nebezpečí pominulo. Ale nic se nedělo, a jak obyčejní lidé, tak místní úředníci začali váhat, zda je nutné běhat po ulicích v plážovém úboru.
A zasažené oblasti? Zprávy ze zasažených oblastí se obsahem nelišily od ostatních.
Kdysi dávno, v dobách rádiového vysílání, by se to nemohlo stát; washingtonská stanice, odkud informace pocházely, by pokryla vysíláním celou zemi. Ale stereovysílání používalo vlny tak krátké, že bylo nutné napnout síť retranslačních sloupů od obzoru k obzoru a místní kanály musely být šířeny z lokálních stanic; to je cena, kterou platíme za spoustu kanálů a kvalitní obraz.
V zasažených oblastech lokální stanice kontrolovali měkkýši; k lidem se varování nikdy nedostalo.
Ale my ve Washingtonu jsme měli všechny důvody věřit, že varování slyšeli. Ohlasy přicházely například z Iowy úplně stejné jako třeba z Kalifornie. Iowský guvernér byl jedním z prvních, kdo prezidenta ujistil o ochotě spolupracovat. Dokonce poslal videozáznam, na němž, svlečený do půl těla, promlouval ke svým lidem. Díval se do kamery a já měl chuť ho požádat, aby se otočil. Pak střih - a následoval detailní záběr holých zad, zatímco guvernérův hlas zněl dál. Koukali jsme se na to v konferenčním sále vedle prezidentovy pracovny. Prezident si stále u sebe držel starého pána. Já se motal kolem a Mary stále hlídala. Byl tu také ministr obrany Martinez, stejně jako náčelník Nejvyššího štábu maršál letectva Rexton.
Prezident zhlédl reportáž a otočil se ke starému pánovi: "Tak co, Andrewe? Já myslel, že Iowa je místo, se kterým se máme poprat."
Starý pán něco zavrčel.
Maršál Rexton podotkl: "Jak já si to představuji - samozřejmě, na rozdíl od vás do toho nejsem tak zasvěcen, měl jsem málo času -, tak se stáhli do podzemí. Budeme muset prohledat každou píď půdy všech podezřelých oblastí."
Starý pán zavrčel znovu. "Pročesávání Iowy snop obilí po snopu mě moc neláká."
"Jak jinak se s nimi chcete vypořádat, pane?"
"Představte si našeho nepřítele. Nemůže jít do podzemí. Není schopen života bez hostitele."
"Výborně - za předpokladu, že je to pravda, kolik byste řekl, že je v Iowě parazitů?"
"Sakra, jak to mám vědět? Nesvěřují se mi."
"Řekněme, že uděláme ten nejhorší odhad. Když - "
Starý pán ho přerušil. "Pro odhadování nemáte žádné podklady. Lidi, copak nevidíte, že Titaňané vyhráli další kolo?"
"Co?"
"Nechali nás podívat se na guvernérova záda - ale mohla to být záda kohokoli jiného. Všimli jste si, že se neotočil před kamerou?"
"Ale on se otočil," namítl někdo. "Já ho viděl."
"Měl jsem stoprocentní dojem, že se otočil," řekl prezident. "Chcete tím říct, že sám guvernér Packer je pod jejich kontrolou?"
"Přesně tak. Viděli jste, co jste měli vidět. Těsně před tím, než se úplně otočil, byl střih; málokdo si to uvědomí. Z toho vyplývá, pane prezidente, že všechny zprávy, které z Iowy přijdou, jsou zfalšované."
Prezident se tvářil zamyšleně.
"Nemožné!" prohlásil ministr Martinez. "Řekněme, že guvernérova zpráva byla zfalšovaná - to by dokázal každý šikovnější herec. Ale měli jsme na vybranou z tuctů šotů z Iowy. Co ty záběry z ulic v Des Moines? Neříkejte mi, že se dají zfalšovat stovky lidí, jak se svlečeni do půli těla promenují ulicemi - nebo ti vaši paraziti ovládají i masovou hypnózu?"
"Pokud vím, tak neovládají," souhlasil starý pán. "Kdyby ano, pak to můžeme klidně zabalit. Ale co vás přimělo k tvrzení, že ty záběry pocházely z Iowy?"
"Co? Hergot, vážený pane, vždyť to přišlo na jejich kanálu!"
"A co se tím dokazuje? Přečetl jste si nějaké názvy ulic? Vypadalo to jako jakákoli typická ulice v obchodním centru nějakého města. Odhlédnuto od toho, co vám o tom městě řekl komentátor: Jaké město to bylo?"
Ministr zapomněl zavřít ústa. Nemám daleko ke "kamerovému" vnímání, které se u detektivů předpokládá, a tak jsem si nechal celý záběr znovu projet hlavou - a nejenže jsem nepoznal město, ale nepoznal jsem ani region. Mohl to být Memphis, Seattle, Boston - anebo ani jeden z nich. Většina center v amerických velkoměstech je standardizovaná jako vnitřek holičské oficíny.
"To je v pořádku," pokračoval starý pán. "Já to taky nevím, a to jsem po orientačních bodech koukal. Vysvětlení je prosté: stanice v Des Moines převzala záběry z ulic nějakého neinfikovaného města a odvysílala je se svým komentářem. Vystřihli všechno, podle čeho bychom to mohli poznat - a my jsme to spolkli. Pánové, nepřítel nás zná. Invaze byla předem do detailu připravena a je schopen nás převézt skoro ve všem."
"Nevidíš to moc černě, Andrewe?" zeptal se prezident. "Je ještě jedna možnost: že se Titaňané přesunuli někam jinam."
"Jsou stále v Iowě," řekl tiše starý pán, "ale na tomhle je neuvidíte." Máchl rukou směrem k bedně sterea.
Ministr Martinez se zakroutil. "To je směšné! Vy mi tvrdíte, že nejsme schopni získat z Iowy přesné zprávy, jako kdyby to bylo obsazené území."
"Taky že je."
"Ale já jsem se před dvěma dny v Des Moines stavoval. Všechno bylo normální. Dám na vás a věřím v existenci vašich parazitů, ačkoliv jsem nikdy žádného neviděl. Ale pak je pojďme místo fantazírování najít a zlikvidovat."
Starý pán vypadal unaveně. Konečně odpověděl: "Dostaňte pod kontrolu komunikační síť země a budete kontrolovat celou zem. Měl byste si pospíšit, pane ministře, abyste ještě našel nějaký kanál volný."
"Ale já jsem jen - "
"Vy je zlikvidujete!" přerušil ho drsně starý pán. "Řekl jsem vám, že jsou v Iowě - a v New Orleansu a na tuctu dalších míst. Můj úkol je skončen." Vstal. "Pane prezidente, na muže mého věku jsem měl v poslední době příliš mnoho práce; když jsem nevyspalý, ztrácím trpělivost. Můžete mě omluvit?"
"Jistě, Andrewe." Starý pán neztratil trpělivost a já myslím, že prezident o tom věděl. Nestávalo se mu to; spíš donutil ostatní, aby ji ztratili oni.
Ministr Martinez do toho skočil: "Počkejte chvilku! Přednesl jste tady nějaké teorie. Ověřme si je." Obrátil se k náčelníkovi štábu. "Rextone!"
"Ehm - ano, pane."
"Ta nová základna u Des Moines. Fort - něco nebo tak nějak, je to pojmenované po tom, no, jak se jmenoval...?"
"Fort Patton."
"To je ono, to je ono. Neztrácejme čas: spojme se s nimi přes velitelský okruh..."
"S obrazovým záznamem," doplnil starý pán.
"S obrazovým záznamem, samozřejmě, a dokážeme vám - chci říct, zjistíme skutečnou situaci v Des Moines."
Maršál máchl rukou ve stylu "jak myslíte, pane", šel k přístroji a spojil se s hlavním velitelstvím bezpečnostních sil. Požádal o spojení se službukonajícím důstojníkem ve Fort Pattonu.
Zakrátko se v promítacím prostoru objevil interiér spojovacího střediska. Popředí vyplňoval mladý důstojník. Jeho hodnost a odborná příslušnost byly vyznačeny na čepici, ale prsa měl holá. Martinez se vítězně obrátil ke starému pánovi: "Vidíte?"
"Vidím."
"Teď ještě pro jistotu. Poručíku!"
"Ano, pane!" Mladík vypadal vystrašeně a těkal očima z jedné známé tváře na druhou. Zorný úhel kamer byl nastaven tak, že oči na obrazu se dívaly tam, kam se skutečně člověk díval.
"Vstaňte a otočte se," pokračoval Martinez.
"Prosím? Ach, jistě, pane." Tvářil se udiveně, ale provedl to a zaplnil teď skoro celou plochu záběru. Uviděli jsme jeho holá záda od pasu až k začátku žeber - ale ne výš.
"K čertu!" zaburácel Martinez. "Sedněte si a otočte se."
"Ano pane!" Mládenec se zdál být nervózní. "Jen okamžik, rozšířím úhel záběru, pane."
Obraz se zavlnil a rozeběhly se po něm vlnité pruhy. Přes audiokanál k nám stále doléhal hlas mladého důstojníka: "Tak - je to lepší, pane?"
"Sakra, vždyť nevidíme vůbec nic!"
"Nevidíte nic? Vydržte chviličku, pane."
Najednou obraz zase obživl a já si na okamžik myslel, že jsme zpátky ve Fort Pattonu. Ale na obrazovce byl tentokrát major a místnost vypadala větší. "Hlavní velitelství," ohlásil se. "Dozorčí spojovací důstojník major Donovan."
"Majore," Martinez se stále ještě ovládal, "byl jsem ve spojení s Fort Pattonem. Co se stalo?"
"Ano, pane, monitoroval jsem ten hovor. Měli jsme malou technickou závadu. Spojíme vás v několika vteřinách."
"Ale honem!"
"Ano, pane." Přes obrazovku přeběhly vlny a obraz potemněl.
Starý pán vstal. "Až vyřešíte tu ‚malou technickou závadu‘, tak mě zavolejte. Jdu spát."