„Lžu,“ opakoval jako ozvěna. „Proč? Byla to Barranova svévolná intrika. Deluge však o ní informoval sekci. Udáním profesora Delugeho a bez informování Barrana zatažená do akce, se tato intrika stala součástí úředního postupu sekce. O tom věděli jen šéf a já, protože mě sem poslal, abych zaprotokoloval všechno, co se stane. Alespoň tak to vypadá na první pohled. Aspirant však udělal něco nečekaného: při odchodu klepnul do skříně. Věděl tedy, že jsem v ní. Z přítomných o mně nevěděl nikdo, náčelník sekce takový příkaz aspirantovi dát nemohl, protože ten mu nepodléhá. Jak tedy naznačuje ono klepnutí, aspirant jednal na vyšší příkaz, takže hrál podvojnou hru: předstíral poslušnost Barranovi jako svému nadřízenému a současně se přes jeho hlavu kontaktoval s někým vyšším. Proč mu však přikázali klepnout? Měl jsem zaprotokolovat všechno, co se stane, zaprotokoloval jsem tedy i to klepnutí. Náčelník sekce, který si přečte mé hlášení, z něj pozná, že nemá zavést disciplinární řízení proti aspirantovi za účast v intrice zorganizované Barranem, protože aspirant prozradil - vědomím o mé přítomnosti ve skříni - že jedná z vyššího podnětu, jako vykonavatel oficiálního rozkazu, nikoli jako společník Barranovy svévole. Akce tedy probíhala současně podle tří plánů, jako souboj Barran versus Sempriaq, jako případ Barran, Sempriaq a ostatní, sledovaný mým prostřednictvím sekcí na přímý náčelníkův rozkaz, a konečně - jako případ ještě vyššího řádu, ze kterého byl aspirant vypuštěn, protože se za ním skrývá někdo ještě nad sekcí - tedy z odboru.
Ale to ještě není všechno. Proč odbor místo kontaktu se sekcí postupoval takovou oklikou - o svém zapojení do případu uvědomil jen klepnutím do skříně? Tady podruhé vstupuje na scénu Barran. Je možné, že to, co předvedl Sempriaqovi a Delugemu jako osobně připravený krok, dohodl ve skutečnosti s odborem, a takzvaná intrika neměla za cíl překonání Sempriaqa ve sporu o hodnotu operace ‚Cibule', čili ve vědecké rovině, ale jeho naprosté zničení, eventuálně i dalších účastníků ‚pitky' - odhalením, kdo z nich poruší základní příkaz loajality a neudá Barranovy záměry. Ověření loajality je tedy čtvrtý, naprosto nový aspekt případu. Existuje ještě pátý, musela totiž existovat dvě udání: profesora Delugeho sekci a aspirantovo odboru (jinak by mu odbor nedal pokyn ke klepnutí, jelikož by o ničem nevěděl). Teď mě však víc zajímá udání profesora Delugeho. Podle řádů zde byl kompetentní odbor a aspirant jednal správně, když se obrátil na něj. Ať tak či onak, profesor Deluge dobře věděl, co dělá. Když šel s udáním do sekce, a ne do odboru, pak proto, že dostal příkaz tak jednat. Tedy neudával, ale plnil rozkaz shora - samozřejmě rozkaz odboru. Proč to odbor udělal? Uvedl do případu už dva lidi - Barrana a aspiranta. K čemu byl potřebný třetí? Aby zkoumal, co udělá sekce s nepředpisově podaným udáním? Avšak sekce ho stejně musela předat odboru, a také to udělala, současně pak vyslala na místo svého člověka, tedy mě. Buď jak buď - Deluge bude také kontakt odboru. Jediný, kdo postupoval podle svého jako odpověď na Barranovo vyzvání, byl tedy Sempriaq. Povšimni si však, že se tě snažil varovat, dát ti na srozuměnou, že ví o přípravě celého případu, že to, co pokládáš za Barranovy upřímné rady a přiznání, je jenom ‚nastrčením', jeho perfidním tahem. Ovlivňování tvého konečného rozhodnutí poskytováním varovných znamení v jakékoli podobě bylo totiž přísně zakázáno přijatými pravidly, a já ta pravidla znám, protože je ve svém udání uvedl Deluge. Když ti Sempriaq ukázal talířek, porušil tato pravidla. Proč? Aby vyhrál? Ne - protože tak dosažená výhra by byla přirozeně zneplatněna. Ostatně ty jsi ve své zaslepenosti přehlédl závažnost sdělovaných znamení… Kremátor neměl zájem na tvém varování, protože tím si znemožňoval výhru. Proč to tedy dělal? Samozřejmě proto, aby Barranovi naznačil, že ví o jeho přípravě této intriky s odborem, že se dokonale vyzná v její fiktivnosti. Takové znalosti mohl získat jen s vědomím nadřízených. Ukazuje se tedy, že všechny přítomné (kromě mě, ale já jsem byl ve skříni) vyslal odbor.“