Konečně! Konečně se zrodila pravá knížka pro hypochondry a kultivovanou mládež, jako jsem já! Přečetl jsem ji během jediné noci a napočítal jsem (za rozbřesku, kdy ti odporní ptáci začali skřehotat), že mám 110 nemocí, z toho 15 vážných a 10 smrtelných.

Okamžitě jsem se vypravil za doktorem Greyem do té jeho nuzné ordinace. Prolistoval Petův deník a v tu ránu se dal do čtení Asi po půl hodině vtrhla dovnitř sestra a zaburácela: "Doktore, v ordinaci čeká patnáct pacientů." Doktor Grey knihu odložil a povídá: "Tu knížku musím mít. Můžeš jít, Mole, jsi zdravý jako rybka. Nezdržuj mě od práce."

Když jsem si deník pročítal podruhé, mile mě překvapilo, jak otevřeně je tu popisován sex. Díky tomu si už nedělám takové starosti na toto téma, nejsem už tak vynervovaný, především co se týče délky mého mužství. Zde jsem konečně našel odpověď na všechny ty otázky, na něž jsem se neodvažoval ptát.

Vzpomínám si, jak jsem se jednou zeptal otce, tehdy mi byly čtyři roky, jakým způsobem se mimina dostávají ven z matčina břicha. Otec zrudl, roztřesenou rukou si zapálil, nalil si panáka skotské, podrbal se na hlavě, povytáhl si kalhoty a v životě mi neodpověděl. Tomu říkám zbabělost! Rozběhl jsem se do kuchyně, táhnouce za sebou plyšového méďu, a ptám se matky. Víte, co mi řekla? "Jsi snad perverzní nebo co?" Cizím slovem mě, batole, chtěla umlčet. Proto jsem si léta myslel, že matky mají břicho na zip. Popravdě přiznávám, až se z toho červenám, že teprve když mi bylo jedenáct, mi Barry Kent udělal v životě jasno. Seděli jsme tenkrát na břehu smrduté strouhy. Těsně předtím, než mě do ní Barry srazil, jsem prohlédl. Moc mně to nevadilo, naopak, potřeboval jsem se zchladit a rozdýchat. Barry totiž nešetřil detaily.

Rád bych osobně poznal autora této knihy. Máme mnoho společného (až na to, že já na rozdíl od něj jsem génius a intelektuál). Oba máme politováníhodné rodinné poměry, chatrné zdraví a tvář nám hyzdí uhry.

Úmyslně jsem deník nechal ležet těsně vedle popelníku. Jedině tak ho matka s otcem zaregistrují. Kéž by byla taková knížka vyšla už dávno. Byl bych býval ušetřen mnoha stresů a frustrací

Má milovaná Pandora si v deníku čte se mnou. Přivítal bych podobný deník, který by řešil dívčí problémy. Pandora má teď premenstruační problémy (abych byl přesný, nejen ona, ale všechny holky kolem ní). Opakovaně se z ní po několik dní měsíc co měsíc stává lítá saň. Když ji to popadne, je doktor Frankenstein v porovnání s Pandorou hotové jehňátko.

Tohle je ta pravá kniha pro naši generaci. Dospívající hypochondrové všech zemí, spojte se! Nemáme co ztratit, leda vlastní zdraví!

No a odsud je možné dokument stáhnout (120 356 bytes). Jak si ho správně zobrazit je popsáno zde.