TITLE>CZECH INTERNET ANTI PATRIOTIC FAN CLUB

Čechy Čechům. Ale jsou tu vůbec nějací praví? Co se stalo v této zemi během několika dnů? Hořel strašící kukluxklanský kříž, hajlování a protižidovská hesla provázely pobodání mladého muže, byl zneuctěn židovský hřbitov a v metru skopán cizinec tmavé pleti. Občánek pokrčí rameny, nejvýš řekne, že to je "švajneraj". Navíc by bylo stejně v tomto kraji nejlépe, kdyby se v něm proháněla jenom poctivá holubičí česká srdce, myslí si mnozí. "Čechy Čechům," heslo vykřikované skiny v podstatě vnitřně nezavrhuje hodně lebek nevyholených či přirozeně plešatých. Jací však jsme vlastně roduvěrní Češi? "Český voják vyspí se s maďarskou dívkou a ubohá česká děvečka přijme k sobě maďarského honvéda a po staletích bude to zajímavé překvapení pro antropology, proč se objevily vysedlé lícní kosti u lidí na březích Malše," říká jednoroční dobrovolník Marek, přítel dobrého vojáka Švejka. Pří močaré shrnutí genetického stavu středu Evropy. Buduli osobní: můj dědeček z maminčiny strany byl potomkem francouzských tkalců, kteří sem přišli s Napoleonem. Jeho sestra vzala si Němce Luschnitze a měla s ním tři syny. Jeden z nich byl nacista, druhý sociální demokrat a třetí sukničkář a bonviván. Ten jediný přežil druhou světovou válku. Tatínek, jehož šlak bral při každém hříchu na českém jazyce, měl sest řenici Helenu, která češtinu značně lámala, neboť byla pražskou Němkou. Ta se vdala za Žida Leo Weinbergera. Jejich věrný svazek zachránil oba: Leo šel za války do koncentráku později a Helenu po válce neodsunuli. A k tomu moje babička vypadala ke stáru jako indiánská pramáti, ale tam jsem nijaké apačské kořeny nevynalezl. Pocházela od Telče. Genetická a kulturněvlivová kaše. A co se ještě do ní mohlo přimíchat, o čem se v rodě neví! Jsem-li Čech? Jediné, čím jsem si jist, je, že česky mluvím a že o Vánocích máme u nás Ježíška a ne Santa Klause nebo dědu Mráze. Rád též zpívám Zelení hájové. Takových je zde dozajista většina. Kdepak čistota slovanského národa. Žádná přímá pokrevní linka od starocha, který se doštrachal na horu Říp, ale neustálé míšení tělních tekutin přinášených sem ze všech koutů světa. A ty smíšeniny se rozhodly, že tu budou žít. Převážná většina takzvaných českých obětí nacistické okupace z protektorátu byli Židé, kteří mnohdy nemluvili česky. Jsmeli v nestoudných kupeckých počtech o mrtvých, které nás ten krutý čas stál, nesmíme zapomenout ani na Romy. Přesto však nebylo nám to ve školách takto vysvětlováno. Měli jsme prostě tři sta šedesát tisíc obětí, my Češi a Slováci. A i ti Slováci se říkali tišeji než rozhodující "český" národ. Jsmeli už tak lhostejní k tomu, jak se v této české zemi zachází s Nečechy, včetně nehorázné maličkosti jiných cen v hospodách a hotelích, nechme si vynajít řady svých předků. Možná dojdeme k překvapivě nečeským nálezům. Teprve když jde zemi z tlustého do tenkých, pozná se, kdo do ní patří. Žid nebo Rom či potomek kdoví jakého národa může se tehdy stát velice velkým vlastencem, i když se Čechem necítí. Ostatně před čtyřiceti lety nám nevadilo, když američtí a britští černoši pomohli nám Čechům být svobodnými. Dneska je jedni kopou v metru, druzí počítají jim buřta dvakrát dráž než tuzemcům a nám ostatním je to většinou buď jedno, nebo nepřemýšlíme, jak si s tím poradit. Možná to je ono ozvláštňující tělísko, typické pro ryzí neposkvrněnou českou krev. VLADIMÍR KUČERA Autor je publicista