Na zimu všichni unavení andělé
do sněhu mezi hroby odkládají křídla
a obyčejně blízko náhrobků
na kterých stojí krásná stará jména

Bývají voňavá jak za příkopem kmín
ohýnky v brambořištích nebo kamínek
hozený proti vodě
A kolik žen se kdysi jmenovalo Monika

A kolik Šimonů jim leží po boku
(na očích mají tmu a v srdci černý nůž)
A kolik Apolének až sem dotančilo
A kolik Kateřin a Rozárek

A vítr nad hřbitovem rozevírá růži
a cuchá divé vlasy ve křoví
je plno červánků a krve na nebi
žlutého dýmu nad starými sady

Od řeky doléhají hlasy dragounů
jako když tenkrát z Vídně přišel rozkaz
nabrousit palaše a po stodolách chlapi
plakali hlasitě a volali:
"Brousíme na lidi Brousíme na lidi"