Mám rád les
že toho nenamluví
ani za živa

Jenom někdy naslouchám do noci
krvavé při jeho korun
s rozlíceným vichrem
a to potom i potok
s děsem pádí dolů
kámen nekámen

Po smrti - pouhé pařezy
světélkují dušičkami zemřelých
a obrůstají václavkami
svými sirotky

Tak voní, že musíš pokleknout
a sehnout hlavu k těm popravčím špalkům
abys vdechl alespoň něco
z osudu těch
co stojí celý život zpříma