Poznáš až nebudou už slova
jak veliký byl zázrak v tom
že větev vyslovila ptáka
a slavík řekl nahlas strom

A nikým nezeptaná navždy
po desáte mi odpověz
do jaké hloubky ve snu voní
pod zemí muškát dřín a bez

A nikdy nezeptaná znova
dříve než rukáv ticho schová
zeptej se nač se bojím ptát

Moc toho zbývá nebo málo
co by se za dva lidi bálo?
Když slavík zpívá nemá kdy se bát