|
ODUŠEVNĚLOST CHLADNĚ TANČÍCÍCH ROBOTŮ Jaromír Tůma (MELODIE 12/91 )
|
|
"Řeč není naším perfektním médiem. Naše médium je hudba, software a image." Ralf Hütter Pustím si rádio a slyším KRAFTWERK. Jdu na diskotéku a polapí mě KRAFTWERK. Nakupuji v obchodním domě a odněkud zhůry zní KRAFTWERK, přestože tahle záhadná skupina z "byrokratického centra Německa", jak říká svému Düsseldorfu, osmdesátá léta téměř vypustila. V roce 1981 vydala své poslední zásadní album COMPUTER WORLD a odjela na turné. 0 dva roky později se protagonisté Kraftwerku, Ralf Hütter a Florian Schneider, vypořádali se svou "kinematickou vášní", šlapáním na kole, na singlu Tour De France. V roce 1986 předložili LP ELECTRIC CAFÉ, které víc než hudbou zaujalo computerovými hologramy. Pak - ticho po pěšině. A když se konečně v červnu 1991 objevilo album THE MIX, přineslo pouze remixy starých songů, očistnou elektrickou lázeň zaprášených not. To podstatné řekla skupina už v sedmdesátých letech, našem "retro-území". A přece je za vším Kraftwerk. Je přítomen v technopopu a industriálu, hip hopu i acid housu. Čerpali z něho Neil Young i David Bowie, kapely černošské i české. Afrika Bambaataa, který z newyorského ghetta otevřel v roce 1982 kosmické brány electro funku nahrávkou Planet Rock, byl ovlivněn Kraftwerkem a toužil si s ním zahrát. Chicagští diskžokejové Farley "Jackmaster" Funk a Frankie Knuckles, kteří v té době začínali podjíždět importované nahrávky "bicím strojem" v tempu 120 dob za minutu a dali vzniknout nové módě i jejímu pojmenování house music, se nechali inspirovat Kraftwerkem. Ale kruh se uzavírá, v dějinách hudby už pokolikáté, když na albu The Mix podepírá a popohání lahodné melodie včerejška hutný a průrazný rytmus dneška. I Kraftwerk na sebe nechává působit okolí, i Ralf Hütter a Florian Schneider se podřizují měnícímu se zvukovému ideálu. Ale stejně jsou dál, za hranicemi našeho chápání. Posledních pět let se zabývali digitálním dovybavením svého nahrávacího studia Kling Klang - proto ten nedostatek nové tvorby - a vývojem robotů, tajnostmi hologramů, zdokonalením softwaru. V roce 1978 nás oblažili skladbou The Robots. Na albu The Mix ji mají znovu, ale teď už nehrají oni sami,nýbrž jejich "děti",dva roboti,řízení computerem a popohánění malými motory, kteří - jak ukazuje knížečka kompaktního disku - tančí synchronizovaný taneček. "Koukali jsme na ně při zkoušce a bylo to fakt vzrušující," řekl Ralf Hütter se stejným nádechem hrdosti v hlase, jako když my pár set kilometrů na východ vybojujeme ve frontě u pekaře čerstvou veku. A když dodává "občas o víkendech zajedeme do industriálních klubů v Düsseldorfu a provozujeme tam svůj mechanický tanec," nejsem si jist, zda ještě máme před sebou postavu z masa a kostí. Paul Lester z Melody Makeru však o tom nepochybuje. Viděl totiž začátkem léta Kraftwerk na koncertu v Glasgowě a popsal extázi publika, jaká mu připomněla někdejší vystoupení Jimiho Hendrixe. S jedním, zato podstatným rozdílem: Jimi si dal kytaru za krk a hrál jak bůh, Ralf Hütter udělal totéž s jakousi krabičkou a - zmáčknul knoflík! Výmluvná, úsměvná symbolika. "Hraješ hudbu ?Měl bys. To už není ohlušování repráky. Můžeš hrát v ložnici na malý elektrický keyboard se sluchátky v uších." Ralf Hütter Kraftwerk byli vždycky dva a dva. RALF HÜTTER (hlas, elektronika, nar. 20. 8. 1946 v Krefeldu), FLORIAN SCHNEIDER (hlas, elektronika, nar. 7. 4. 1947 v Düsseldorfu) a ti druzí. Perkusisté Andreas Hohmann a Klaus Dinger na prvním albu z roku 1971, rok po založení "Organizace". Perkusisté Karl Bartos a Wolfgang Flür( a na zájezdech houslista a kytarista Klaus Roeder), později sdružení pod názvem ELECTRIK, v nejslavnějším údobí sedmdesátých let. Zvukový technik Fritz Hilpert a hudebník Fernando Abrantes dnes. Svůj vztah ke vzorům hudby vážné (Karlheinz Stockhausen, nar. 1928) i nevážné (Beach Boys!) definovali dva přátelé z hudební akademie v Remscheidu na třech albech, která se netěšila většímu zájmu, ale už v roce 1971 složili skladbu Autobahn, kterou za 2000 dolarů střelili naivně Phonogramu a mysleli si, že vydělali. Nejenom mně vyrazila dech na jaře 1975, kdy senzačně vstoupila do britské hitparády, aby v červnu kulminovala na 11. příčce, zatímco stejnojmenné album proniklo na pátý post. Londýnský Disc z 3. května 1975 napsal o malé desce: "Je to jejich třetí singl vydaný u nás a musí se prosadit svou originalitou a svěžestí. Mezi námi, už je na čase, aby německá muzika dostala šanci, nicht war?"(I pravopisná chyba v posledním slově vypovídá o tom, jak byli Angličané nečekaným německým importem zaskočeni.) A o velké desce: "Jestliže Tangerine Dream, Faust, Can, Guru Guru atd. reprezentují krautrock, pak Kraftwerk představuje krautpop." Nezdržujte se hledáním slova "kraut" ve slovníku, je to zelí, v očích Angličanů typické pro vše německé. A Kraftwerk je skupina nejněmečtější, jak v roce 1975 potvrdil Ralf Hütter: "Jsme u nás první, kdo používá elektroniku a zpívá v rodném jazyce. Nemůžeme popřít, že jsme Němci, že máme jejich mentalitu, jejich touhu po vyspělosti. Zatímco skupiny jako Tangerine Dream už svým anglickým názvem usilují o angloamerickou identitu, my ji hledáme ve střední Evropě." Bylo by však krajně mylné přisuzovat ulízaným a pečlivě vyholeným panákům z Kraftwerku hnědé myšlenky, přestože jim výtvarník New Musical Expressu na své koláži z roku 1975, kterou přetiskujeme, vnutil haknkrajc a hitlerovský pluk.
New Musical Express - 1975
Na Kraftwerku mě vždy fascinovala jeho neskrývaná naivita, fantazie z pohledu dětských očí. Kraftwerk a studená, vypočítavá hudba? Ale kdeže ! "Obvykle na nás útočí lidi, kteří, když jdou k zubaři, vyžadují nejmodernější aparaturu. Nechat si vytrhnout zub kleštěmi, to ne, ale nazývat nás mechanickými to umějí. Když dojde na muziku, chtějí na nás kytary z padesátých let,"hájí se Ralf dneska, ale vlastně celý život nedělal nic jiného. Už v polovině sedmdesátých let nabyl přesvědčení, že přístroje mají duši: "Syntetizátor je k člověku velmi zodpovědný. Bývá považován za chladný stroj, ale pokud se k němu posadí jiná persona, vysílá odlišné vibrace. Je senzitivnější než tradiční nástroje jako kytara." A tohle si myslel Florian: "Je jako auto. Máš ho pod kontrolou, ale záleží na tvém rozhodnutí. Když to dopustíš, auto jede kamkoli, třeba i mimo cestu. Už nás taky postihly elektronické nehody." Teď už asi víme, proč si skupina říká Elektrárna - vyrobíš proud a stroje začnou fungovat. Měla s tím starosti průkopníků. Přišla do televize s předehranými pásky a muzikantské odbory se bouřily. Avantgardisté ji odepisovali jako disco, ale Ralf a Florian obdivovali na tanečním parketu "trojrozměrný životní styl, kde všichni sdílejí stejné rytmy a vibrace". A když tančiš, jsi stejná loutka, jako manekýni z písně Showroom Dummies, singlovky Kraftwerku z roku 1977, kteří opustili výkladní skříň, prošli sklem a prošli městem, aby nakonec splynuli s návštěvníky diskotéky.. Kraftwerk nevyužil příležitosti svézt se s přílivem zájmu o minimalismus a industriál, jeho melodie byly stále romantičtější,průhlednější ,průsvitnější. Dávno před Giorgio Moroderem objevil film Fritze Langa Metropolis, jemuž věnoval skladbu na LP The Man-Machine. Videoclipy byly ještě v nedohlednu, když si pánové Hütter a Schneider točili na šestnáctimilimetrový film své představy o písních Autobahn a TEE a jejich filmového vidění využil proslulý režisér Werner Fassbinder,který jim dal šanci ve snímku Čínská ruleta. Ačkoliv zavedli bubnové patterns, nijak se nepodíleli na jejich průmyslovém rozšíření a pěchování vlastní peněženky. Studio Kling Klang v sousedství rafinérie nemá okna, ale jeho zdmi pronikalo do hudby Kraftwerku stále více jasu. Jiní - viz Laibach - se militarizovali v duchu německého wehrmachtu, oni se ohlíželi za vrcholně kulturní tradicí německého Bauhausu. Jejich přístroje nehrozí silou, ale cvrlikají řečí ptáků. "Čím lepší máš stroj, tím lepší práci jsi schopen vykonat. Svůj čas a energii tak využiješ na vyšší úrovni," moralizuje Florian. Ted už chápete, proč je německá ekonomika tak vyspělá, technika tak imponující? "Když zemřel Beethoven, jediné, co po něm zůstalo, byly noty. My po sobě zanecháme původní samply a zvuky." Ralf Hütter Roboty interpretovaná skladba kulminovala v červnu na 20. místě hitparády singlů, album The Mix bylo týden po vydání patnácté, pak se začalo vytrácet. Recenzent David Stabbs zahájil recenzi v Melody Makeru konstatováním, že remixování Kraftwerku je stejně nemyslitelné jako třeba přemíchání Boba Dylana, ale nakonec byl rád, že si to alchymisté od Rýna udělali sami, než jim na to skočí nějaký módní pirát. Přiznává skupině ryzost a eleganci, ale já s ním musím souhlasit i v předposlední větě, kde považuje naivitu Kraftwerku za trvalý jev: "Computery mu znějí stejně jako v dobách, kdy byly vyvinuty." Zkrátka po "autobahnu" roku 1991 stále jezdí volkswageny-brouci. IT'S ONLY RETRO, BUT I LIKE IT. JAROMÍR TŮMA ALBOVÁ DISKOGRAFIE: Highrail (1971) Var (1972) Ralf & Florian (1973) Autobahn (1974) Radioactivity (1975) Trans-Europe Express ( 1977) The Man-Machine (1978) Computer World ( 1981) Electric Cafe (1986) The Mix (1991)
Kraftwerk (1972) Exceller(1975)
|
(c)All Rights Reserved KRAFTWERK
