|
POČÍTAČOVÁ NESMRTELNOST Pavel Kracík , Foto : Marek Smejkal (MLADÝ SVĚT 5/1992 )
|
|
Exkluzívně pro MS s legendou elektronické hudby Kraftwerk v Praze :
ve znamení Kafky , Čapka a Technomatu
Počítačová nesmrtelnost"Máme pocit , že bychom měli splatit dluh zemi , která nám dala Kafku a Čapka, kteří výrazně ovlivnili naši tvorbu" Ralf Hütter,Kraftwerk
Hütter se tomu brání: " Obvykle na nás útočí lidi, kteří, když jdou k zubaři, vyžadují nejmodernější aparaturu.Nechat si vytrhnout zub kleštěmi, to ne, ale nazývat nás mechanickými , to umějí.Když dojde na muziku, chtějí po nás kytary z padesátých let." Sotva se však dá popřít , že tím, co lidé z Kraftwerku vytvořili v sedmdesátých letech, jsou průkopníky,mezníkem,legendou,která ovlivnila bělochy i černochy,Čechy i Američany.V 80.letech bylo kolem nich ticho.Vloni ale vydali album The Mix a vyjeli na turné.Pražský koncert 30.listopadu byl jeho dodatečnou tečkou, neboť turné skončilo dřív, ale (Hütter): "Když se objevila možnost hrát v Praze,neváhali jsme ani sekundu,protože jsme v Praze chtěli hrát už dávno, ale asi na to dříve nebyla ta správná doba.Ve východním bloku jsme poprvé hráli před deseti lety v Budapešti.V té době nás ještě pozvala Solidarita do Polska. Tenkrát prostě nešlo hrát, kde jsme chtěli.Třeba v bývalém východním Německu jsme hráli v jednadevadesátém roce vůbec poprvé." Popis pracoviště Praha,Kongresový sál Paláce kultury, 30. listopadu 1991: scéna vypadá jako velín jaderné elektrárny a Kraftwerk jako čtyři operátoři. Každý z nich ovládá speciální pult, jakýsi syntezátor křížený a analogovým moogem.Chovají se staticky a nezúčastněně.(Ralf později vysvětluje : "Samozřejmě že máme veškerou hudbu předem naprogramovanou, ale díky tomu , že máme přímý vstup do paměti,můžeme z ní cokoliv vyvolávat i jinak do ní během koncertu vstupovat.K tomu nám slouží zvláštní systém.Máme neuvěřitelné množství kombinací, proto je každý náš koncert jiný, živý a tím neopakovatelný.Já zpívám a Florian Schneider ovládá syntetické vokály.I bicí dohráváme živě.Jednáme s našimi nástroji a computery velice citlivě, a ony nám za to vycházejí vstříc.Já si navíc během koncertu hraju s frekvencemi , a to až do výšky 25 000 Hz.") Za čtyřmi postavami se rozprostírá jejich Kling Klang Studio,sada computerů, ukrývající všechno co kdy Kraftwerk vytvořil.(Opět Ralf: "Proto můžeme hrát jakoukoliv píseň z jakéhokoliv období dvacetileté existence skupiny.Nejdříve jsme ale museli převést všechny naše analogové záznamy do digitálních programů.Tomu jsme věnovali celou první polovinu 80.let.A proto nevyšlo v třiaosmdesátém roce ohlašované album Tour de France.Materiál z tohoto alba se objevil až o tři roky později v trochu upravené verzi pod názvem Electric Café.Posledních šest let jsme pracovali na technologii.Transponovali jsme zvuky,pracovali na remixech,připravovali vizuální stránku koncertu a v neposlední řadě jsme tvořili naše roboty.Chtělo to prostě čas, aby se splnily naše představy o zvuku a živém koncertu.O dokonalém,digitálním propojení obrazu a hudby.Teprve nyní po dvaceti letech existence skupiny, jsme opavdu spokojeni.") Vizuální stránku koncertu Kraftwerk obhospodařují nejen počítačem ovládaná světla, ale převším čtyři obří obrazovky.Jak jsou šedí a nudní chlapíci za syntezátory, tak je zajímavé to,co se odehrává na obrazovkách: tvoří to samostatnou složku - při Tour de France můžeme sledovat legendární cyklisty z 50.let,při The Model prázdné tváře krásných modelek,při Autobahn dálnice a jejich auta. Popis průběhu seance Koncert začíná písní Numbers z alba Computer World, které je , společně s aktuálním The Mix, základem koncertního programu.Gradovat začíná koncert při skladbě Autobahn ze stejnojmenného alba,které vyšlo před sedmnácti lety.A je to pořád dobré!Ani následující skladby nejsou díky remixům jen nostalgickými vzpomínkami.Trans Europe Express,Home Computer,Radio Activity,Tour de France,The Model,Computer World - abych jmenoval ty nejznámější.Část písní je zpívána v angličtině,část v němčině.Vyjímečně ve francouštině,japonštině,italštině nebo ruštině.Na neosobní Kongresový sál byla atmosféra koncertu neobyčejně dobrá,vřelá. (Ralf o pražském publiku : "Velice dobře na mě zapůsobilo svojí vnímavostí a pozorností, i když se zpočátku chovalo jakoby spíše v kině, než na koncertě.Ve Skandinávii nebo v Německu,kde vystupujeme v továrních halách, ja atmosféra mnohem živější.Publikum hopsá od začátku do konce. V každé zemi je to jiné.Většinou záleží na prostředí a na ceně vstupného.") Přídavek patří písni The Robots.Pódium je ale opuštěné.Sjíždějí obrazovky a za nimi se objevují robotí dvojníci Kraftwerk. (Ralf:" Jak už jsem se zmiňoval, máme tu k Čapkovi dluh,protože to byl on,kdo ve své knize R.U.R poprvé použil termín ROBOT.Já jsem tuto knihu četl před patnácti lety,a proto bych rád navštívil dům,v němž Čapek žil a tvořil.Píseň The Robots je o tom ,že dělníci ve východním bloku byli jakýmisi "roboty",kteří nemohli myslet,ale jen slepě vykonávat příkazy.") Koncert se chýlí ke konci.Kraftwerk jdou až na samý okraj pódia,aby přesvědčili, že "Everybody can make electronic music!".Na potvrzení pravdivosti svých slov půjčují Ralf a Florian své hrající kalkulačky publiku.Diváci mačkají klávesy,hrají a Kraftwerk se poprvé usmívají.Úplný závěr patří symbolicky písni Music Non Stop.Jednotliví Man Machine nám předvádějí,co jejich nástroje dokáží.Po krátké exhibici jeden po druhém odcházejí.Bez jediného gesta,bez jediného slova.Ještě závěrečné titulky a zhášejí se i obrazovky.Opona. "Koncert je balet našich prstů a tónů computerů", míní Ralf Hütter,drobný, příjemný, se vzezřením neofašistického leadera,přestože je paradoxně ortodoxní antifašista:"Nemám rád,když nás někdo dává do spojitosti s fašismem jenom kvůli tomu,že jsme z Německa.To je naprostá demagogie.Jak nenávidím fašismus ,tak nemám rád skupiny,které si pomocí jeho idejí budují svoji kariéru a popularitu,jak je tomu třeba v případě slovinských Laibach."
 The Robots (Roboti) "Ja tvoj sluga , ja tvoj rabotnik" Nabíjíme své baterie abychom byli plni energie My jsme roboti Fungujeme automaticky tancujeme mechanicky My jsme roboti "Ja tvoj sluga , ja tvoj rabotnik" Na všechno jsme naprogramováni A co chceš ti splníme "Ja tvoj sluga , ja tvoj rabotnik" překlad Pavel Kracík
Jaká byla původní idea Kraftwerku ? Vytvořit hudbu,která by v sobě odrážela náladu a pocity tehdejšího Německa.Proto jsme studio nazvali Kling Klang, protože to jsou typická německá citoslovce.Svoji hudbu označujeme termínem "německý industriální folklór".Snažíme se , aby vypovídala o našich zážitcích a pocitech z každodenního života. Jaké bylo na počátku vaše vybavení ? Koncem šedesátých let, když jsme začínali,jsme měli velmi špatné magnetofony a tak vytváření jedné skladby trvalo hrozně dlouho.Náš první syntezátor byl jednohlasý - jednotónový , tedy monofonní, a stál tolik peněz, co volkswagen. Jste jen hudební skupinou , nebo i určitou formou uměleckého hnutí, jakým je třeba slovinský Laibach ? Snažíme se mít určitou image, proto všechno do detailu dopracováváme sami , ať už to jsou obaly desek, videoclipy či výběr a střih filmů , které promítáme na koncertech. Dále se věnujeme vývoji zvuků a pracujeme na vývoji hudebního softwaru , jak do nástrojů, tak do počítačů .Naší hlavní specializací je vývoj syntetických computerových hlasů. Věříte , že jsou počítače schopny samy bez člověka vytvářet smysluplnou hudbu ? Ano.Máme kontakty s massachusettským technickým institutem , kde velmi pozorně sledují a analyzují naši hudbu.Oni nám na oplátku dodávají některé programy typu " Mozartova házení kostkou" , které jsou schopny samy vytvářet jednoduché melodie.V této otázce zatím rozhodně nebylo řečeno poslední slovo , teprve budoucnost nám dá jasnou odpověď. Jak komponujete svoji hudbu ? Nemám na to nějaký speciální recept. To prostě přichází odněkud shora.Kdybyste chtěli vědět , jak bude vypadat naše nové album musím říci : Nevím. Mám to v hlavě , ale nedokážu to vyjádřit slovy . Bude tam hodně tvrdých zvuků , ale zdaleka nejen ony , nechceme se nijak úzce omezovat.Naše hudba je jak veliká zahrada , kde roste mnoho různých květin.Komponuji tak ,že dávám jednu k druhé. Říkáte , že hrajete "live electronic music ".Co znamená to "live" ? Existuje tedy i neživá elektronická hudba ? Příkladem toho, co není "live" , byl náš přídavek The Robots , kde veškerá hudba byla předem naprogramovaná , a my jsme pouze zmáčkli tlačítko "Play".Jinak ve všech ostatních skladbách jsme hudbu opravdu vytvářeli až na pódiu.Základy máme samozřejmě stejné , ale jinak vše můžeme ovlivnit, neustále improvizujeme . Například něco jiného jsme hráli na začátku turné v Londýně a něco jiného v Praze. Pro jaké publikum , myslíte si , hrajete ? Hrajeme jenom pro lidi s ušima, očima a otevřenou myslí. Budete hrát na příštím turné "živě" , nebo budete mít nějaké náhrady ? Budeme tam my.Vždycky jsme byli na našich koncertech , i když jej třeba celý odehráli naši roboti.Budeme mít určitě jinou koncepci než při tomhle turné, ale s klasickými dvojníky rozhodně nepočítáme. Znáte nějaké československé elektronické skupiny ? Bohužel jsem neměl možnost, teď to snad doženu . Dostal jsem CD Oceánu a v Radiu 1 jsem slyšel Gun Dreams , a to mi přišlo dost zajímavé. Považujete se více za avantgardní, či komerční skupinu ? Jsme komerčně avantgardní. Setkal jste se už někdy s pirátským albem Kraftwerku Občas mi ho někdo pošle , ale my nemáme potřebu si takto archivovat své koncerty.Nejsme jako Frank Zappa.My máme vše zaznamenáno v našich pamětech. Jsou tam všechny informace o jakékoliv improvizaci na koncertě.Prostě to tam je a my nemáme potřebu to nahrávat .Pirátské kompakty pro nás nemají cenu; zachycují to co patří minulosti . My hledíme do budoucnosti. Proč jste předělali vaše staré hity právě tak , jak vyšly na albu The Mix ? Byl to ústupek dnešnímu vkusu mládeže ? V sedmdesátých letech byl dán minimalistický zvuk našich starších nahrávek tehdy dostupnou analogovou počítačovou technologií.A tak mohl těžko být tento zvuk jiný.My jsme tyto skladby a zvuky z let 1970 - 1985 vložili do paměti , a poté jsme je využili , ale již digitální technologií. Výsledkem je album The Mix. Rozhodně jeho sound není ústupkem vkusu , ale pokusem o něco nového , další krok vpřed. Vyjde vaše další album dříve než za šest let ? Samozřejmě.Jak už jsem říkal , ta přestávka ve vydávání desek byla zaviněna přechodem od analogové k digitální technologii.Analogové programy by časem začaly šumět , až by nakonec zmizely úplně.Digitální záznamy nás však přežijí , a někdo může udělat The Mix II i po naší smrti.Teprve nyní nadchází čas , kdy hudba přežívá své tvůrce přesně v té podobě , jak ji vytvořili. Kdy se na vás můžeme opět těšit ? Věříme , že přijedeme příští rok s novým albem a s novými písněmi.Nejraději v létě , protože bychom chtěli hrát pod širým nebem.
 Computer Love Počítačová Láska Jsem sám zas úplně sám Dívám se na televizi dnes nemám co dělat potřebuju někoho vidět Počítačová láska Volím číslo volám teletext dnes nemám co na práci potřebuju někoho vidět překlad Pavel Kracík
Po improvizované tiskovce , která následovala po koncertě , jsme se Ralfem Hütterem domluvili (Josef Sedloň , Marek Smejkal a já) na interview pro Radio 1 a na malé naučné procházce " po stopách Franze Kafky ".Ve 13.00 jsme se sešli.Ralf Hütter byl přesný jako digitální stopky Kling Klang Studia. Vyrážíme - směr nádraží Střed , v jehož blízkosti je kavárna Arco , kam Franz Kafka chodil v době své práce v pojišťovně.Potom jdeme do Radia 1. Na Petrském náměstí Ralfa fascinuje nápis Technomat. "Co to je ? Prodejna našeho software ?" ptá se a nechá se s nápisem vyfotografovat , což u něho už něco znamená, protože fotografování nemá v oblibě.Posluchači Radia 1 volají otázky , většinou se točí kolem jeho názoru na Prahu a pražský koncert.Ralf si pohrává s dobrmanem od ochranky, popíjí kávu , telefonuje do hotelu Florianovi ,čte o sobě v MS č 49/91 , zajímá se o možnost distribuce a prodeje CD Kraftwerk, o postavení elektroniky v Československu, o naší scéně, o úspěchu Front 242.Pak soustředěně odpovídá na otázky, bohužel trochu mimo mikrofon , takže někteří nedůvěřivci do radia volají : "Vypněte ten kazeťák!" Jedeme na Staroměstské náměstí.Ralf se zajímá o "Gottwaldův" balkón.Poté se vracíme do hotelu Ambassador , kde se k nám přidávají Florian Schneider se svým děvčetem a obtloustlý tourmanager.Vyjíždíme směrem Pražský hrad.Vystupujeme v Nerudovce . Následuje obvyklý cizácký obdiv nad Malou Stranou a znechucení architekturou Jižního Města (stejně jako u Smitha a Gallupa z The Cure).Ralf s Florianem obdivují kamenné tváře hradní stráže : "Tohle jsou roboti !" Na Hradě je německá výprava nejvíce nadšena z domu ve Zlaté uličce , kde Kafka jeden čas žil . Tady Ralf fotografování odmítá. Jdeme dolů k Malostranské.Jsme u konce.Je pěkná zima , navíc už jsou čtyři hodiny a Ralf v pět odjíždí na letiště.Nakonec se nechají od neodbytného Smejkala vyfotit.Jak jinak - před sgrafiti Kafky a plakáty Kraftwerku!.
"Na to je vždycky čas.Vem si Charlieho Chaplina , ten měl poslední dítě v pětašedesáti letech.Mám ve světě pár přátel , kteří mi dávají naději , že to co dělám , má smysl.Podle mě je svět jedna velká rodina.Osobně mám velkou radost z našich robotů a z toho , že se nám do digitální paměti podařilo zapsat vedle naší hudby i naše tváře.Teprve nyní se nám podařilo naplnit touhu všech umělců - nesmrtelnost."
|
(c)All Rights Reserved KRAFTWERK
