Luki, 19?? (nepsáno pro mne)

Nenávidím bílou barvu nenávidím bílou barvu a mám rád motýly bílá barva je moc fádní bílá barva zabíjí bílé peřiny bílé stěny bílá okna bílé dveře bílé stoly bílé klení bílé čekání bílé pohledy bílá mluva bílých slz moře bílá úzkost bílé trpění bílá naděje bílé doufání bílé spaní bílé obličeje jedno velké bílo v jedné velké bílé budově zoufalá láska k bílé doktorce která dovedla povzbudit a přece bylo to málo platné pomalu mne už pouští k řece k řece Léthé k řece zapomnění k bílé řece ale až se jí svěřím rychle se v tmavou promění a najednou není návratu Chárón pak s bílými vousy se mi vysměje až ho poprosím aby mě zpět na pevný břeh převezl nezbude žádná naděje a má mysl potom bude prázdná a bílá stojím ještě na tom pravém břehu ale brzy do říše snů odejdu ne, neříkej, že ne dej mi na cestu raději všechnu svou sílu abych ti mohl ještě zamávat až konečně pojedu motýl letí a je barevný ani na kousíčku není bílý všude má nějaké barvy kolik si ulétá mílí než jednou dolétá a skončí také tady i ty máš bílé tváře a třesou se ti trochu ruce tvůj tep rychleji skáče srdce ti tedy prudce bije a také se mi zdá že máš v očích slzy – proč pláčeš? kdo ti ublížil ? řekni to brzy nebo bude pozdě a já mu nebudu moci říct že ti nesmí ublížit že jsi moje nikoho víc že si k tobě nesmí nic dovolit motýl letí a je barevný letí s Chárónem přes řeku Léthé a já poletím s ním mám totiž také křídla zatím malinká letím lehce jak bublinka vyfouknutá z mýdla snad mu budu stačit neplač a netiskni mi tak tu ruku ještě mi ji zlomíš motýl letí a je barevný všechno je teď barevné nějak to tu vymalovali je to teď všechno nádherné teď na mne motýl mrk´ aha už vím chce abych letěl s ním tak přece jen nemám bílou ale barevnou krásnou smrt