Hamlet (recenze)
Screen
Ralph Novak

Dokonce i průměrný Hamlet je zábavný. A tento snímek trvající 4 hodiny a dvě minuty je stěží průměrný, se silným výkonem scénáristicko-režisérské hvězdy Branagha, omračující širokoúhlou kamerou, vypočítavým obsazením velkých amerických hvězd (Billy Crystal, Jack Lemmon, Robin Williams, Charlton Heston) a samozřejmě s Shakespearovým osobitým příběhem a jazykem. Přesto je zde stále pár věcí shnilých v tomto státě Dánském.

Branagh zneužívá svého básnického umění a přesouvá hru přibližně o 600 let kupředu do 19. století. Slabě to vysvětlil tak, že politické změny v Evropě devatenáctého století se lépe hodí pro pozadí hry, ve které Norsko neustále vyhrožuje válkou Dánsku. Nicméně hlavním výsledkem je představit směs z míry vyvádějících anachronismů.

Hůř, Branagh toleruje do nebe volající melodramatické předvádění jak Winsletové, hrající Ophelii, tak Michaela Maloneyho, představujícího Opheliina zasmušilého bratra Laertese. Winsletová se přidává k Maloneymu a přidává hře ustavičný hysterický podtón, který zasazuje ránu dramatu Hamletovy agónie nerozhodnosti.

Jedna věc, v které má Branagh opravdu pravdu, je bouřlivý vztah mezi Hamletem a jeho nevěrnou matkou Gertrudou, hranou důstojnou Christie. Jacobi jako Claudius, Hamletův bezcitný strýc a otčím, jemně nastiňuje napětí mezi Claudiovou vinou a požitku z jeho hříchů.

Výkony Američanů se různí. Lemmonovi, jako hradní stráži Marcellusovi, se podaří podaří ze sebe dostat "něco je shnilého" bez úšklebků, ale většinou vypadá upjatě a jako by se o něco se pokoušel. Heston, jako komediant představující krále, opravdu věrohodně pronáší svou řeč. Je jednoduché si ho představit jako nadřazeného Krále Leara. Crystal se přemisťuje ze své typické postavy z pracujícího dělníka do neuctivé drzosti kopáče hrobu. Williams je překvapivě nejméně zajímavým z Američanů, snažíc se vyhnout svým standardním rolím legrační osůbky jako sebevědomý dvořan Osric, postava která je někdy vystřižena ze všech verzí Hamleta kromě těch dlouhohrajících.