Hamlet (recenze)
Boxoffice Magazine
Kim Williamson

"Zvláštní prozřetelnost je v pádu vrabce," říká dánský princ Hamlet ke konci tohoto čtyřhodinového filmu plné verze, kterému herec, scénárista, režisér Kenneth Branagh dává slovům křehce melancholické porozumění, které je činí jedněmi z nejlépe převzatých linií ze hry plné slavných projevů. (Mezi nimi, "Být či nebýt," vyjádřeno průměrně a "Alas, ubohý Yorichu," perfektně -- s pomocí, věřte nevěřte, Billyho Crystala jako kopáče hrobů -- mohlo by se to nazývat platonickou formou všech jeho zpracování). Těžká práce v klasickém prostředí mu zcela jasně "sedne" - jeho nejlepší filmy byly převyprávěné Shakespearovi "Jindřich V" a "Mnoho povyku pro nic", a hrál Dána 300krát na pódiu (jak říká, bylo to "v mé krvi přes polovinu mého života") -- Branagh nechává znít tu jednoduchou větu jako vyjádření života a světa. Opravdu jeho úspěchy v této šesté zvukové filmové verzi Shakespearovy tragédie z roku 1602 vrací Branagha na úroveň jeho nejlepší práce, která byla vždycky umocňována existencialismem, který je obsažen jak ve "vrabcově" stoupání tak pádu.

 Příběh prince zraněného nespravedlivou smrtí svého monarchistického otce (částečně ztvárněného duchem Brianem Blessedem) a neslušně rychlého znovuprovdání jeho matky, královny Gertrude (Julie Christie) za jeho strýce Claudia (Derek Jacobi), který se takto stal králem, začíná dovršením prvního záběru, který prakticky sděluje celý příběh. Díky natáčení na materiál Panavision Super 70 kamera ukazuje zeď exteriéru, do které je jako do náhrobního kamenu vyryto jméno Hamlet; jak se čočky posunují vlevo, kámen uvolňuje cestu velké zmrzlé pokrývce sněhu, jenž vede k ještě mrtvějšímu kamenu -- zámku Elsinore -- jehož obývání ukazují pouze žluté osvětlení okenních světel rozsvěcených falešnými lidskými bytostmi. Něco je opravdu shnilého ve státě dánském. Co se týče pokračování vraždy, chuti, intrikánství a šílenství, Branaghovi se podařily opravdu bravurní sekvence, smíchal dohromady (se střihačem Neil Farrellem) impresivní dlouhé samostatné záběry a kratší záblesky představivosti; jeho rozhodnutí začlenit prostřednictvím těchto záblesků pouze materiál zmiňovaný ve hře -- např. Hamlet milující se s Ophelií (Kate Winslet z Jude, znovu excelentní) -- také efektivně vypomáhá předat obecenstvu vizuální projev, který oživí text s ještě větší vášní.

 Nicméně stejně jako jeho komplexní vedení není Hamlet bez chyb. Posunutí děje do 19. století, zamýšleno učinit politiku historicky více germánskou, ale taky aby verze nezněla příliš zastarale, vypadá nevěrohodně. Mnohem závažnější jsou výkony megastar v menších rolích, které by mohly být nazvány předváděním. Robin Williams jako ohromující Osric je více rozrušující než komický, a Jack Lemmon hraje svého věrného Marcella jako kdyby se namáhal udržet krok s bardským jazykem. Co se týče Dána, Branagh příležitostně sklouzne do druhu onanistického hraní -- nazvěme to trumpetovými muky -- které potápí "Mary Shelley's Frankensteina" a "Sen noci svatojánské". Někde jinde dělá Branagh Hamletovy stížnosti téměř legračními - mohl ztratit všechnu svoji radost, ale protestuje příliš. A co víc, Hamletovo hoře je někdy až příliš moc plné vzteku. Plus tok vyprávění a pohyb postavy nejsou stále perfektní, jako v předchozí scéně s duchem. (sama přeplněna bombastickou erupcí) ve které se půnost stane úsvitem během okamžiku a herci vedle sebe vypadají jako kdyby neměli žádné ponětí o sobě navzájem nebo o společných událostech.

 Avšak na konec je nepravděpodobné, že by filmové publikum opouštělo multiplexy s pocitem zklamané radosti, že "Hamlet" obdržel tolik ocenění. Vedle těch již výše zmíněných, zahrnují ještě herce ve vedlejších rolích (např. Michael Maloney jako Opheliin bratr Laertes a Charlton Heston jako herec předvádějící krále) hudební symfonický doprovod dlouholetého Branaghova spolupracovníka Patricka Doyla a grandiózní ale stále precizní 65mm kamera Alexa Thomsona. Thomson se znalostmi širokoúhlého formátu již od své práce na filmu "Lawrence z Arábie" - společně s produkčním návrhářem Timem Harveyem, další konstantou Branaghovy práce - se skvěle zasloužil o to, že tématické použití jak ledových exteriérů natáčených v Oxfordshirském Blenheim Palace (zastupujícího Elsinore) tak zrcadlové, tajemné interiéry natáčené v Sheppertonu vypadají ohromně.

 Také v polovině prosince se produkční společnost Castle Rock pravděpodobně rozumně rozhodla obrátit kurs v jejich plánech nejdříve uvést 242minutovou verzi (pouze o jednu minutu kratší než činí rekord moderního hollywoodského filmu držený 243minutovou výpravnou velkolepou "Cleopatrou") na hlavních trzích a poté poskytnout promítacím sálům ve středně velkých a menších městech možnost zamluvit si sestřih blížící se ke dvěma hodinám; nyní se očekává, že všechna promítání budou nezkrácená a v 70mm formátu, všude kde to bude možné. (Ačkoliv toto rozhodnutí znamená, že promítači v kinech budou schopni promítnout pouze jedno představení večer, obecenstvo bude mít dvě příležitosti k ústupkům; přerušení rozdělí film na 158minutovou první část a 84minutovou závěrečnou část.) Stojící mimo prakticky všechny ostatní filmy této sezóny, "Hamlet" bude úrodnou půdou.