Branagh natočil Hamleta
Toronto Sun
Bruce Kirkland

Samotný Bard už posoudil vzrušující, sexy a oslnivou verzi epické tragédie Hamleta Kennetha Branagha. "I přesto, že je to šílenství, stále je v něm smysl."  

Je to opravdu šílenství natočit úplnou, kompletní verzi Shakespearovy nejvyzývavější, nejkomplexnější a nejnesrozumitelnější hry. Branaghovu filmu chybí oficiálně pouhé dvě minuty ke čtyřem hodinám, ačkoliv někteří zdržující se typy mu naměřili o osm minut více, nepočítaje v to 15minutovou přestávku, což by ho činilo o tři minuty delším než kontroverzní Cleopatra Josepha Mankiewicze z roku 1963.

 Ale stále je v něm smysl: Čtyři hodiny excelentnosti jsou mnohem důležitější než čtyři minuty průměrnosti. Čas strávený sledováním tohoto Hamleta uplyne jako lesknoucí se čilost. Jsme naprosto přesvědčeni hlubkou jeho nálady, struktury a podstaty; jsme poděšeni mocný a nebezpečným podtextem příběhu; jsme okouzleni a proměněni jeho inteligencí.

Branagh ozařuje klasiku vytvořením své vlastní. Daří se mu to nejen jako filmového tvůrci - poté, co Branagh napsal inovativní adaptaci přizpůsobenou přesně Shakespearovským slovům, přesto vzrušující vizuální paletu 19. století na okázalém 70mm formátu, a režíroval ji - ale také jako herci.  

Branaghův výkon jako unaveného, problematického dánského prince je jedních z největších úspěchů v moderní kinematografii.

Jsem překvapen, že Branagh mohl pronést výroky tak familiérní a často komolené a posmívané, jako věty "Být či nebýt" nebo "Jaké dílo je člověk!" a stále vyslovovat je tak, jak kdyby slova proudila z jeho srdce s čerstvostí spontánních myšlenek a matným leskem nové ražené zlaté mince. Branagh nezná pouze svého Hamleta, komunikuje s ním bez očividné snahy nebo umělosti.

Mimo to jsou herci ve vedlejších rolích naprosto prvotřídní, dokonce i s problémy, které Branagh způsobil svým netradičním obsazením malých rolí nepravděpodobnými jmény.  

Lidé se nahlas smějí např. když slyší Jack Lemmona pronášet Shakespearův verš jako Marcellus. Přesto herci jako Charlton Heston jak komediant v roli krále, Billy Crystal jako první kopáč hrobů, Gérard Depardieu jako Reynaldo a Robin Williams jako ke zkáze předurčený blázen Osric jsou skvělé ornamenty na tomto bohatě zdobeném stromě.   

Mnohem důležitější jsou ovšem herci následující Hamleta v dramatické důležitosti. Julie Christie je pozoruhodná svou schopností vdechnout nový život do k vině donucené role královny Gertrude, především skrze vizuální záblesky, které Branagh používá k sdělení informací nespecifikovaných v textu.

Derek Jacobi dává králi Claudiovi vyčnívající viditelnou sílu, která ostře kontrastuje s nepokojem ďábla, který zavraždil svého vlastního bratra a oženil se s jeho vdovou. Nicholas Farrell a Michael Maloney jsou perfektními jako Horatio a Laertes a blázny, co se týče Hamleta. Kate Winslet je citlivá a nekonečně tragická Ophelia, zatímco Richard Briers exceluje jako nedůvěřivý ukládající Polonius.  

Tedy obsazení je mimo veškeré pochyby a výhrady. Branaghův Hamlet, který se zítra začne uvádět, je cesta síly takové vize a dimenze, že doba, v které se odehrává, není na závadu. "Zásah", napsal The Bard, "velmi hmatatelný zásah."