Jude (recenze)
Tucson Weekly
Stacey Richter

BRITSKÉ PŘÍZVUKY, RYCHLÉ výhledy, šustící sukně, kvikající prasata, vzdouvání ňader - je úžasné, jak jsou dnes historické filmy konsistentní. Jude, adaptace románu Jude the Obscure Thomase Hardyho bere 19. století s jeho přebytkem uhelného kouře a koňských výkalů a přetváří je v krásný, mrholící, sexuálně lákající dobu, kdy se muži a ženy potulovali po venkově a ulehávali.

Titulní postava (Christopher Eccleston) je uspořádáný, čápovitý muž, který žije v tvrdém venkovském prostředí ale sní o tom, že se stane "univerzitním mužem." Čte latinu a řečtinu a prochází se překrásným anglickým venkovem s ušima napnutýma, recitujíc poezii. Potká ohnivou vesnickou dívku, která po něm hodí prasečí srdce a pak vyklouzne z šatů. Jude se s ní ožení, ale nemiluje jí. Ačkoliv film je více jak dvě hodiny dlouhý, příjemně ubíhá a další věc, kterou se dovídáme, je, že žena je pryč a Jude potkal lásku svého života, sestřenici Sue (Kate Winslet). Jejich oddanost navzájem roste, ale samozřejmě se nemohou vzít, protože Jude je již chycen. V záchvatu se Sue provdá za někoho jiného, ale ti dva nemohou své ruce udržet od toho druhého a následně se rozhodnou žít společně navzdory konvencím své doby.

Během toho všeho jsme svědky mnoha smyslných živůtků s velkým výstřihem. Nechci znít prudentně, ale co se stalo s "uměleckými" dobovými filmy? Vypadá to, že tyto filmy, které by měli být přirozenou volbou pro, aby někdo vzal svou babičkou do kina, jsou plné tápání a chrochtání. Jsme tak nostalgičtí k útisku? Jude to jen dělá ještě zamotanější, protože je to film s poselstvím, a to poselství zní: "Církev a přísná morálka viktoriánské doby jsou zákeřnými silami, které ničí opravdovou lásku a náboženské cítění. To však určitě není žhavé téma pro rok 1997.

Kate Winslet je excelentní jako výbušná Sue, žena, která by chtěla být svodomyslná, ale nedokáže setřást zlomyslnou, přímou morálku své doby. Je střídavě srdečná a protivná a je jednoduché vidět, proč se Judeovi, vesnickému chlapci toužícího stát se intelektuálem, zdála nekonečně exotická a přitažlivá. Mnohem složitější je porozumět Suině posedlosti Judem, rolí, kterou Eccleston nikdy úplně nepřivedl k životu. Jude je roztomilejší než ostatní přátelé, ale je také pomalý a přehnaně milý a zírá na ní jako puberťák v kleci z Humane Society. Není zde nic z té vznášející se vášně z Anglického pacienta; ti dva vypadají spíše jako sourozenci než milenci. Kromě rozkošné scény, ve které Kate Winslet svléká ze sebe každý kousek oděvu, který má na sobě, jako milostný příběh Jude pochybil.

V čem režisér Michael Winterbottom exceluje místo toho, je vytvoření atmosféry mlhavé náboženské ozvěny. Takto tedy máme Jude a Sue s nemluvnětem v náručí, jak jsou odmítáni v prudkém dešti od hostince k hostinci, připomínajíc nic menšího než svatou rodinu. A co více přes řečnictví proti církvi, morálce atd. vypadá to, že postavy v tomto příběhu jsou především trestání za sex a že jejich nejšťastnější období se shodují s obdobími cudnosti. Zdá se mi to vše zvláštní a otravující a bezpředmětné jako jakýkoliv akční film. Vypadá to, že Jude se vůbec nepokoušel být závažný pro naší dobu, pomineme-li předvádění nejaké literární hodnoty, která však můžeme mnohem lépe ocenit přečtením knihy (což jsem neudělal).