Titanic (recenze)
iDnes (2/98)

"Tuto loď by nedokázal potopit ani sám Bůh!"  

   Nepravděpodobné se stalo skutečností. 1500 lidí zahynulo v ledové vodě severního oceánu. James Cameron se rozhodl tuto katastrofu znovu nafilmovat. Začal s prohlídkou Titanicu - skutečného vraku na mořském dně, který filmoval pomocí speciální aparatury. Technika se dostala tam, kam se od roku 1912 nikdo nepodíval. Tyto záběry jsou vidět na začátku filmu, kdy se hledač pokladů Brock Lovett dostává k vraku,kde doufá nalézt ztracený diamant. nachází obraz mladé dívky, který se, ač je to neuvěřitelné, zachoval neporušen. Stará dáma, Rose Calvertová se hlásí jako osoba na obraze vyobrazená - přilétá k pohřebišti Titanicu a začíná vyprávět příběh své mladické lásky a osudu.    

   Rok 1912. Mladá Rose nastupuje se svou matkou a snoubencem na Titanic, který jí má dopravit do Philadelphie. Nikdo netuší, jaký konec Titanic očekává. S příkazem: "Na moře, pane Murdocku!" vyjíždí ze southamptonského přístavu. Slunce svítí, davy jásají. Na palubě vládne pohodyplná nálada - boháči se procházejí a obdivují velikost lodě, cestující třetí třídy se těší na Ameriku, do které vkládají své naděje. Mladý výtvarník Jack Dawson, plný energie, potkává Rose. Pro něj je to láska na první pohled, ne tak pro Rose. S pomocí Jackovou se vymaňuje ze společenských zyků jejího postavení. Cal Hockley, její snoubenec, jí nemumí nabídnout nic než cenný diamant, narozdíl od Jacka, který jí ukazuje nový svět.   

    Nic by nestálo mladým lidm v cestě, nebýt nepředpokládané srážky s ledovcem. Kapitán byl varován, ale nepřipustil si, že by takovou loď jako Titanic mohlo něco zničit. Nemá smysl zde líčit hrůzy a zoufalství při klesání Titanicu do ledových hlubin - na to si musíte zajít do kina sami. Rose přežije, ale nevrací se zpět ke svému snoubenci, nýbrž žije vlastní život. Po 80 letech nad hrobem Titanicu pouští poslední vzpomínku na Jacka do moře a film končí...  

     Tolik ve stručnosti děj filmu. Cameron se opírá o skutečná fakta, která jsou do detailů - vzor koberce v jídelně je stejný jako na Titanicu z roku 1912, spouštěcí mechanismy pro záchranné lodě dělala stejná firma jako pro originál. Souběžně s natáčením probíhaly rozhovory s několika do dnes žijícími lidmi, kteří tragédii zažili. Za neuvěřitelnou věrohodností kulis a herců stojí desítky týmů - od kostymérek, přes historiky až k lidem, kteří učili herce mluvit s dobovým přízvukem. Titanic byl znovu vystavěn -  takřka v životní velikosti, jen o deset procent menší. Voda, po které ve filmu pluje je vytvořena počítačem, stejně tak některé přelety nad lodí. Občas sice proskočí nelogičnost - rybářská bárka, která se ani nehne, když Titanic projede kolem, delfíni poskakující pár metrů před přídí.   

    Na Titanic se rozhodně vyplatí jít podívat. Už jen kvůli tomu, abyste pak o něm mohli vykládat.