Titanic Jamese Camerona
Esquire (české vydání) (02/98)
Nancy Griffin

James Cameron je nejobávanějším mužem Hollywoodu - ne z toho důvodu, že je to posedlý puntičkář, který vsadil dvě stě miliónů dolarů i kariéru drsného chlapíka na romantický snímek odehrávající se na palubě Titanicu, ale kvůli tomu, že bude možná úspěšný.

Když režisér superúspěšných akčních snímků a speciálních efektů, který natočil flimy jako Terminátor, Terminátor 2, Vetřelci, Propast a Pravdivé lži, dokončil v Mexiku podstatnou část natáčení svého tříhodinového opusu, další měsíce strávil tím, že v obrovské vodní nádrži potápěl 236 metrů dlouhou repliku k záhubě předurčené lodě a že do ledové vody naháněl stovky komparsistů a kaskadérů. "Ten film vás přivede do pekla," tvrdí tvůrce, posedlý touhou natočit historicky pravdivý snímek. V Mexiku Cameron nafoukl celkový rozpočet filmu tak, že se dostal až na dvě stě miliónů dolarů, a tím z něj učinil nejdražší snímek historie. Studio 20th Century Fox, které platilo většinu z této částky, ho zkrátka nedokázalo udržet na uzdě (na rozpočtu se ještě podílel 65 milióny dolarů Paramout Pictures): "Je nezvladatelný," shrnuje lakonicky Bill Mechanic, ředitel Fox Filmed Entertainment.

"Nepovažuji Titanic za katastrofický snímek. Myslím na něj jako na výpravnou romanci. Studiu jsem proto řekl: Bude to tříhodinový intimní film. Filmy, se kterými chci soutěžit, jsou Jih proti Severu a Doktor Živago."

Ačkoli si najal dva střihače, aby mu pomohli stihnout datum premiéry, stříhal si Cameron z podstatné části Titanic sám v domácím studiu. Kromě toho sám napsal scénář a film koprodukoval i režíroval. Žádný jiný komerčně úspěšný filmař (včetně Stevena Spielberga) nekontroluje tak neúprosně každý detail při vzniku filmu. Jak cynicky poznamenává Bill Mchanic, Titanic je Cameronův "dvousetmiliónový umělecký film". Digitální střihový systém Avid rozšiřuje tvůrcovu obrazotvornost a dovoluje mu dirigovat jeho představy. Cameron jeho prostřednictvím mohl spojit živě natočené scény ze speciálními efekty a hudbou Jamese Hornera (autor muziky k historickému filmu Statečné srdce). Více než dvě stě padesát digitálních záběrů bylo produkováno ve Venice v Digital Domain - ve studiu, které se zabývá zvláštními efekty a jež Cameron spoluzaložil a rovněž ho spoluvlastní. S pracovníky Digital Domain komunikoval prostřednictvím počítačově podporovaného videotelefonu Vitel, který dokázal přenášet i datové soubory. Díky Vitelu mohl vidět každý záběr a také říct animátorovi, jak ho vylepšit. Svůj domov musel opustit jen zřídkakdy.

Jednou z nejúchvatnějších scén celého filmu je záběr na jeho "první dámu" Kate Winsletovou stojící na palubě Titanicu v šatech z doby krále Edwarda, za jejímiž zády zapadá růžové slunce. Většina lidí předpokládala, že Titanic bude klasický katastrofický film, Cameron se však domnívá, že právě tato sekvence ztělesňuje podstatu jeho filmu. Je to scéna, ve které se Rose (Kate Winsletová) potká na přídi obrovské lodě se svou novou láskou Jackem (Leonardo DiCaprio). Klidně by to mohl být pár cizoložných milenců z nějakého historického filmu BBC. Jack vede Rose k zábradlí a přemluví ji, aby na ně vylezla a vyklonila se nad prudce se ženoucí vodu. Přitom ji drží pevně v pase a říká: "Zavři oči ... Věříš mi?" Rose roztáhne ruce jako křídla a kamera vyletí střemhlav nahoru a dozadu k okázalému a širokému záběru, který ukazuje pár zavěšený na přídi, jak se vznáší vstříc zářivé budoucnosti. A ... a pak se políbí a Titanic si to supí dál přes Atlantic.

Titanic je nejambicióznější hollywoodský film tohoto desetiletí. Vyprávění o jeho zrodu, jako v případě každého Cameronova snímku, je strašný příběh zmatků a konfliktů, přiškrceného rozpočtu a posedlosti médií, jež spekulovala, zda tentokrát skutečně unikne trpkému konci. Datum letní premiéry nebylo dodrženo a bylo přesunuto až na polovinu prosince. Aby film vydělal, musí Titanic utržit po celém světě čtyři sta miliónů dolarů. Cameron přišel o všechen svůj honorář. Ale v sázce je pro něj mnohem víc než jen finanční obnos. Pro Camerona bylo vždy jednoduché přikovat diváky do sedadel. Proto se rozhodl, že je tentokrát rozpláče. "Nepovažuji Titanic za katastrofický snímek," říká. "Myslím na něj jako na výpravnou romanci. Studiu jsem proto řekl: Bude to tříhodinový intimní film. Filmy, se kterými chci soutěžit, jsou Jih proti Severu a Doktor Živago." Je to celkem pochopitelné - ve třiačtyřiceti letech nechce být považován jen za seriózního režiséra a chce víc než jen nominaci na Oscara. Titanic je pro něj krokem k filmařské nesmrtelnosti. "Mám trochu strach, ale když opravdu věříte, že musíte něco udělat, uděláte to," tvrdí Cameron. "A tento film je od začátku do konce dílem vášně."

Ačkoliv snímek věrně zobrazuje mnoho skutečných událostí, Cameronovy hlavní postavy a příběhy jsou smyšlené. Rose, dívka z vyšší třídy, která se vymaňuje z přísných omezení společnosti zlatého věku, zavrhne svého bohatého nápadníka Cala (hraje jej Billy Zane) a zamiluje se do volnomyšlenkářského Jacka Dawsona (Leonardo DiCaprio), umělce cestujícího v podpalubí. Děj z roku 1912 je orámován příběhem současných hledačů pokladů, kteří se potápějí do vraku Titanicu, aby v něm odhalili jeho bohatství. Možnost natáčet velké exteriérové scény znamenala spojit hollywoodský důmysl s mexickou prací. Před půl rokem byla mexická zátoka, kde se natáčí, pouze špinavým kusem země u moře. Společnost Fox tu postavila za pětadvacet miliónů dolarů studio poté, co si Cameron uvědomil, že žádné zařízení na světě mu nemůže poskytnout vnitřní i venkovní nádrže, zvuková studia a pomocné stavby, které bude potřebovat. Na druhou stranu ovšem při natáčení Titanicu Camerona daleko více fascinovali lidé než stroje a stavby. Ačkoliv byl vždy ceněn pro schopnost inscenovat neuvěřitelně obrovské akční scény, dnes Cameron říká, že už ho jejich natáčení zdaleka tolik netěší. I proto, že se skoro vždycky při jejich natáčení něco pokazí a musejí být dodatečně upraveny pomocí digitálních efektů. "Děláte divedýlko... a stojí to moc peněz," říká Cameron. "A nikdy to nevypadá tak, jak jsem si představoval." Proti tomu herci mohou jeho fantazii dokonce překonat. Aby udělal z Titanicu více než jen prázdnou podívanou, jejich kouzlo potřebuje.

"Podle mě jsou smrt a láska úzce svázané pojmy. A myslím si, že láska, která nemůže být poměřena smrtí, nemůže být považována za epickou."

Zdá se, že posedlý a horkokrevný filmař převzal "velitelský" styl režisérů, jakými byli Michael Curtiz a Erich von Stroheim. Neví, co jsou to překážky: "Je posedlý svojí představou," zdůrazňuje mistr zvláštních efektů Stan Winston, jenž získal Oscara za Vetřelce a Terminátora 2. "A je jako Terminátor. Nic ho nezastaví." Cameron je muž extrémů, které jdou spolu těžko dohromady - je romantický vypravěč, gradiózní vizionář, technofil a dobrodruh. Aby dosáhl svého, vytvořil svoje lepší alter ego. "Je zábavné pozorovat Jimovy džentlmenské způsoby při natáčení," dodává pomocný režisér Ed Marsh, který za scénou natáčí materiál pro Camerona. "Když mu to jde, je šťastný. To je filmování,jak má být. Tady je Jim - a tam je Mij. Mij je opak Jima, ale obývají spolu jedno tělo." Při natáčení v Mexiku byl Cameron stále v pohybu: nanášel skvrny od krve, držel světla či pracoval v neoprenu s podvodní kamerou. "Chtěl to všechno udělat sám," vysvětluje supervizor vizuálních efektů Rob Legatto. "Nechce, aby to dělal někdo jiný." Zdá se, že kdyby mohl, udělal by sám celý film. Cameron nakreslil náčrtky k Rosiným aktům, které ve snímku představují Jackovo umělecké dílo. Vrcholnou scénu nakloněné paluby plánoval s velkým předstihem a pokládal přitom cínové vojáčky na model lodi, aby viděl, jak budou padat. Kvůli natáčení Rosiných osobních věcí si sedl na podlahu, vystříhal fotografie a dal je do rámečků. "Je to pro něj něco jako terapie," tvrdí Legatto. Natáčení s Cameronem zkrátka tak trochu připomíná totalitní stát, který každému není po chuti. Původní kameraman Titanicu Caleb Deschanel dokonce odešel několik týdnů před natáčením, protože se mu zdálo, že jen přijímá hlučné pokyny a vůbec neposkytuje sve kameramanské zkušenosti. "Jim Cameron je jako scénu z hudebního filmu, ve kterém je zesilovač na sto deset procent," říká Deschanel.

Jako dítě se Cameron nijak nezajímal ani o mýtus Titanicu, ani o snímek natočený podle knihy Waltera Lorda A Night to Remember. Ale zaujalo ho, když v roce 1985 expedice Roberta Ballarda lokalizovala na dně Atlantiku vrak Titanicu. Pak začal říkat přátelům, že přemýšlí o romantickém příběhu odehrávajícím se na jeho palubě. Dlouho chtěl udělat historický film a začal psát příběh Romea a Julie, v kterém se zamýšlel nad tématy společenských tříd a vztahy mezi mužem a ženou. "Bylo to jako infekce, říká režisér. "Ze začátkuto byl malý nádor, který se ovšem rozbujel." Drobný příběh se nafoukl do rozměrů eposu. "V rámci jedné události v něm je celé spektrum lidských postojů ke smrtelnosti," říká režisér. "Objevují se v něm všelijaké reakce: hrdinství, odmítnutí, hněv. Podle mě jsou smrt a láska úzce svázané pojmy. A myslím si, že láska, která nemůže být poměřena smrtí, nemůže být považována za epickou."

Natáčení filmu o Titanicu dalo Cameronovi příležitost "jít do Mekky" a uspořádat svoji vlastní výpravu do vraku. S ruským výzkumným týmem se v ponorce pustil do dvanácti riskantních ponorů na dno oceánu. "Po dvě hodiny trvajícím sestupu při prvním pokusu mě obešla čirá hrůza, protože Titanic se najednou objevil jakoby odnikud a my jsme do něj skoro vrazili," vzpomíná Cameron. "Pak jsme se dostali do takového svinstva, že nebylo vůbec nic vidět a já musel ponorku navigovat, protože díky studiu plánů jsem znal okolí vraku líp než pilot." Následující sestupy měli velmi vzrušující výsledky - Cameron použil pětatřicetimilimetrovou dálkově ovládanou kameru a poslal ji do nitra vraku hlouběji, než doposud pronikly jiné přístroje. Kamera zaznamenala hrůzu vzbuzující detaily včetně jídelny v první třídě a bronzového krbu v salónu. Tyto záběry byly pak použity i pro film. Cameron říká, že si všechno uvědomil až opožděně. "Jednou večer jsem seděl doma a najednou jsem začal brečet. Rázem jsem si uvědomil, že jsem viděl místa, kde se odehrála celá ta tragédie, kde se lidé museli navždy rozdělit a kde potkali svou smrt. Moc mi to ten příběh přiblížilo." Žádný jiný projekt nepřitahoval Cameronovy různé stránky povahy - romantik, šéf, dobrodruh. Zároveň se ovšem choval jako šikanující polní generál. Jakmile jednou dala společnost Fox Titanicu zelenou, nikdo nepochyboval o tom, že nepřestane utrácet peníze, dokud nedosáhne svého.

James Cameron viděl jako vyzáblý devítiletý chlapec z Niagara Falls v Ontariu, který miloval dortíky Twinkies, filmové představený Godzilly. Jeho matka Shirley Cameronová vzpomíná, že její syn, který trávil v kině každou sobotu, přišel ten domů a překypoval posměchem. "Uměl bych to udělat líp," oznámil tehdy. Když se Cameronovi jeho tehdejší vychloubání připomene, hlasitě se rozesměje. "Jo, byl to film Godzilla versus King Kong. Bylo to hodně špatný a já jsem poznal, co všechno je špatně udělaný. Už tehdy jsem se začal zajímat o vizuální efekty." Jako nejstarší dítě z pěti sourozenců byl Cameron dítětem povahově rozdílných rodičů. Matka Shirley, malířka, byla silná osobnost, ale její mateřské povinnosti ji nenechávaly příliš času pro její uměleckou tvorbu. Jeho otec Philip byl kliďas a pracoval jako elektrikář v papírně. Jejich prvorozený syn byl nabitý energií a v době, kdy začal chodit do školy, byl verbálně a umělecky předčasně zralý. Přeskočil jednu třídu a nenasytně četl, zvláště sci-fi, a nasál do sebe clarka, Henleina i Bradburyho. Jeho babička Rose Cameronová pracovala jako učitelka. Podněcovala jeho bystrý intelekt a zásobovala ho knihami. James po ní pojmenoval hrdinku filmu Titanic. Cameronova matka říká: "Sedával a četl sourozencům. Měl opravdu nekonečnou trpělivost. Když teď slyším, že při natáčení ji už tolik nemá, myslím, že to pro něj musí být velice obtížná práce."

Cameron také vášnivě sestavoval všelijaké modely. Jim a jeho bratr Mike slídili na smetištích, kde hledali vhodný materiál pro své choutky. Vyráběli rakety, letadla i katapulty. Z plexiskla udělali potápěčský zvon a potopili ho do Chippawa Creek. Cameron říká, že jeho "probuzení" nastalo, až když si uvědomil vnitřní sílu filmu. To se stalo v momentě, když uviděl film 2001: Vesmírná odysea Stanleyho Kubricka. "Když čtete sci-fi a máte dobrou představivost, v duchu všechny věci vidíte," říká. "Žádný obraz, obálka časopisu, kreslený seriál, ani film nesplnily mé očekávání, dokud jsem nespatřil tento snímek." Pobídl jej k tomu, aby si vypůjčil osmimilimetrovou kameru svého otce a začal filmovat. Postavil modely a vytvářel nepropracované zvláštní efekty. Vyfotil západ slunce a ležel na břiše na půlící čáře dálnice, s kamerou zaměřenou na kola projíždějících aut.

Když bylo Jimovi sedmnáct, rodina se přestěhovala do Brea v Kalifornii. Začal navštěvovat Fullerton College, studoval tu fyziku a nevěděl, zda chce být umělcem nebo vědcem. "Chtěl jsem spatřit Boha," přiznává. Ze školy vyletěl dřív, než ji stačil dokončit. Oženil se servírkou Sharon a na předměstí žil životem dělníka, řídil náklaďák, pil pivo a kouřil trávu. A byl stále posedlý filmem. Nakonec získal práci v modelárně New World Pictures Rogera Cormana. Když se ale přestěhoval do Los Angeles, aby hledal svůj osud, Sharon s ním nešla. Cormanova nízkorozpočtová dílna byla Cameronovou filmovou školou. Při natáčení béčkových filmů jako Galaxy of Terror se stal pomocným režisérem. Spřátelil se s Cormanovou asistentkou Gale Ann Hurdovou a ukázal jí sci-fi scénář o kyborgovi, který se vrátí z budoucnosti. Spojili své síly, aby ten film udělali, a nakonec se vzali. Všechny kvality svého stylu ukázal Cameron až v Terminátorovi. Je to totální akční snímek, natočený s chytrým humorem a chmurným pohledem na technologickou budoucnost lidstva. Cameron v něm navíc udělal z Arnolda Schwarzeneggera hvězdu - stačilo, že jej oblékl do černé kůže a nechal opakovat větu: "Já se vrátím."

Při natáčení dalších čtyř snímků (Vetřelci, Propast, Terminátor 2 a Pravdivé lži) si Cameron vylepšil svoji reputaci vynikajícího filmaře, který řádně provětrá rozpočet každého filmu. Ačkoli vrcholu Cameron dosáhl díky škále a intenzitě svých akčních scén, podstatou všech jeho filmů je milostný příběh. Cameron předkládá své vlastní a velice silné přesvědčení o spásné úloze rodiny v protikladu k chaosu a destrukci způsobované technikou. "Vlastně jsem svůj osobný hodnotový žebříček přenesl do svých filmů," připouští tvůrce. Je přirozené, že bylo jednodušší naplnit svoji touhu po lásce ve filmech než ve svém vlastním životě. Camerona přitahují schopné ženy (jako byla jeho matka nebo silné hrdinky jeho filmů), ale jeho vztahy byly bouřlivé a nevyhnutelně poznamenány jeho stravující vášní k filmu. "Jim je vynikající umělec," říká jeho přítel Lewis Abernathy. "Všechno ostatní je v jeho životě druhotné, takže ať řekne ženě cokoli, je to vždycky lež." Cameronovo manželství s režisérkou Kathryn Bigelowou v roce 1989 bylo krátké. Potom začal chodit s Lindou Hamiltonovou, s níž má čtyřletou dceru Josephinu. S Hamiltonovou se rozešli během natáčení Titanicu a Cameron se pak ucházel o Suzy Amisovou, která ve filmu hraje Rosinu vnučku. V červenci ovšem Cameron překvapil všechny své přátele, protože se s Hamiltonovou nečekaně oženil.

Cameron do sebe doslova nasál všechna historická svědectví o tm, co se tenkrát stalo brzy ráno 15. dubna 1912. "Ti, co seděli v prvních několika člunech, mohli slyšet křik a volání lidí," říká režisér. "Je to ta část příběhu Titanicu,kterou nikdo skutečně neviděl. Myslím, že když se ti lidé podívali zpátky na loď, říkali si: Ta loď se potopí a stáhne s sebou pod vodu všechno, co je okolo." Cameronova verze potopení parníku odráží i jeho přesvědčení o tom, co se odehrálo na záchranných člunech. "Myslím, že si pořád uvědomovali: Tisíce lidí jdou pod vodu. A až se to stane, musíme být dál, než kam doplavou." Jak by se Cameron zachoval, kdyby byl tenkrát sám na palubě Titanicu? "Nemyslím, že bych se snažil obsadit cizí místo," odpovídá. "Ale myslím, že kdybych viděl, jak se na vodu spuštějí napůl obsazené čluny, asi bych do té studené vody skočil. Čtyři lidé počkali, dokud čluny neodrazily od lodi, pak skočili po hlavě do vody a ke člunům doplavali. Rád bych si myslel, že jsem dost chytrý na to, abych to dokázal taky. Obávám se však, že kdyby se to stalo dnes, ženy by na svých hlavách měly stopy od podpatků chlápků, kteří by se přes ně hrnuli do záchranných člunů."

Kvůli tomu, že uvedení filmu do amerických kin se odsunulo na prosince, mohl Cameron svůj snímek doladit pořádně až do konce. Je to pro něj dosud nezvyklý přepych, protože filmy Terminátor 2 a Pravdivé lži se rychle dávaly dohromady v postprodukci, aby stihly svoji letní premiéru. Titanic vyžadoval daleko více usilovného stříhání než obyčejný akční film. Střih natočeného materiálu byl bolestný a Cameron pozorně posuzoval každý obrázek, zvláště u scén, ve kterých vystupují Jack a Rose. Trval na tom, že toto rozhodování nemůže uspěchat ani přenechat někomu jinému. "Stala se z toho taková Sophiina volba," nadsazuje se režisér. "Sám sebe jsem se ptal: Kterého ze svých dětí se vzdáš?" Cameron si prohlížel obrázek za obrázkem. Pozornost, kterou věnoval detailům, byla udivující. Jako by se při práci na filmu Titanic změnil v Michelangela, který neúnavně leštil mramor na soše Davida.