Drahý Dave,

Je to už 7 let, co jsem se s tebou setkal ve tvém Square Dance Studiu v Largu na Floridě. Vzpomínám si, jak jsem řekl, že bych si přál, abys nějaký čas calleroval v Evropě. Jsem velmi potěšen, že se mé přání od té doby už několikrát splnilo.

Přestože se většina čtenářů Advanced News s tebou už osobně setkala, mohl bys nám, prosím, říci o sobě něco víc?

Zde jsou mé otázky:

Vnitřní hlas mi říká: "Steffene, počkej chvíli! Podívej se, než začneš s těmito otázkami. Dagmar Sitt a ty už jste dělali interview s Davem. Ukážeme nejdřív to první…"

22. – 23. března 1991 jsme Steffen a já tancovali ve Square Dance Studiu Dava Wilsona v Largu na Floridě.

Anne Übelacker byla tento víkend hostující callerkou. Hezky jsme si zatancovali A2 a C1 a měli jsme příležitost udělat interview se dvěma skvělými callery.

Ahoj Dave, tento víkend tancujeme A2 a C1 ve tvém Square Dance Studiu v Largu na Floridě. Mohl bys nám říci něco o své Square Dance kariéře?

Když mi bylo 13 let, mí rodiče mě vzali s sebou tancovat. Byl jsem nadšený pro všechno, takže jsem chtěl jít do classu (přípravky) a stát se callerem. "Jsi moc mladý," odpověděl caller, ale nakonec mi dal singing call, abych si ho doma vyzkoušel. Udělal jsem to s roztřesenými koleny. Myslím si, že to nebylo tak špatné, protože mi dovolil přidat se k přípravce. V té době mí rodiče tancovali 3x týdně, zatímco já jsem se učil figury a kombinace jen pozorováním. Ve studentských létech jsem se musel starat o své vzdělání, ale za 11 let můj zájem o Square Dance dostal novou motivaci. Sledoval jsem několik skupin na C3, abych viděl, jak se Square Dance rozvíjel. V létě 1981 jsem byl pouze callerem, který se zdržoval na Floridě a calleroval 6 dnů v týdnu pro ty, co měli prázdniny. Po této zkušenosti jsem se rozhodl stát se profesionálním callerem. Spojil jsem se s callerskou školou Jacka Lasryho. Mé základní pravidlo bylo stále stejné. Učil jsem se čtením a sledováním tanečníků.

Je možné nám vysvětlit rozdíl mezi figurami v Advanced a ve vysokém Challenge levelu. Myslím si, že by též bylo zajímavé vědět, kolik figur je v každém C-levelu?

Je jednoduché odpovědět na vaši poslední otázku: C1, C2, C3a a C3b obsahují každý 85 figur, C4 320. V levelu C4 se mění druh myšlení. Myšlení se stává více analytickým a matematickým.

Před více než 10 lety definoval Callerlab levely. Znamená to, že už nebyly žádné otázky kolem levelů a figur?

Mnoho definic není úplných. Aby jste měli správný závěr, musíte znát tuto figuru. Nebo je celá definice někde ve vyšším C-levelu navzdory skutečnosti, že její části se používají například v A nebo v nižším C-levelu. To není moc užitečné pro vlastní tanečníky. Před rokem jsem napsal článek o práci s concentric conceptem.

Kterému levelu dáváš přednost?

Dávám přednost tomu levelu, kde jsou tanečníci nejlepší. Ve workshop tipech calleruji určitý level bez experimentů nebo vyšší levely. Výuka něčeho užitečného v jejich levelu je pro tanečníky velmi důležitá.

Kdy je tanečník schopen jít na vyšší level?

Každý je rozdílný. Normálně by měl tanečník zůstat 2 roky na jednom levelu (včetně doby v přípravce), než začne další.

Jsi Národní Caller! Co to znamená?

Toto není oficiální titul. Je důležitá frekvence a místa callerování. Všichni calleři pracující na Advanced & Challenge Conventions jsou Národní Calleři, protože na tato místa je vybírají tanečníci.

Zvláště na Floridě nejsou žádné taneční akce bez počítačových karet. Řekl bys nám, co to je? Má to nějaké výhody nebo nevýhody?

Na začátku taneční akce dostane každý pár počítačovou kartu. Teď mohou poznat, ve které čtverylce tancují. Nejsou tu žádné ustálené čtverylky. Každý se setká se všemi ostatními tanečníky, protože nikdy netancujete se stejnými lidmi dvakrát. Je to směs kvalitních a dobrých tanečníků. Celý taneční parket může tancovat plynule. Nevýhodou je, že méně dobrých tanečníků jde výše bez přirozeného výběru.

Nakonec bych se tě rád zeptal na jednu osobní otázku? Potřesení rukou se ženami není ve Státech obvyklé, proč?

Většina po anglicku vychovaných lidí si myslí, že není zdvořilé potřást rukou dámě, jestliže ona sama nezačne.

Dave, velice ti děkuji za naše pěkné interview. Určitě se setkáme znovu ve Stockholmu v únoru 1992.

Hlas: "Steffene, teď je znovu řada na tobě…"

Zde jsou mé otázky:

Stalo se něco zvláštního během posledních 7 let tvého callerování?

Od roku 1991 jsem dost často calleroval mimo U.S., což se mi opravdu líbilo.

Co si myslíš o volbě na National Advanced and Challenge Convention v U.S.A.?

Mám z toho smíšené pocity. Pro někoho bylo obtížné pracovat pod nátlakem před volbami. Zvláště když my, calleři, jsme jediní, kteří přijímáme finanční riziko. Na druhé straně, bude těžší pro nové callery stát se programovými callery na NACC.

Myslíš si, že je rozdíl ve square dancingu v U.S.A. a v Evropě?

Ano. Problém se zdá být způsobený převážně věkem a částečně kulturou. Kultura má význam v tom, kolik času a úsilí lidé vloží do poznání svého koníčka.

Co jsi podle svého názoru udělal pro square dancing?

Nenapsal jsem žádné nové figury! :-) Zpopularizoval jsem CONCENTRIC v C-1, ALL FOUR COUPLES v Advanced, a jasněji jsem definoval DISCONNECTED CONCEPT v C-2. Nikdy nepoužívám quarterly selections, pokusy nebo nové figury. Také si myslím, že jsem zpopularizoval používání C-4 a vytvořil jsem most mezi tanečníky C-3 a C-4. Ačkoliv v mnoha ohledech to byl pozitivní krok ve square dancingu. Mrzí mě, že vzniklo něco, co se zdá být novým levelem, C-4 BASIC. To nebyl můj úmysl.

Která stránka square dancingu potřebuje větší pozornost a více soustředění?

Myslím si, že potřebujeme přesvědčit lidi, aby zůstali na svém levelu déle. Také bych rád viděl stabilitu, nejméně na 25 let, ve všech programech square dancingu. Potřebujeme pracovat s tím, co máme a dělat to dobře, a ne stále měnit programy.

Co si myslíš o projektu T2000?

My v U.S. se potřebujeme podívat pozorněji na Evropu a Japonsko, jen abychom viděli, že systém, který jsme uskutečnili před dlouhou dobou, funguje. Nepotřebujeme měnit to, co máme, potřebujeme používat to, co máme.

Jak jsi se stal callerem?

Každý týden, když mi bylo 11 nebo 12 let, jsem chodil se svými rodiči do square dance classu. Chtěl jsem tancovat s nimi, ale v klubu nesměly tancovat děti. Tak jsem se zeptal callera, "Když nemůžu tancovat, můžu dělat to, co děláte vy?" Řekl ano a dal mi singing call, abych si ho připravil. Cvičil jsem celý týden a následující týden jsem calleroval.

Jaké jsou podle tvého názoru nejdůležitější vlastnosti callera?

Abstraktní uvažování, dobrá prostorová orientace, dobrý timing, dobrý způsob vyjadřování, dobrá výslovnost a dobrý cit pro hudbu a snad, což je nejdůležitější, schopnost dát tanečníkům pocit dobrého výsledku.

Jaký byl tvůj nejlegračnější zážitek ve square dancingu?

Měl jsem class (přípravku) pro začátečníky, kde byli čtyři lidé, kteří měli trochu problémy s výukou square dance. Několik týdnů jsme procvičovali Dive Thru. Pokusil jsem se jim všem pomoci tím, že jsem řekl, "Inside Arch and Dive Thru". Po několika týdnech, kdy jsem používal nápovědu "Inside Arch", jsem se rozhodl callerovat pouze "Dive Thru". Celý class to udělal, až na tyto čtyři lidi… Tito čtyři se ve stejnou chvíli ve stejném boxu sehnuli a narazili do sebe hlavami! Byl jsem jediný, kdo viděl, co se stalo a nikdo nechápal, proč se směji tak hrozně, že jsem nemohl pokračoval v callerování.

Máš nějaká přání do budoucnosti?

Přeji si, aby lidé přestali říkat, že Square Dance se chystá zemřít. Je to jako s některými lidovými tanci, ty přežijí tak dlouho, dokud budou naživu nějací lidé, kteří je budou tancovat.

A zde je má poslední otázka: Mnoho tanečníků by rádo vědělo, kdy jsi se narodil.

Bylo to v roce, kdy Dwight Eisenhower byl znovu zvolen prezidentem a kdy byla udělena Nobelova cena za objevení tranzistoru.

Velice ti děkuji za interview, Dave. Kolektiv z Advanced News ti přeje hodně úspěchů v callerování a my už se těšíme na setkání s tebou na IPAC 1999, kde budeš jako programový caller.

(Velice volně přeloženo z časopisu "Advanced News" 1/98. Petra Schnaidová 1998)