Me rane detstvi dnes povazuji za jedno z nejstastnejsich obdobi sveho zivota. Mela jsem mamu, tatu, samozrejme svoji milovanou sestricku, tety, strejdy, babicky ...a tim padem taky spoustu mist, kde jsem byla doma. Nikdy mi nedelalo potize bavit spolecnost prednesem basnicek, zpevem, nebo necekanymi postrehy. Do vseho jsem sla nebojacne, ba dokonce i po hlave, coz dokazuje dodnes nekolik jizev na mem cele:-)
Kam jen se s lety podela moje dojemna sebejistota? Idylka je tatam, rodinka se rovnez mirne probrala a ja jsem za tu dobu stacila poznat, ze svet neni jen prijemnym mistem, cekajicim na me s otevrenou naruci.
Jsem rada, ze na teto strance mohu ukazat tvare par mne velmi blizkych lidi a pratel, kteri me provazeji snad uz odnepameti a jejich naruc, ucho a dvere mi byly vzdy k dispozici a otevrene...;-)
Nejdriv musim jmenovat moji maminku a sestru Gabinu, nasi tetu, Nikinku a Misu, tedy v podstate celou rodinu. Mela jsem ale v zivote opravdove stesti, a to ze jsem v nem potkala tri holky, s kterymi nas casem spojilo nerozlucne pratelstvi. Tento rok (2000) se spolu zname jiz 16 let. Doufam, ze nam to vydrzi az do duchodoveho veku a jednou z nas budou ctyri belovlase babicky, chlubici se, ze uz se znaji 60 let...;-)
Snad me nezaskrtej, kdyz sem umistim nas spolecny obrazek, beztak je alespon deset let stary:-))
Takze ... tady jsme:

... Tak me asi nezaskrtej, ale urcite vymyslej nejakou pomstu, nebo tak neco, tak to abych ted byla "furt ve strehu", jak pravi klasik:-))
A tohle je Luci a ja v prubehu skolnich let, kdy nas tu nahoda a pozdeji i vlastni pricineni svedlo vedle sebe na jednu fotografii:

A nyni je tu jeste par fotek, dokumentujicich muj vyvoj: