Prave v teto chvili, kdy se pokousim vymyslet komentar k teto fotce one proslule ctyrky me napada, ze tuhle klasiku uz posloucham rovnych deset let a jeste me vubec neomrzela.
Vsechno to zacalo, kdyz na nasi zakladni skolu zavital jeden ucitel-nadsenec a zpusobil, ze znacna cast zactva se vrhla do hrani na kytaru. Ani ja jsem nechtela zustat mimo deni a pozadala kamaradku (Lucii), aby mi na kus papiru nakreslila akordy k Dajane. I kdyz jsem pozdeji zjistila, ze dva ze ctyr akordu jsou spatne zakresleny a ze se je tudiz musim preucit, od hrani me to vubec neodradilo. Zakratko jsem krome Dajany zvladla i Slaviky z Madridu a jine slagry. Vzpominam si, ze hrani nam vyplnovalo ve skole skoro kazdou prestavku, svoje Nedvedy a Danky jsme brnkaly dokonce prede dvermi sborovny. Pokud to ale jinak neslo, jako utociste nam dobre poslouzilo prostorne divci WC, obdarene snad jako vsechny prazdne mistnosti ve starych domech vybornou akustikou.
Tak takhle nejak to probihalo do chvile, nez v mem hudebnim zivote nastala zasadni zmena...zalibili se mi Beatles Pak uz nic nebylo jako driv, kdy jsem neznala Michelle, She Loves You nebo Julii. Mym jedinym pranim se stalo umet hrat ty nadherny veci a taky jim rozumet, cimz se anglictina dostala do popredi meho zajmu (a muzu rict, ze motivace to byla a porad je neocenitelna). S holkama jsme do nich byly cely pryc, dokonce jsme vymyslely, psaly a kreslily pribehy, ve kterych jsme, jak jinak, vedle nasich milovanych Broucku mely hlavni role. Co se ostatne da cekat od takovych 13-tiletych holek, ze? Muzu byt jenom rada, ze mi nebylo trinact, kdyz vypukli Kelly Family, ci LUNETIC :-))
Nakonec jsme se zmohly natolik, ze jsme si troufly zalozit skupinu , ale nedopadlo to s ni nijak slavne. Po tom, co jsme docela slusne nacvicili (podarilo se ukecat dokonce jednoho kluka, aby se do toho babince zapojil)) jednu pisnicku (And I Love Her) nastaly prazdniny a po nich se uz k puvodnimu planu nikdo nehlasil.
Musim priznat, ze zas takova tragedie to pro me nebyla, protoze zrejme diky lepsim kytaristum na me zbyla zcela nepopularni hra na drivka :-)
Dnes uz jsem starsi a vim, co vim;-)), ale myslenka hrat v nejake kapele zamerene bud vyse zminenym smerem, nebo na folk a country, vcetne jakehokoli podobneho poslouchatelneho smeru me jeste neopustila.
Zatim to resim hranim v kruhu pratel u taborovych ohnu a v hospudce, ale to jaksi neni ono. A jedinou akci, kde si radne uziju hrani a zpevu mych Brouku je kazdorocni sraz u zdi Johna Lennona 8.12. v Praze na Kampe. Letos (rok 2000) to bylo podivne setkani po tom, co nejaci krupani znicili puvodni kytickovy vzhled zdi zelenym naterem, pokrytym nejapnymi a hloupymi napisy a karikaturami. Nastesti alespon fotky zustaly.

Nakonec jsou tu jeste tri fotky; prvni je ze Silvestra opet s hudebnim nastrojem, druha podobna a treti s The Fab Four :-0
Desna fotka, jak hraju na kytaru
Ja a dvanactistrunna kytara zn. AMADA
George, Paul, Ringo, John and me:-)