Ukázka z knihy Dzona Lemouna, přelovil Petr Kopec

částečně Dáva Zil, byl člověk, ktery byl částečně Dáva - měl zivotní posláni. "Jsem částečně Dáva," zbrtlal vzdycky poránu a to byla polovička zápasu. U snídaně vzdycky znovu říkal: "Jsem částečně Dáva," coz pokazdé skličovalo Betty. "Si ve vyjezděnejch kolejích, Dávo," říkával mu hlas po cestě do práce, ze kterého se nakonec vyklubal barevný průvodčí! "Ty to máš dobrý," myslíval si Dáva a málo si uvědomoval ten barevný problém. Částečně Dáva byl šílený obchodní cestující, který měl dobrou vypídilku, coz pokazdé skličovalo Marii. "Zdá se, ze jsem si zapomněl peníze na jízdenku, kámo," řekl Dáva, aniz si to uvědomoval. "Tak vypani z autobusu," řekl Autobosorák hlasem, který nemohl botu vystát, aniz si barevný problém sám vázně uvědomoval. "O. K." řekl částečně Dáva pokorně, aby neurazil."Ale chtěl bys, aby si tvoje cera vzala někoho takového?" zdálo se, ze říká hlas ve chvíli, kdy Dáva vyskočil z autobusu jako připálený spastický obrnář.

Randolfův večírek Byly vánoční spratky a Randolph byl sám. Kdepak byli všichni jeho dobří kámošové. Beďa, Dáva, Niky, Alice, Bivoj, Frýba, Vilma, Nigo, Alfred, Cézar, Stáňa, Frenk, Tom, Harry, Chrudoš, Harold? Kdepak dnes asi sou? Randolf se sputně pokýval na svoji jedinou váleční polednici od taťky, který tam nebydlel. "Nechrápu, ze jsem tak popuštěný právě v den, kdy by člověk štěkal alespoň pár kámošů?" myslel si Reverendolf. V kazdém skřípadě pokračoval ve ztopení stropečku a ve vánočních příkravách. Z ničeho hic se o zvalo veselé zalepání na dveře. Kdo to ale kdo to asi ťuká na moje dveře? Opepřel a tam stál tam kdo? nikdo jiný nez jeho kámošové. Beďa, Dáva, Niky, Alice, Bivoj, Frýba, Vilma, Nigo, Alfred, Cézar, Stáňa, Frenk, Tom, Harry, Chrudoš, Harolb, ze? Pojďte dál, staří kámošové parťáci a druzi, Řandolf je výkal se šťastným výmazem ve tváři. Vešli dovnitř za veslého vtipkání a břvali: "Veseré svrátky R. Andolfe" a jiné srdečné a pak se na něj všichni skančili a bušili ho prudkými ranami volajíce: "Celer ty roky co tě známe sme tě neměli rádi. Nikdy si ve skutečnosti neblil jedním z nás, ty pako." Víte, oni ho zabili, ale aspoň neumřel sám, ze? Tak strastné a véšelé, Randolfe, starý kámo, parťáku.