Ukazka z knihy soucasneho ceskeho spisovatele, esejisty a prekladatele Jana Jandourka

... Domu se vratil odhodlan pomstit se celemu literarnimu svetu tim, ze napise
skvar. Ne, zadnou parodii, nic takoveho, nic skryte hlubokeho, ale skutecny
Skvar. Potom se bude kochat tim, jak ti pitomci v kulturnich
rubrikach hledaji nejakou vhodnou interpretaci. Udela vsechno proto, aby jim
neponechal sanci vyvaznout se cti. Porusi vsechna pravidla a dopusti se
perverze. Tak jako uz nekolik tydnu touzil dostat na luzko nejakou nevinnou
gymnazistku a zkazit ji (pochopitelne se tim obiral pouze za bezesnych noci,
jinak byl v podstate slusny mlady muz) zprzni vsechna psana a nepsana
pravidla zanru.

Zatimco vzrusene oteviral lahvovou dvanactlu a usedal k pocitaci, uvazoval,
jaky zanr si ke znasilneni vybere. Poezii zamitl, protoze ji nerozumnel a
nebyl schopen vytvorit ani slusny, ani trapny vers. Krome toho ve
skutecnosti poezii nikdo necte, jak se ve svem odvekem zaujeti pro beletrii
skalopevne domnival. Ackoliv byl autorem dvou vydanych neoexistencionalistickych
romanu (Prasivy pes, Trapne okamziky ) trpel stale jeste traumatem z hodin
ceskeho jazyka na zakladni a stredni skole a nenavidel basne, protoze u jejich
cetby se nevylicitelne a nevylecitelne nudil. Chvilku si zahraval s pokusenim
napodobit styl a melke zapletky kolegy Vrany. Upusil od toho, protoze by nikdo
nemusel poznat, ze jde o parodii. Nakonec se rozhodl smisit vsechny potrebne zanry.
Detektivku, horor, divci roman, goticky roman a cokoli, co ho jeste napadne.
Jeste nejak zkusi zesmesnit France Kafku, tu moderni modlu, jehoz knihy nejsou
ke cteni (a nektere ani nejsou dokoncene, takze normalni clovek nevi, jak to
dopadlo), ale vsichni musi povinne tvrdit, ze je ctou a ze vyjadruji jejich
odcizene pocity. Pritom jim byl Kafka uplne odcizeny, ciliz ukradeny, stejne
jako Kamilovi. Zhluboka se napil dvanactky a dal se do dila.

Kdo byl ten neznamy muz, ktery po setmeni vystoupil
z posledniho vagonu vlaku na malem nadrazi mestecka
zapadleho hluboko v horach, mestecka polozeneho mezi
temnymi masivy horskych stitu, nad kterymi se stale
prevalovala teskna a sediva mlha? Nebyl tu nikdo, kdo
by nam to mohl prozradit. Vystoupil ostatne sam,
nepocitame-li listonose, ktery naskocil do vagomu na
predposledni zastavce a dival se na cizince trochu
podezirave. Muz byl pomerne mlady, slusne postavy a dobre
oblecen. Ne, tak se mistni obyvatele rozhodne nestroji.
Pripominal spise gentlemana ze vzdalene zeme. Stary
listonos se za nim na nadrazicku jeste jednou ohledl,
ale to jiz z muze zbyl jenom stin, ktery se mihl kousek
od zlutaveho svetla vyhybky a zmizel za nadrazni budovou.

Tady se Kamil na chvilku zarazil. V jake zemi a v jake dobe se bude Skvar
odehravat? Okamzik uvazoval, a potom se rozhodl, ze to pomecha jenom v naznaku.
Zeme bude nenapadne pripominat Svycarsko a doba bude neurcita, mozna pocatek
dvacatych let, ale treba taky pred valkou. To si kdyztak vymysli behem deje.
Cim mene faktu, tim lepe. ...

---

Dopadlo to jako vzdycky. Povecereli, pomilovali se a ulozili ke spanku. Kdyz si
Kamil myslel, ze konecne budou spat, zacala Klara resit zakladni zivotni problemy.
Pokladal to vzdy za nepochopitelne zenske sobectvi. Kdyz chteji neco resit,
tak proc s tim neprijdou behem dne?
"Kdyz ja se na to prece musim pripravit," rikavala Klara.
Nebo: "Kdyz ja mam nekdy strach, co reknes, tak to odkladam."

Freud objevil princip odkladani slasti, pouze zeny objevily a uskutecnily princip
odkladani neprijemnosti. Stejne se Kamil nikdy nic noveho nedozvedel.

"Budes tady v tom byte bydlet porad sam?"
Zase zacina, pochopil.
"Ne. Casem si mozna koupim maleho pejska."
Chvile ticha.
"Myslela jsem, ze psy nemas rad. Vzdycky jsi to tvrdil."
"To taky nemam. Ale jsou to mlcenliva a vdecna zvirata."
"A poslouchaji na slovo, ze?"
"O co ti jde?"
"Tobe je uplne jedno, ze nas vztah nema zadnou perspektivu, ze?"
"Jakou perspektivu?" (Vedel moc dobre, jakou perspektivu.)
"Vis moc dobre, jakou perspektivu."
"Chces se zase vdavat? Pripadas si uz moc stara?"
"Triadvacet. O vdavani nejde. Chtela bych mit ale jistotu, ze o me stojis. Jenomze
ty o me nestojis."
Nic na to nerikal. Mel ji rad a navic vedel, ze ji to do zitrka prejde. Ona ho
take mela rada, ale vedela, ze ji to neprejde.