O čem bude řeč...
Chtěla bych o drogách napsat to, co jsem se dozvěděla. Nechci nikoho ani odsuzovat, ani obhajovat. Ale možná, že i tím, co napíši, někomu pomohu. Třeba rodičům, kteří si nedovedou představit, co to je, když je dítě pod vlivem drogy. Možná, že to bych si přála ze všeho nejvíc, kdyby si alespoň jedno dítě ze sta, které si tuto stránku přečte, řeklo a slíbilo samo sobě - drogu nezkusím, protože nechci a nebudu chtít.
Drogy jsou a budou. Jsou staré jako lidstvo samo. Svět dávných kultur pokládal psychotropní látky za posvátné a magické. Umožňovali totiž vybraným jedincům dostat se do jiných dimenzí. Konopí, ať již druhově seté, indické či rumištní je dodnes adaptováno na celém světě a dnešní kulturní národy řeší otázku, zda marihuanu, jako produkt, legalizovat. Muškátový oříšek ve větším množství působí jako halucinogenní intoxikant. Existovala a dodnes existuje celá řada posvátných hub - lysohlávka mexická, límcovka kubánská a muchomůrka červená...
Všechny tyto drogy vytvářejí prožitky, které jsou lidmi
označovány jako jiné světy. S intenzivním prožitkem drogy
dochází k tomu, že se lidé stávají méně zranitelní nepříjemnými
vlivy všedního napětí. Obávám se, že věcí, které nás
mohou ranit, bude přibývat. Děti a mladí lidé se bojí
nejistot, bojí se samoty a ze spousty věcí mají neopodstatněný
strach.
Rodiče jsou výborný vzor. Jsou příliš zaměstnáni. Mají málo
času! Stále trpí depresemi a množstvím práce. Občas pijou,
a když je něco bolí, vezmou si prášek. Většinou kouří...
Rodiče by měli chtít, aby jediná jistota, o které dítě ví, a o kterou se může opřít, byla v nich. V jejich rodině, v zázemí, které mu poskytnou a která patří do jeho života. Mám na mysli zázemí citové, to je na tomto křehkém ledě světa daleko důležitější, než to hmotné. Fet totiž není ani tak moc drahý. Za stovku si můžeme koupit dávku perníku...Štěstí a pohodu za stovku! Nestačí? Nevadí. Tak dáme tři, čtyři, pět stovek. Za pár babek si můžeme koupit pohodu a svůj svět.
Drogy jsou, alespoň mi to tak připadá, imagem dnešní doby. Brát drogu je moderní, kdo to nezkusil, je skoro jako méněcenný. Dříve jsem měla takový pocit, že každý, kdo fetuje, musí být zoufalý. Takový zoufalec na opuštěném ostrově. Řeší neřešitelný problém. Blbě, ale po svém. To, že dělá spoustu věcí, které ho jednou možná budou mrzet, ho ani tak moc nezajímá. Však on se někdo postará. A společnost se opravdu stará. Jsme příliš sociální společnost. Jsme natolik zajímaví, že nenecháme nikoho umřít na ulici. My v podstatě toxikomanům pomáháme. On si zaklepe na dveře a žádný doktor si ho netroufne neošetřit. Když přijde a má občanku v čitelném stavu a chce podporu, tak tu podporu dostane. Nenecháme nikoho padnout. A možná by si to i zasloužil. Ať se máchá, jak umí. Vytvořit si kolem sebe pověst toxíka je snadné. Vzít fet asi taky není nejtěžší. Dopíchat se k abscesům je snažší, než to neudělat....
Možná si říkáte: Ano, o drogách jsem četla, viděla jsem Trainspotting, takže vím, o co jde. Jenomže jakmile se to začne týkat někoho z vašich blízkých, ať už jde o přítele, bratra, nebo kamarádku, vyvede vás to z míry a nebudete najednou vědět, do máte dělat. Dostaví se hrozný strach. Z předávkování, z policie, z dealerů, z AIDS, ze smrti. Milovat toxikomana znamená žít s člověkem, který je na dně, a mít ohromnou vůli přivést ho zpět k životu. Znamená to bojovat proti němu, s ním a pro něj.
....a pak najdete stříkačku. Ztrácejí se vám věci a peníze. Neustálé pozdní příchody, promeškané schůzky a nevrácené půjčky začínají přerůstat únosnou mez. Vašemu příteli bývá často zima, a to i v nejparnějším létě. Očividně nic už ho nezajímá. Toxikoman totiž brzy začne potřebovat jen dvě věci: drogu a peníze k jejímu obstarání. Droga ovládá jeho život. Bere mu všechno. Peníze, energii, plány do budoucna.
Je šílené vidět, jak se někdo, koho milujete, řítí do propasti. Prvním krokem je přijmout to jako fakt. Přepadají vás pocity viny a bezmoci. Ptáte se, co jste udělala špatně, čím jste mu ublížila. Obviňujete se a mnohdy se považujete za příčinu jeho potíží.
Za toxikomany vždycky stojí náhodná kombinace osobních problémů a osudových setkání, pro kterou neexistuje vědecké vysvětlení. Je to volba, sebezničující volba. Nikoliv nemoc. A s tím je taky těžké se vyrovnat.
Pojmy jako neúspěch a prohra ať jdou stranou. Je nutné se soustředit na řešení. Pro rodiče a blízké osoby je hrozně obtížné vyrovnat se s tím, že ztratili svůj citový vliv na toxikomana. Rodič, přítel či snoubenec se cítí podvedeni. Tohle je však sobecký přístup a nic dobrého nikomu nepřinese. Zavírat před problémem oči znamená předem se odsoudit k bezmoci.
Toxikoman se vám nikdy nepřizná. Přísahá, že nic nebere, že je jen trochu unavený. Ale budete-li nad tím zavírat oči, utvrdíte ho v domnění, že si může dělat, co chce, a že vy o tom nevíte. Není třeba, abyste ho ochraňovala jako malé dítě, kterému raději všechno dovolíte.
Dokud závislý nechce s užíváním drog přestat, je snaha mu pomoci k ničemu. Blízcí toxikomana jsou sice ihned připraveni učinit cokoliv, aby se svou závislostí skončil, ale je třeba mu dát čas, než se "znovu vrátí na zem".
Odborníci na detoxikaci hovoří v této souvislosti o období "námluv". Jde o úplný začátek, kdy toxikoman ještě nepociťuje žádný problém a po dávce drogy je pro něj všechno nádherné. Nějaký "absťák", AIDS, průšvihy s penězi, to se ho netýká, to přenechává druhým. Člověk užívající heroin si neřekne: Stane se ze mě narkoman, budu HIV pozitivní. Droga není hned od počátku strašná. Opiáty zbaví člověka fyzického i duševního napětí. Dávají mu pocit čistého štěstí a neskutečného blaha. Pokud tělo nedostane novou dávku, přijde krize: teče mu krev z nosu, dostaví se křeče, zvracení, průjem. Zmocní se ho zimnice a hrozná úzkost. To je "absťák".
První krok k překonání závislosti musí udělat sám toxikoman. Toxikoman musí získat chuť žít bez drogy. Život s ní se totiž záhy začne stávat natolik absurdním a potřebné dávky natolik důležité, že závislý člověk nakonec začne toužit jen po jenom: skoncovat s tím. Někteří přestanou sami a u těch má odvykací kúra šanci na úspěch. Jeden týden stačí, aby se tělo vyčistilo od heroinu. Jeden měsíc od léků. To je fyzická stránka. Důležitější a také obtížnější je hledisko psychické, a nezáleží na tom, zda dotyčný prodělává odvykací kúru v protidrogovém centru, v nemocnici, anebo doma v posteli. Možnost vrátit se zpět tu stále zůstává. "Život poté" se nápadně podobá životu, který ho k droze přivedl. Dealeři jsou tu pořád. A pokušení taky. Svět zůstává stejný. Proto je třeba mu pomoci zařídit nový život tak, aby neměl nic společného s jeho předchozím životem toxikomana. Takovým základním pravidlem je změnit telefonní číslo, a pokud možno i adresu. Toxikoman po prodělané kúře je křehká nádoba. Stačí jeden nepříjemný telefonát, jedna večerní deprese a všechno může začít znovu. "Náhodou" se tu zastaví dealer s jedním gramem v kapse a nabídne ho jako dárek: nic za to přece nechce! Nebo se ozve kamarád, který pořádá mejdan na oslavu úspěšného skoncování se závislostí: "Přijď, bude tu spousta lidí, jenom si na oslavu trochu šlehnem, nic víc." Cesta zpátky do propasti zůstává stále otevřená. Se svou závislostí nepřestáváme skoncovávat nikdy.
Dominantním prvkem působícím na vznik drogového problému se zdá být v rodině matka. Jde o tzv. hyperprotektivní model. Na veřejnosti stále převládá názor, že drogové problémy vznikají v rodinách, kde rodičovské péče je nedostatek. Že jde o jakési zanedbání ve výchově, o působení "ulice", o "krkavčí matky" apod. Na základě statistiky mohu říci, že právě opak je pravda. Jde zde o přepečlivost. Je nutno si uvědomit, že stejně jako zanedbávání i přepečlivost jsou krajní polohy přístupu, již mimo normu.....stará se, pečuje, kontroluje, zařizuje - vše způsobem zcela nepřiměřeným věku dítěte. Matka není schopna se vyvíjet dál, tedy adekvátně vnímat proměny a potřeby svého potomka. Vidí ho stále jako malé dítě a není schopna přijmout jeho rostoucí potřeby sebeprosazení a identifikace. Pomocí může být snížení péče. Právě naopak. Je ochotna a připravena obětovat cokoliv. Ale nestarat se? To je drtivá rána.
Velmi důležitý je vliv vrstevníků, kamarádů, part či různě strukturovaných společenství. Tento faktor ovšem působí oběma směry. Stejně jako může určitá struktura společnosti riziko drog zvýšit (party, kde postoj k drogám je vstřícný nebo jde s drogami se experimentuje či se již pravidelně berou), pak existují i společnosti, kde rizika drog je spíše menší. Je-li vůči drogám vztah záporný, pak příslušnost k takové skupině působí jako skvělá protidrogová prevence. Jako změkčilost je tu chápáno braní drog nelegálních, zejména jejich aplikace jehlou a stříkačkou, ovšem pití alkoholu takto vnímáno není. Nejsou pak vyloučeny problémy právě s touto drogou. Obecně lze ale říci, že čím více ideologicky nebo kultovně orientovaná skupina s odmítavým postojem vůči drogám, tím menší riziko drogové závislosti. Jinak je tomu ovšem u skupin mládeže, kde vztah ke drogám je vysoce tolerantní nebo je droga součástí určitého stylu. Tyto skupiny nejsou ale nijak přísně strukturovány, jde spíše o volná seskupení příznivců určité životní filosofie nebo jen módního trendu. Sem by se dala zařadit například populární vlna house, rave parties apod. Ve všech těchto společenství je ale droga chápána jako módní prostředek pro dosažení příjemného stavu, jako cosi, co slouží "víkendově" nebo rekreačně. Zajímavé je, že původní soudržnost toxikomanské party je většinou jen dočasná. Čím více členů se dostává do skutečných drogových problémů, tím více se parta rozpadá. Dochází ke stále většímu rozštěpu mezi iluzí a realitou. Jednotliví členové se dlouho snaží udržet původní pocit sepětí a často dobře organizované vzájemné spolupráce. Realita je ale taková, že si hraje každý stále více na svém "písečku". Postupně dochází k stále větším komplikacím při shánění a výrobě drog a do hry vstupuje často represe. Do hry vstupují i změny psychiky jednotlivých členů, kde dochází (u pervitinu) ke vzniku "stíhy" čili pocitů podivných změn v okolí, nepřátelského naladění vůči vlastní osobě, pocitů pronásledování apod. Postupná izolace jedince s drogovými problémy je patrna nejprve právě v původní partě, později dochází i k narušení a rozpadu partnerských vztahů.
Na závěr asi tolik: Nikdy nedělejte a nezkoušejte nic, o
čem nejste 100% přesvědčeni, že je dobré. Droga dobrá
nebyla a nikdy nebude. Ten krásný stav, ten chvilkový prožitek
z drogy odplyne jako proužek z cigaretového dýmu a zůstane za
ním jen bolest, utrpení a zoufalství nejen vaše, ale i těch,
které snad máte rádi a kteří mají rádi vás. Rodičů,
sourozenců a přátel. Nikdy neshoďte svou lidskou důstojnost
natolik, abyste nemohli ovládat svůj život a své myšlení
sami. Nedopusťte, aby vás ovládala droga. Každý z nás je
plnohodnotným a plnoprávním člověkem a proto by měl svůj
život prožít naplno, i když to chvílemi nebude úplně
nejsnažší. Ale bude to jen a jen váš. A o tom ten život
snad je. Nebo ne?
SKUPINY DROG
Alkoholismus
- nadměrné a dlouhodobé požívání alkoholických nápojů
účinky na organismus závisí na :
důsledky:
Kouření
- jedna z nejrozšířenějších toxikománií
- v cigaretovém kouři jsou zejména tyto
škodliviny:
- účinky na tělní soustavy:
- škodlivé i pasivní kuřáctví
- ve vyspělých státech se v posledníchh letech snižuje počet
kuřáku (např. v USA pokleslo za 20 let procento kuřáků mezi
muži z 52 na 35), zvláště u středoškolsky a vysokoškolsky
vzdělaných
- úmrtnost mužů kouřících denně až 10 - 20 cigaret je o
70 % vyšší
- na nemoci spojené s kouřením umírá vve světě ročně asi
2,5 mil. lidí
Kofeismus
- pro zdravé lidi je káva škodlivá až pri
pití několika šálků denně
- množství kofeinu
- účinky na organismus:
- účinky na organismus při předávkování:
- odlišné působení kávy a čaje dáno i přítomností doprovodných látek (třísloviny v čaji, látky vzniklé pražením kávy)...
Skupina opiátů
účinky:
celkový duševní a tělesný útlum, zklidnění, uvolnění,
snížení nebo odstranění bolesti, ztrácí vůli a zajímá
ho pouze to, co souvisí s drogou, velké množství sebevražd
příznaky po požití:
stav omámení, poruchy koordinace, zpomalené reakce,
"špendlíková hlavička" očí, výtok z nosu, vodnaté
oči, stopy po vpichu, bledá kůže, hubenost
příznaky abstinenční:
úzkost, zívání, výtok z nosu, třes, bolesti končetin,
nechuť k jídlu, zvracení, průjem, bezvědomí, smrt
rizika:
předávkování đ úmrtí, rychlý vznik psychické a
dyzické závislosti s těžkými abstinenčními příznaky, následující
krátce (několik hodin) po odeznění účinku drogy, ztráta zájmů,
kriminální jednání, HIV pozitivita, žloutenka
Skupina
stimulačních drog zástupci: účinky: příznaky po požití: příznaky abstinenční: rizika: |
Skupina tlumivých (barbiturátových) drog
zástupci:
anxiolytika (léky proti úzkosti -
Meprotamát, Diazepam), barbituráty (Fenobarbital), hypnotika (léky
na spaní - Rohypnol, Noxyrol), neopiátová analgetika (léky
proti bolesti - Valetol, Alnagon), sedativa (léky na zklidnění
- Bellaspon)
příznaky po požití:
zpomalené myšlení, zpomalená řeč, apatie, náladovost
rizika:
psychická a fyzická závislost, epileptické záchvaty,
bolesti hlavy, deprese, úzkosti, agresivita
Skupina
solvenciových drog zástupci: |
Skupina
cannabisových drog zástupci: příznaky po požití: příznaky
abstinenční: |
Skupina
halucinogenních drog zástupci: účinky: příznaky: rizika: |
Způsoby užití drogy:
Vztah člověka k droze:
Na začátku rozvoje drogové závislosti je vždy KLADNÝ vztah člověka k droze.
Příčiny braní drog:
Seznam léčeben v ČR, seznam kontaktních center v ČR
Případné dotazy a připomínky pište na moji e-mailovou adresu