Josef
Dastich se narodil 27. února 1835 v Čimelicích, kde byl jeho
otec sedlářem. Gymnázium studoval v Písku. Na studiích se sám
většinou vydržoval. Od mládí byl vážný a hloubavý. Na
univerzitě v Praze si vybral jako studijní obor matematiku a
fyziku, přestože se v té době již vážně zajímal o
filozofii, která se později stala těžištěm jeho životní
práce. Již jako vysokoškolský student získal první cenu v
soutěži, kterou vypsal profesorský sbor filozofické fakulty,
za práci o Senekově filozofii. Po studiích se stal profesorem
na malostranském gymnasiu a již roku 1861 se habilitoval na
docenta filozofie spisem o účasti Friedricha Schillera ve
filozofii a estetice. Doktorem filozofie se stal teprve později,
r. 1863. Často cestoval, zejména po Švýcarsku a Německu, kde
delší čas pobyl v Heildeberku v psychologickém semináři u
prof. Helmholtze. V roce 1866 byl jmenován mimořádným
profesorem filozofie a od té doby začal rozvíjet bohatou činnost
jednak jako oblíbený vysokoškolský učitel a jednak jako pilný
přispěvovatel a vydavatel filozofických pojednání a rozprav,
ve kterých vykládal a propagoval především filozofii
Herbartovu. První české filozofické výklady zahájil v duchu
herbartovském a je vůbec prvním českým propagátorem
Herbartovy filozofie. Z významných Dastichových spisů zaujímá
přední místo kniha Základové praktické filozofie ve smyslu
všeobecné etiky, v níž došel z antické filozofie přes
Kanta až k Herbartovi s důrazem na význam lidské mravnosti.
Vedle historické studie Rozbor filozofických náhledů Tómy ze
Štítného zpracoval též učebnice s průpravou do filozofické
propedeutiky Logiku a Psychologii pro střední školy.
Bledý,
štíhlý muž, s přistřiženým plnovousem, vášnivě a čile
oddaný své vědecké práci, byl k sobě nesmlouvavý a přísný,
ale k bližním laskavý. Do Čimelic často dojížděl a v
podkrovním pokoji jeho rodného domu vzniklo mnoho jeho hlubokých
filozofických prací. Od mládí byl chatrného zdraví a zemřel
v mladém věku 35 let na rozedmu plic, právě na vrcholu svých
pracovních a tvůrčích sil. Je pochován na Olšanech ve společném
hrobě s bratrem Aloisem, kterého podporoval na studiích.Rodný dům Josefa Dasticha v Čimelicích byl ozdoben pamětní deskou, zasazenou péčí místního spolku studujících. Před ní se v zadumání zastavil T. G. Masaryk na svém zájezdu do jižních Čech, aby zde uctil památku prvního českého profesora filozofie na Karlově univerzitě v Praze.
