Rodina

George, Angie & Jason Joens

Trvalo to téměř sto let než se kruh uzavřel.

Jednoho dne na jaře 1905 mladá rodina Václava a Marie Kunclových spolu se svými čtyřmi dětmi Marií, Václavem, Josefem a Ludmilou (ve věku 1 až 7 roků) sbalila svůj nejcennější majetek včetně úspor představujících 200 dolarů a opustila svůj dům č. 179 v Miroticích.

Zcela jistě to nebylo snadné rozhodnutí. Václav byl třetí generací kovářů na Miroticku. Kovárna a obytné místnosti byly součástí jednoho stavení s rozlehlým dvorem a z něj vedoucími schody do stráně a k lesu. Jistě skvělé místo pro dětské hry. Městečko bylo malebné a nedaleký katolický kostel byl jejich svatostánkem. Dobře placené práce byl nedostatek a nasytit a obléci rodinu bylo téměř nemožné.

Můžeme si jen představit jejich rozrušení a lítost toho dne kdy zapřáhli koně a naložili vůz. Děti naposled vyběhly do stráně. Václav se ujistil zda má všechno své nářadí a Marie prošla ještě jednou domem. Pak byl čas jít. Políbili veřej dveří a slíbili, že se vrátí až si vydělají v té úžasné zemi, Americe, kde jak slyšeli je spousta práce a lidé jsou svobodní.

Dlouhá cesta je vedla až do Brém v Německu, kde se nalodili na parník a na Ellis Island dopluli 7. června 1905. Po další cestě dorazili až do Cedar Rapids v Iowě. (Nám nyní přišel osmihodinový let z New Yorku do Prahy příliš dlouhý). Svůj nový domov nalezli ve čtvrti Czech Village (Česká vesnice), tam kde je dnes Dostálovo stravování, a otevřeli provoz kovárny v místech Sýkorovy pekárny a Energy Mizer mezi 16. a 17. Avenue.

V USA se narodily další tři děti, Sophia, Charles a Martha. Brzy začali s výstavbou nového domu na předměstí města - 1803 L. St. SW. Americký sen se stával skutečností.

Pak přišlo neštěstí. Otec Václav se těžce zranil v balírně. V té době mu nebylo pomoci a zemřel dva týdny před stěhováním do nového domu 21. března 1911. Byl to smutný den.

Na Marii zůstalo břemeno výchovy sedmi dětí. Po čase se provdala za Franka Makovce známého svou dobrotou.

Čas plynul a myšlenka návratu do rodné země byla brzy zapomenuta. Přešlo mnoho let od té doby, kdy statečná rodina opustila mirotický domov.

Nyní mnoho z jejich téměř 400 potomků stále žije v Cedar Rapids v Iowě.

Je načase uzavřít kruh, který jsme začali. Tom Kuncl (potomek z druhé generace) díky internetu nalezl webové stránky historie Mirotic a začal korespondenci s jejich autorem Josefem Žákem. Brzy se oba stali dobrými přáteli.

Josef (profesí technik, koníčkem je mu historie), jeho žena Dana (učitelka a odborník na keramiku a českou kuchyni) a dcera Jana (krásná třináctiletá rudovláska) mají byt v Praze a chalupu poblíž Mirotic.

Podle údajů z farní matriky Josef potvrdil, že Mirotice 179 bylo trvalým bydlištěm Václava a Marie Kunclů.

Tom Kuncl se svým bratrem Johnem se měli s Josefem sejít začátkem září 2001, ale nemoc jim zabránila v návštěvě starého domova.

My jsme se měli sejít s Josefem začátkem října 2001. Útok na New York nás téměř přiměl k zrušení cesty, ale nakonec jsme svůj plán dodrželi a 6. října 2001 jsme stanuli před domem 179 v Miroticích. Přijali jsme pozvání a před tím než jsem vstoupil políbil jsem veřej dveří, kterou možná i Václav a Marie Kunclovi políbili téměř před sto roky a kruh se uzavřel.

Vstoupili jsme do domu se silnými a masivními zdmi. Byl menší než jsem si představoval. Dílna kovárny s ještě začerněnou podlahou, výheň čekající na oheň.

V domě jsou dvoje malá kamna na uhlí, krajkové záclony na oknech a opotřebovaný nábytek. Schody ze dvora stále vedou vzhůru do stráně. Současná rodina nás pozvala a stejně jako kdysi i oni mají čtyři děti, které běhaly, smály se a vyžadovaly naši pozornost. Bylo snadné si představit, že takové to tu bylo i v roce 1905.

Po celé roky jsme přemýšleli proč jsme tak hrdí na náš český odkaz, aniž jsme tu zemi kdy navštívili. Nyní již rozumíme. Země je to malá, krásná a starobylá. Je zcela běžné projíždět krajinou a zahlédnout nějaký hrad vykukující za linií stromů. Velké sochy svatých jsou k vidění téměř všude. Boží muka jsou při vjezdu i výjezdu z každého města i obce. S kulturou se setkáváte na každém rohu. Umění, hudba, řemeslná zručnost, dobrá kuchyně i pití (pivo, víno). Skvělí lidé jsou zde čestní, laskaví i zdvořilí a vždy se snaží být bez chyb.

Václav a Marie Kunclovi nám zanechali úžasné dědictví, ale zejména dali všem čtyřem stům svých potomků šanci být americkými občany.

Jsme velmi pyšní, že jsme americkými Čechy. Naše díky patří Josefu, Daně a Janě Žákovým, báječné rodině v České republice za všechnu jejich pomoc.

- - -

Překlad článku Family uveřejněného v Czech Village News, Vol. 1, Issue 3, v prosinci 2001