Sólo

Ten čas ale letí, už to jsou dva roky, co jsme poprvé zasedly ke psaní a sestavily povídku Zlepšovák. Já i moje nejdražší sestřička Markétka trávíme život stále spokojeně ve společnosti své milé starší přítelkyně Evičky (primářky gynekologie), jak se ostatně líčí v našich všech dosavadních příbězích. Postupně jsme se už všechny tři vystřídaly ve psaní, proto teď zase přichází řada na mě - Irenku. Tentokrát budu vyprávět, jak se naše zvláštní "rodina" poněkud rozrostla.

Začalo to tím, že naše společná milá známá tanečnice Monika ukončila staré angažmá ve svém dosavadním působišti (patřila totiž právě k oněm "přespolním" členkám našeho dámského kroužku) a prý jen čirou náhodou si našla nové právě v divadle v našem městě. Dejme tomu, že to byla opravdu náhoda, někdo by si jinak mohl třeba myslet něco o nezvládnutelné potřebě co nejčastějšího kontaktu s námi, ale tak to jistě nebylo:)...

Nevadí, ať už je to tedy jakkoli, jednoho dne zkrátka Monika zazvonila u nás doma, to jest u dveří mého a Markétčina bytu. Už jsme se s ní tehdy neviděly několik týdnů, proto jsme ji nadšeně vtáhly dovnitř, posadily ji ke stolu a po samozřejmém políbení s námi oběma nám musela u čaje hned vyprávět všechny čerstvé novinky, hlavně pak tu hlavní s novým angažmá. Povídala a povídala a mezitím se zašla po cestě trochu upravit do koupelny. Protože za sebou nezavřela dveře, aby bylo dobře slyšet, co říká, mohly jsme my dvě jít za ní, přistoupit k ní blíž a dát jí vhodným způsobem najevo, že nám stále připadá velmi krásná a přitažlivá. Prostě jsme ji začaly jemně hladit, jedna ve vlasech, druhá současně kolem boků a naše ústa brzy našla bradavky jejích roztomilých drobných ňader. Monika se téměř nestačila ani osušit po umytí a už jsme ji odváděly do ložnice a uložily ji na postel. Hned nato jsme si také svlékly své prádélko a já jsem Moniku ležící na zádech začala něžně líbat na její buchtičku. Ležela jsem při tom napůl na levém boku vedle Moniky (nakloněná šikmo přes její bříško) a Markétka jí klečela za hlavou. Rychle pochopila, co je třeba změnit a přisunula se obkročmo nad Moničin obličej, zároveň se nahnula k mému klínu. Protože by byla měla obtížnou pozici ve snaze dostat se pusinkou do mé píči, zkusila jsem jí vyjít vstříc tím, že jsem svou pravou nožku zvedla daleko až za hlavu a opřela si ji o rameno, takže to byl vlastně pěkný špagát. Teď už nezbývalo, než aby Monika začala líbat Markétčinu štěrbinku, která vmžiku zvlhla a (stejně jako Moničina nebo moje) se znatelně rozevřela, současně také Markétka se přisála ke mně. Myslím, že to nebyla náhoda, ale následek našeho dlouhého odloučení, když tento náš trojúhelník s námi dělal takové věci, že ani po asi čtvrtém vyvrcholení (a ovšem i několika změnách polohy) jsme ještě neměly dost. Až teprve po chvíli, když jsme všechny tři začaly pociťovat důsledek nedávného pití čaje, nastala situace, kdy jsme zkusily svůj někdejší zlepšovák aplikovat i na trojici. Tentokrát jsme všechny tři ležely jednoduše na boku s pusinkou vždy v klíně partnerky a jemně lízaly a sály. Ačkoliv Monika neměla s tímto druhem kontaktu moc zkušeností, povedlo se nám všem začít se vylévat družce do pusinky skoro ve stejnou chvíli. Po ůplném vylití (sála jsem Markétku, ona Moniku a samozřejmě Monika mě) jsme byly opět tak vzrušené, že stačila jen chvilička dalšího lízání a prožily jsme závěrečný závratný orgasmus, po němž jsme už odpadly a stačily jsme se jen všechny tři zahrabat pod peřinu. Na několik hodin jsme usnuly jak batolata po obědě.

Probudily jsme se v podvečer, venku se šeřilo a my jsme si v rozespalosti uvědomily, že jsme ve svém pelíšku tři. Ovšem že to nebylo poprvé, ale obvykle tou třetí bývá Evička. Ten den ale jsme my dvě měly z práce volno, kdežto bohužel paní primářku;) neměl kdo v zaměstnání zastoupit. Teprve teď k večeru jsme ji čekaly, až se u nás zastaví cestou domů. Zbývalo, jak jsme odhadly, asi něco přes půl hodiny. Využily jsme tedy čas ke zopakování předchozí zkušenosti se zlepšovákem, tentokrát postupně, přičemž vždy jedna z nás v roztoužení sledovala druhé dvě, jak se vypíjejí (vkleče před družkou ležící na zádech), potom jsme se pokaždé vyměnily. Na závěr pak jsme samozřejmě připravily "kotel" čaje pro Evičku, která určitě bude mít jako obvykle velikou žízeň.

Než se čaj uvařil a poklidily jsme trochu to, co jsme v předchozím čase rozházely, uplynulo asi čtyřicet minut. Zaslechly jsme zvuk otevírání dveří a bylo nám jasné, že začínáme být konečně v plném počtu, dorazila totiž právě paní primářka... Než se stihla v předsíni jen otočit, už jsme jí všechny tři nahé vyběhly vstříc. Jak Eva spatřila mezi námi Moniku, rozzářily se jí oči a ihned se s ní vítala nadšeným objetím. Evino překvapení bylo opravdu nelíčené a nemohla zapřít, že je objevením své obdivované kamarádky, tanečnice, bývalé pacientky a pozdější milenky velmi potěšená. Já s Markétkou jsme jejich srdečné vítání sledovaly s chápajícím úsměvem, vždyť přece každé štěstí našich přítelkyň je příslibem zlepšení celkové pohody mezi námi, a proto v něm vždy vidíme také budoucí hezké zážitky i pro sebe. Mimoto jak víte, zásadně se vždy vyhýbáme jakýmkoli byť jen pocitům, neřkuli projevům žárlivosti, neboť máme nesmírně rády i pouhý pohled na milostné hry jiných dvojic.

V té chvíli se ovšem Evička a Monika prozatím jenom objaly, potom se s úsměvem Eva obrátila k nám dvěma a řekla, že sice původně chtěla odjet na noc k sobě domů do vily, ale takhle že by jí bylo líto opouštět náš malý kroužek, že by si ráda popovídala a vůbec, že prý mění plány a přespí u nás. V té chvíli už jsme seděly kolem stolu, popíjely onu zásobu čaje a dávaly si lehkou svačinku.

Když nám Monika zopakovala zprávu o svém novém angažmá ve zdejším divadle (pro Evičku to ovšem byla veliká novina), hned jsme se jí zeptaly, zda má plán ohledně svého bydlení, přece by nemohla stále dojíždět denně padesát kilometrů. Ona se trošku začervenala a přiznala, že tuto věc zatím nemá promyšlenou. Nato jsme jí tedy nabídly, že může klidně bydlet u nás, současně ale také Eva připomněla, že má ve svém domě spoustu volného místa. Bylo tedy zřejmé, že tímto se stává Monika velmi žádanou osobou pro nás všechny a následkem toho má jako my napříště možnost volného pohybu mezi oběma adresami. Stačilo jen rozpomenout se na všechny příjemné chvíle strávené společně s ní a lehce jsme se shodly, že Moniku "bereme do hry" a stává se čtvrtou členkou naší rodiny. Dostala klíče od nás dvou i od Evičky a později si přistěhovala všechny své věci ze starého podnájmu.

V nadcházejících dnech si Monika zařizovala různé nutné záležitosti kolem nového uměleckého působení (mimochodem prý má vážný příslib, že by mohla přejít ze sboru mezi sólistky!). Budeme jí jistě všechny úsilovně držet palce, aby se její plány co nejdříve začaly plnit, protože jsme přesvědčené, že má velký talent a opravdu si postup v baletní kariéře zaslouží. Prozatím jsme se také shodly, že konec konců se s Evičkou už dlouho přátelí, a proto by asi bylo vhodné, aby častěji bydlívala u ní, už třeba i jen proto, aby Eva nebyla ve vile často sama. Zachováváme tím tedy jakousi "symetrii" obsazení obou bytů, přitom pochopitelně stále pokračuje běžné střídavé navštěvování, vídáme se tudíž všechny čtyři skoro denně.

V souvislosti s Moničiným "zabydlováním" a vyřizováním jejích organizačních věcí jsme ovšem tentokrát neměly moc možností se scházet. Až asi po deseti dnech jsme já a Markétka dostaly pozvání od svých dvou družek k návštěvě. Prý se těší, až nám budou moci ukázat nějaké překvapení. My jsme se této formálnosti dost podivily. Protože však víme, že Evička i Monika jsou obě skvělé hostitelky a že naše vzájemné vztahy vůbec nezaznamenávají jakékoli sebemenší stopy ochladnutí, řekly jsme si, budiž, jistě se chystá něco velkého a my u toho tudíž nesmíme chybět. Celý následující den jsme se v práci musely dost přemáhat, abychom na sobě nedaly znát nedočkavé napětí a nezapomínaly na běžné povinnosti. Samozřejmě nemůžeme nikdy připustit, aby nějaká naše profesionální chyba způsobila malér a následně Evinu nespokojenost, nedokážeme si totiž ani představit, že bychom zavinily její smutek a zklamání. Naštěstí se ale dosud dokážeme takovým situacím úspěšně vyhýbat a dokonce si dovolujeme doufat, že to tak i vydrží. Každopádně odpoledne na nás Evička nápadně zamrkala na znamení toho, že i ona se už nemůže dočkat, a brzy na to jsme se všechny tři, tentokrát NEnápadně(!), po předání služby vypravily do Eviny vilky, kde zatím vládla samostatně Monika.

Když jsme dorazily k Evě (jely jsme samy dvě, napřed ještě na skok domů, mimo jiné kvůli přebalení), ona už nás spolu s Monikou vítala s tím, že Monika připravila na tento večer velké taneční sólo. Zpozorovaly jsme v domě nějaké drobnější i větší změny, například jinak rozestavěný (i nový) nábytek, některé nové koberce a hlavně pod těmito koberci už byla nová nepromokavá podlaha, kterou si Evička tolik přála mít (viz vyprávění "Evina zpověď"). Na stole v salonu stál velký broušený pohár plný bledě žluté tekutiny.

Všechny čtyři jsme se nejprve něžně políbily a pak jsme my a Evička usedly ke konferenčnímu stolku, každá z nás popíjela čaj a hlavně jsme se napjatě soustředily na právě začínající Moničino vystoupení. Monice to fantasticky slušelo, měla bledě modré průsvitné krátké šaty, průsvitný bílý celotělový trikot a několik stříbrných doplňků, mimochodem i lesklé piškoty v této barvě.

Začala pomalu tančit v šatech a pak je půvabně odložila, tanec obohatila o velkou spoustu akrobatických prvků prováděných s nejvyšší lehkostí a nenuceností. Při záklonech, pomalých přemetech a kolébkách se opakovaně polévala, na jejím trikotu - na bříšku a na zadečku, v rozkroku i jinde - se vytvářely výrazné prakticky průhledné skvrny. Přestože tento typ akrobaticko-erotického tance samy nesmírně milujeme a často ho doma provádíme, viděly jsme, že přece jenom musíme uznat platnost pořekadla, když dva dělají totéž, není to totéž, zkrátka Monika je v nejlepším smyslu slova profesionálka a opravdu umí. Navíc při tanci stále zachovávala svůj milý úsměv, v očích se jí objevovaly rošťácké jiskřičky a její nádherně štíhlá postava nás všechny tři naprosto uchvacovala.

Mimochodem, můžete se spolehnout, že to mělo přímý vliv na stupeň vlhkosti našeho spodního prádla. Já a Markétka jsme, jak víte, měly na sobě plenky, ale Evička si je z jakéhosi důvodu zapomněla vzít. Pochopitelně i na ni okolnosti působily podobně jako na nás, proto když si během sledování tance sedla na můj klín a já jsem si ji k sobě přivinula a pevně ji objala kolem pasu, zjistila jsem, že zatímco se ke mně tiskne a líbá mě na krk, nesnaží se ani trošku zadržet proud vytékající jí z rozkroku na moji sukénku. Markétka bohužel byla o to ochuzena a musela si přisednout k nám dvěma blíž, aby se mohla aspoň Evičky dotknout a také si vychutnat pocit společného vlhka.

Vystoupení zatím pokračovalo, naše Monika se teprve "rozjížděla" a my jsme její výkon oceňovaly se stále silnějšími emocemi. Několikrát přistoupila ke stolu a pokaždé mezi tanečními pasážemi upila z broušeného poháru. Bylo vidět, že tím nejen hasí žízeň, ale také si pěkně dodává rozverné erotické nálady. Brzy jsme měly možnost se přesvědčit o tom, co vlastně v poháru bylo, když totiž ve finále svého tance na sebe vylila zbytek jeho obsahu a celá se od hlavy až (skoro) k patě zmáčela. Ihned jsme zachytily známou vůni a naše rozpoložení už bylo takové, že nebylo možné se k Monice nepřipojit. Ona vzápětí ukončila své sólo elegantním rozštěpem v loužičce na podlaze, z něhož si lehla na bříško a pak se otočila na záda.

My tři jsme pak k Monice přistoupily a všechny jsme se k ní přidaly, také jsme odložily šaty (i plenky) a ještě ve spodním prádle a v punčocháčích jsme si na ni postupně lehaly a polévaly ji i sebe. Netrpělivě jsme se pak svlékly a všechny čtyři jsme se dychtivě začaly mazlit, ležely jsme v louži, máčely si vlasy a vymačkaly na sebe i vlhkost z prádla. Potom jsme se ve dvojicích přisály jedna druhé do klína a lízaly a upíjely jsme, takže vrcholy přicházely jeden za druhým. Pro zpestření zážitků jsme se ještě občas vystřídaly a prožívaly jsme v tu chvíli stav maximálního štěstí.

Závěrem se ještě Evička zasloužila o další milé překvapení, a to tím, že přinesla cévky. Vzájemně jsme si je zavedly, pak jsme se posadily na nová plastová tvarovaná křesílka, popíjely jsme a povídaly jsme si, zatímco pod našimi zadečky vznikaly loužičky. Hrála hudba a my jsme spolu tančily, přitom nám stále odtékala cévkami moč a my jsme se s ní potíraly, občas ji oblízly z milenčiných nohou a později jsme se ještě vracely k mazlení vleže.

Večírek se myslím opětně vydařil, věřte mi, že jsme v té době úplně zapomněly na čas i běžné denní starosti. Jsem přesvědčena, že žádné z nás celkem nic nechybělo k úplné spokojenosti. Velmi často si dodnes připomínáme tyto zážitky a spolu s Markétkou uvažujeme, že bychom asi měly někdy v dohledné době sezvat dámskou jízdu k nám domů a také se pokusit přichystat něco, čím bychom své návštěvnice potěšily a trošku rozdováděly. Snad nám přijde brzy nějaká dobrá inspirace, držte nám palce.

Irenka

Zpatky