Jmenuji se Alice a je mi něco málo přes třicet let. Obvykle se rozhoduji poměrně váhavě, proto mi trvalo dost dlouho, než jsem se rozhoupala a začala také cvičit strečink, abych se tím pokusila napodobit své kamarádky Irenku a Markétku, jistě už o nich víte. Zatím ještě zdaleka nejsem žádná skvělá cvičenka, jen asi dobrá začátečnice. Přesto mám velkou chuť dosáhnout aspoň takové úrovně, abych se dokázala vyrovnat Evičce. Asi si umíte představit proč. Já se totiž na ni strrrašně zlobím, vždyť mi přelanařila obě mé přítelkyně a co já teď sama:-))? Ještě že mám takovou mírnou a vyrovnanou povahu...

Takže zatím se mi povedlo zvládnout celkem slušně rozštěpy včetně takzvaných "oversplits" a také různé druhy předklonů případně s opřením nohou za rameny. Není to asi vlastně nic moc, ale pracuji na sobě, jak jen mohu. Abych ale nebyla příliš jednostranná, věnuji se rovněž jiné náplni, a sice občasnému (možná, že docela častému) pěstování mokrých her. Jednou ze základních forem je pochopitelně nošení plenek, však je to pěkně vysvětleno i ve vyprávění obou dvojčat (I a M). Plenky nosím velmi ráda hlavně do práce, kde mi umožňují prožívat krásné pocity vlhka beze strachu z prozrazení. Nutno samozřejmě pamatovat, že vložené plenky přece jen zabírají nějaké místo, takže problémy se objeví, když chci jít ven oblečená například ve vypasovaných džínách nebo dokonce ve své oblíbené přiléhavé žluté kombinéze. Tehdy mi nezbývá, než se spokojit jen s malým úsporným balením v těsnějších igelitových kalhotkách. Má to ovšem taky něco do sebe, protože musím více pozornosti věnovat sebekontrole. Koneckonců ale i tehdy se mi někdy podaří využít vhodnou příležitost a když mi třeba počasí přeje (čili - musí být teplo a musí se schylovat k dešti), dá se pak jít i schválně bez deštníku a pak už je to úplně jedno, jestli jsou plenky moc prosáklé...

Pokud ale si chci zabezpečit spolehlivou protivlhkostní ochranu, musím se tomu přizpůsobit a v takovém případě nosím většinou šaty, sukni nebo třeba kostýmek. Myslím, že ani toto oblečení není vůbec špatné, mám prý velmi pěknou štíhlou postavu a hezké nohy, takže krátká sukně (třeba zvonová) právě přesně odhalí to, co má být vidět a zároveň dobře skryje větší vrstvu plenek kolem zadečku. Ověřila jsem si, že "publikum" bývá obvykle dobře naladěno, když mě takto potkává. Rovněž kolegové v práci se celkem rádi podívají, aniž by je napadlo, co mám pod svými šaty, zatímco já si často právě v této chvíli užívám soukromého vlhka.

Doma se ovšem věnuji mokrým hrám také. Abych se mohla bez obav polévat i vleže v posteli (zatím totiž jsem ještě nenašetřila na vodní lůžko a spím docela pohodlně na obyčejné válendě), pořídila jsem si na postel potah z igelitové folie (navlékám ji na matraci). Už dávno jsem si zvykla na šustění igelitu a nevadí mi, ani když se v noci obracím. Je samozřejmě třeba na igelit položit pod normální prostěradlo ještě nějaký textil, třeba velkou osušku, aby mokro moc nedráždilo pokožku. Potom je všechno fajn a není vzácností, když se ráno probudím pěkně počuraná. Nejsem vlastně inkontinentní, ale když se večer více napiji, většinou k ránu vnitřní tlak zvítězí:-))!

Můj poslední nápad v této věci spojil dohromady oba mé výše uvedené koníčky. Představila jsem si, co se stane, když se vleže na bříšku podepřu rukama a tím si procvičuji ohebnost páteře (zpětná prohnutí, čili "backbends" mi totiž ještě moc nejdou), a přitom se mi bude chtít... (a opravdu moc). Mohl by to být asi zajímavý pokus, zejména když se pak opřu o stěnu ložnice, která je bezprostředně za hlavovou pelestí. A co byste řekli, že se stalo? Přesně to, co se dalo čekat. Jak jsem se opřela bříškem o pelest a můj klín v tu chvíli spočíval na tenoučkém polštářku (lépe řečeno vlastně jen na povlaku, protože v noci si nepodkládám pod hlavu nic silného), zapůsobil pocit prohnutí v zádech a tlak v měchýři a onen "polštářek" se rázem změnil v plenku. Z mojí píči vytrysknul proud a slast to byla taková, že mě ani nenapadlo, abych se snažila nějak ho mírnit. Naopak jsem po chvíli změnila polohu a podepření o zeď jsem nahradila pěkným přechodem do čelního rozštěpu. Ten už umím opravdu docela dobře, obě své štíhlé nohy jsem při tom krásně propnula a jak jsem tam tak seděla nahá, cítila jsem se báječně, jako baletka. Snad smím věřit, že jsem opravdu hezká žena... V tomto rozpoložení se prsty mojí pravé ruky začaly zabývat mou buchtičkou. Stačilo jen chvilku hladit klitoris a už to bylo... Oh, prostě k nepopsání!

Jak vidíte, nový druh domácí relaxace se mi moc osvědčil a od té doby takovou rozcvičku provádím skoro každý večer. A abych nezapomněla - polštářek také slouží původnímu účelu, properu ho vždy až ráno. Ona troška vlkosti mi rozhodně nevadí a ráda si do ní pokládám na noc svou hlavu i obličej. Přece všichni známe tuto vůni, že?

Loučí se Alice.

Zpatky