A je to tady a přišla také na mě, Markétku, znovu řada se psaním. Už se nemám na co vymlouvat, proto musím jako štafetu převzít onu symbolickou tužku a zkusit připsat novou kapitolu našich "sebraných zážitků".

Nejprve snad tedy pár aktuálních novinek o "V.I.P. čili lepší společnosti" :-)) :

Jestli si ještě vzpomínáte, na večírku k oslavě Eviných narozenin jsme potkaly paní Barboru. Je to velmi příjemná dáma, povoláním učitelka na střední škole. Tehdy jsme ji celkem náhodou přivedly k používání plenek během práce (i jindy) a ona opravdu pravidelně oceňovala jejich výhody při každé možné příležitosti. Setkávaly jsme se s ní na občasných návštěvách a sem tam i neplánovaně třeba venku na ulici nebo při nákupech. Barbora se na nás vždy už z dálky usmívala a pak se nám důvěrně svěřovala, jak si ráda užívá vlhka za všech možných i nemožných okolností. Prý teď bývá během výuky ve skvělé náladě, což se mimo jiné projevuje i tím, že její třída v poslední době méně trpí stresem a celkový prospěch se zlepšil (asi její vlastní osobní nervozita výrazně poklesla a projevilo se to i na žácích). Nejen to, zvykla si také v soukromí, například v kabinetě ale i jinde (při cestování a pod.), soustřeďovat se na pocity v mokrém klíně. Naučila se ve chvílích klidu pomocí několika doteků, sevření stehen a jemného tření o plenku přivolávat pocity vrcholné slasti, takže se střídavě polévá a následně "udělá", což může vést zase k polití a tak dokola. Konečně pak se doma ke své nové zálibě přiznala svému manželovi, zprvu prý s obavou, jak on bude reagovat. Bála se ovšem zbytečně, on naopak tuto novinku velice uvítal, protože brzy zaznamenal její příznivý vliv na ženinu duševní pohodu (asi bude něco pravdy na historkách o manželstvích učitelek... ;-)) ) a takováto inovace domácího sexu mu není nijak proti mysli.

Bohužel pro nás ale v nadcházejícím období nebudeme mít možnost si s Barborou vyměňovat dál zkušenosti jako doposud, jelikož ona k začátku prázdnin ze školy odešla. Její muž totiž dostal nabídku velmi dobrého místa někde v zahraničí (tuším ve Francii) a oba dva se tam koncem září odstěhovali. Znamená to tedy zmenšení našeho kroužku a do dalších let pouze občasné dopisování.

Další novinka - paní Karolína (módní návrhářka, také jste ji mohli poznat ve vyprávění o večírku) byla několik let vdaná, ale nějak jim to doma neklapalo. Její manžel prý nebyl nadšen z toho, že ona se často zdržuje dlouho v práci a dokonce má příliš dobré vztahy s přítelkyněmi (čili s námi :-(( , údajně nemá rád lesby). Tak to skončilo rozvodem, Karolína je teď volná a jak ji tak pozorujeme, asi ani moc nelituje. Mám pocit, že v manželství žila jenom ze setrvačnosti, lásky tam nejspíš moc nebylo a blízkost ženských přítelkyň pokládá za důležitější, než formální soužití s mužem. My všechny se teď snažíme dávat jí najevo co mejvíce náklonnosti, abychom předešly jejímu pocitu prázdnoty, opuštěnosti a smutku. Konečně jedna šokující zpráva - věřte tomu nebo ne (raději ano, nejsme přece žádný užvaněný bulvár!), ale naše Evička, stále neuvěřitelně mladá, krásná a svěží kočka, se v minulých dnech dověděla, že prý bude babičkou! Dcera Kristina se vdávala před půlrokem (no, vlastně jsme se o tom taky zapomněly zmínit, svatba sice byla zcela obvyklá a žádná aféra se nekonala, ale hlavní věc je, že mladí se mají opravdu rádi a klape jim to), zatím ještě chodí do práce a jak nám vyprávěla, libuje si jak profesně, tak i v manželství. Na mimčo se oba velmi těší a ona prý asi půjde rodit k mamince. Čili budeme mít dost příležitostí se setkávat a řádně se poznat.

Omluvenka

Přečetli jste si příspěvek "Cvičení" od Alice? Asi ano, my tedy určitě a docela se nám zalíbil, zároveň ale jsme pocítily její oprávněnou výčitku. Žijeme sice v dost velké vzdálenosti od Prahy, tudíž to k Alici máme daleko, ale i tak jsme se já i Irenka zastyděly, že tuto skvělou kamarádku v poslední době tolik zanedbáváme. Vždyť ona nám velmi pomohla v dobách studia na zdravotní škole, v prvním ročníku jsme u ní bydlely, než se pro nás našel internát (a i potom jsme u Alice trávívaly velmi rády mnoho času). Musím přiznat, že její "strrrašná zlost" na Evičku není správně zaměřená, Eva nás samozřejmě vůbec proti Alici ani sebeméně nepopichuje, je to jen a jen naše chyba a hanba. Proto jsme se rozhodly něco s tím udělat, zkusit co nejlépe urovnat "příbuzenské vztahy" a zejména konečně seznámit Alici a Evu. Přemýšlely jsme, jak bychom mohly ono napětí co nejvíce zeslabit, nejraději bychom dosáhly stavu, kdy by se také naše Alice stala členkou kroužku. Vlastně ano - vždyť my ji tam přímo naléhavě potřebujeme, aby zaplnila prázdné místo po Barboře! Nezbylo tedy, než udělat po delší době velkou výpravu do matičky Prahy, svou milou Alici navštívit a pokusit se ji přivést na veselejší myšlenky. Evička nám dala v práci dva dny dovolené a my jsme vyrazily. Musely jsme ovšem vymyslet nějakou vhodnou "omluvenku", aby se na nás Alice brzy přestala mračit, jak jsme aspoň původně předpokládaly. Irenka přišla s nápadem, že bychom mohly připravit pěkný kosmetický balíček, čili kvalitní parfém, o kterém můžeme předpokládat, že se Alici zalíbí (to se dá dost dobře odhadnout, ještě si její vkus pamatujeme), nějaké laky na nehty, pudry a rtěnky, také laky na vlasy a deodoranty atd, atd... Pochopitelně nelze přijít bez květin, víme, že Alice má ráda žluté růže, proto jsme nešetřily a daly pro ni uvázat pěknou kytici. Spolehly jsme se na to, že večer bude doma (a sama - to bylo skoro jisté), a zvolily jsme trošinku riskantní "metodu přepadení".

Zazvonily jsme asi v půl šesté u jejích dveří a lehce neklidně čekaly, s jakou přijde otevřít. Alice odemkla dveře a když nás dvě spatřila, skutečně zůstala stát úplně vyjevená, skoro jako solný sloup. Asi se opravdu nenadála, že právě my zničeho nic přijedeme a vpadneme jí do domova. Po prvních okamžicích ale počáteční úlek pominul a ona si domyslela, že jsme přišly asi s nějakou dobrou zprávou. Proto nás pozvala dovnitř a zavedla do obýváku. Irenka jí předala růže, já pak dáreček a nastalo konečně pořádné vítání. Přece to není ještě tak dávno, co jsme tady u Alice trávívaly dlouhé dny za časů svého studia. Poté, co Alice s díky přijala dárky a postavila na stůl vázu s růžemi, nervozita opadla. Začaly jsme cítit, že naše dávné přátelství určitě neskončilo, jenom dosud trošku jakoby pospávalo.

Projevilo se to tím, že jsme se nejprve všechny dlouze líbaly, a pak nás Alice posadila ke konferenčnímu stolku, abychom si připily na shledání. Původní rozpaky se během povídání rychle rozplývaly a my všechny jsme si vybavovaly dřívější pocity a zvyky z časů našeho studia. Mimo jiné to znamenalo také to, že jsme si vzájemně vyměnily obdivné pohledy na stále skvěle udržované postavy, načež jsme se pod dojmem z těchto pohledů rozhodly obnovit domácí nudistickou tradici. Všechny tři jsme se společně osprchovaly a potom jsme si při hudbě z Aliciny sbírky cédéček pěkně zatančily. Bylo znát, jak jsme se všechny v posledních letech snažily neustrnout a stále zlepšovat svoji pohyblivost. Prostě jsme (já a Irenka) byly velmi příjemně překvapené, jak Alice své taneční a pohybové umění zdokonalila, podobně ona nemohla skrýt obdiv nad našimi baletními kreacemi. Není divu, že to vedlo k co nejčastějšímu objímání a líbání, takže u nás všech velice rychle stoupalo vzrušení a touha. Dotančily jsme tudíž do Aliciny ložnice, kde se nám naskytla jednak příležitost spatřit její proslulý tenký polštářek :-)), hlavně ale si ověřit, jak nám půjde k duhu veselé dovádění na posteli ve trojici.

Spolehněte se, že nám skutečně svědčilo. Zacvičily jsme si pár eroticko-akrobatických pozic a pak už došlo na náš oblíbený "zlepšovák" (jakožto následek předchozího připíjení na shledání). Alice byla v sedmém nebi, když mohla konečně ochutnat po dlouhé době naše klíny, zároveň byla okouzlená z mého a Irenčina lízání a líbání. Prostě naše setkání asi nastalo právě ve správnou dobu, když už jsme všechny potřebovaly stůj co stůj nějakou změnu.

Během těchto hrátek čas zvolna pokročil a blížila se půlnoc. Věděly jsme, že Alice jde druhý den do práce, proto bylo třeba jít spát. Problém naštěstí nenastal, neboť ona má stále v ložnici dvě válendy ještě z časů, kdy byla naší "bytnou". Stačilo je obě srazit k sobě a pěkně společně ulehnout. Před usnutím jsme se ještě chvilku pomazlily a každá z nás se pak propadala do tak sladkých snů, jako už dávno ne.

Druhý den naší dovolené znamenal nutnost prozatím se s Alicí rozloučit. Tentokrát ale jsme se loučily jen na krátkou dobu, protože naše milá kočička Alice přijala pozvání k nám, abychom si spolu opětně pohrály a abychom ji mohly představit svým družkám z kroužku.

Brzy ráno jsme všechny tři měly vstát a musely jsme proto dobře využít pár posledních okamžiků před odchodem. Proběhlo to jednoduše, zjistily jsme, že vlivem večerních hrátek a neobvykle hojného popíjení jsme se všechny tři nad ránem moc pěkně polily (což se nám sice občas stává, spíše však jen tu a tam). Ještě že bylo v ložnici opravdu teplo, až nás to nutilo se ze spaní odkopat. Ležely jsme totiž stulené na válendách v jednom klubku a cítily jsme vlhkost z prostěradel i nočních košilek. Proto nevadilo, když jsem se během probouzení pěkně protáhla, prohnula se v zádech a přiblížila svůj klín těsně k Alicině pusince, načež mi z buchtičky vytryskl další pramínek zbylé "šťávy". Alice do té chvilky ještě podřimovala, můj "budíček" ji tedy probral a připomněl jí, že je ráno. Zareagovala na to tak, že také její znovu vzniklý vnitřní tlak se uvolnil a ona následně pokropila Irenku, a sice na bříško. Sestřička se rovněž probrala, zasmála se a vleže na zádech roztáhla rozkošnicky doširoka nožky. Já i Alice jsme to využily, sklonily se k Irenčinu klínu a střídavě upíjely z vodotrysku, jenž Irence vyrazil z její štěrbinky. Pak už ale nezbylo, než skončit s hraním, rychle přestlat postele, osprchovat se a po snídani se obléknout k odchodu. Rozloučily jsme se (nebylo lehké se vzájemně odtrhnout, dokonce jsme si i trošku zaslzely), Alice se pak šla zapojit do pracovního procesu a my dvě zamířily na vlak.

Večírek

Uplynulo čtrnáct dní a Evička našla v počítači Alicin e-mail. Stálo tam, že se jí konečně podařilo zlomit šéfa a dostala od něj týden dovolené mimo plán, takže ji máme čekat druhý den odpoledne u nás, čili "u dvojčat". Bylo to v pořádku, ten den jsme měly v práci volno, nebyl problém "Kočiččin" příjezd očekávat a uvítat ji. Evička sice do práce musela, ale slíbila, že se vynasnaží dorazit co možná nejdříve. Také Monika byla velmi zvědavá na novou příchozí, nezdržela se tedy v divadle dlouho (musela se zúčastnit nějaké předběžné zkoušky nové inscenace). Krátce po dvanácté jsme ji už mohly obejmout u nás doma, abychom společně provedly některé nutné přípravy k doufejme romantickému setkání v nadcházejícím hravém odpoledni... Monika dorazila celá zrůžovělá a velmi rozechvělá nedočkavostí. Kdykoli ji takto vítáme, ať už se vrací odkudkoli, pokaždé se nemůžeme nasytit pohledem na tuto krásnou a milou dívku. Vždyť třeba jenom její úžasná štíhlost je nedostižná. Přestože my dvě si už v poslední době nemyslíme, že oněch 55 kilo z doby, o níž píše Irenka v prvním vyprávění, je kdovíjak málo (podařilo se nám teď trochu zhubnout), Moničina postava je prostě ideální. Jsme nesmírně šťastné, že ji můžeme pokládat za svou nejlepší přítelkyni a sdílet s ní domácnost a společné chvíle. Vzhledem k tomu, že Monika je tedy z nás tří zjevně nejhezčí, zvolily jsme ji tehdy za "královnu dne her". Ona pak rozhodla například také o tom, co budeme nosit na sobě to odpoledne a večer, abychom co nejlépe zdůraznily výjimečnost oněch prožitků. Proto jsme se rychle společně osprchovaly a převlékly se do jemných a průsvitných celotělových trikotů, já a Irenka jsme si vzaly bílé, Monika pak pleťový. Jako doplňky nám posloužily stříbrné prstýnky a náramky, na krk ještě krátké stříbrné řetízky, na nožky oblíbené piškoty v téže barvě. Spodní kalhotky jsme tentokrát vynechaly, zdálo se nám, že takto bude celkový estetický dojem lepší. Přes tyto trikoty jsme přehodily lehké růžové hedvábné župánky a myslím, že jsme vypadaly docela pěkně, zvláště když jsme se k tomu samozřejmě také navoněly a načesaly a pečlivě si opravily lak na nehtech. Nasvědčovalo tomu aspoň to, že jsme se nemohly udržet, v nejbližších volných chvílích jsme si trošku zatančily a jako vždy jsme od tance přešly k lehkému mazlení a objímání. Právě skutečnost, že jsme neměly kalhotky, způsobila překrásné pocity z něžných doteků milenčiných rukou v rozkroku. Bylo možno velmi jemně prstíkem proniknout přes tenounký trikot až do štěrbinky a mazlivě hladit klitoris. Ovšem že reakce každé z nás byla předem jasná, naše píči se jako obvykle pootevřely touhou po slasti a nezbylo, než se této touze podvolit. Znamenalo to, že jsme se všechny tři společně hladily, lehce šimraly a postupně se přiváděly k vyvrcholení, přičemž, rovněž jako obvykle, bylo třeba vždy přitisknout do klína právě "postižené" dívky pusinku některé z nás ostatních, aby proud vláhy nepřišel nazmar - ach, ten Moničin něžný jazýček, co říkáš, Irenko... Zkrátka jsme si takto odbyly jakousi předpremiéru očekávaného uvítání a bylo to skvělé.

Všechny jsme pak netrpělivě sledovaly hodiny, až konečně chvilku po čtvrté zazvonil zvonek. Naše dlouho toužebně očekávaná návštěvnice byla tady. Otevřely jsme dveře - a hned nato i pusu, a sice dokořán. Před dveřmi se na nás usmívala tak elegantní dáma, že jsme až ustrnuly, jak se na nás ta Alice nachystala. Tmavomodrý kostýmek, halenka s kraječkou, hedvábný šáteček, klobouk, krásná kabelka a nejmodernější střevíčky, vypadalo to, skoro jako kdyby přijela státní návštěva... Po prvním úžasu jsme se vzpamatovaly, pozvaly Kočičku dál a všechny tři jsme jí naprosto spontánně vyjádřily nejvyšší obdiv. Ona nám předala kytici a my dvě jsme jí pak představily "královnu" Moniku, s níž se dosud nemohla znát. Následovalo uvítání s polibky a pak jsme se všechny přesunuly do obýváku ke stolu.

Byl právě čas pro svačinu, proto jsme zasedly (pravda, vlastně proti mému a Irenčinu vnitřnímu přesvědčení - vzpomínáte ještě na naše "lepší já", kterak nás trápilo při narozeninové party?) k moc dobrému moučníku a ještě znamenitějšímu voňavému čaji. Tentokrát ono lepší já snad ani nevystrčilo růžky, možná ze strachu z přesily těch několika mlsných holek... Co byste řekli, že během této svačiny proběhlo - pochopitelně, když se sejde několik ženských, nemůže to jinak dopadnout, než že nastane dlóóóuhé kecání! Čili - jak jsme tam tak papaly, popíjely čaj a vykládaly si všelijaké větší i menší novinky, nikdo by nevěřil, že se všechny čtyři už odedávna vzájemně neznáme. Alice mezi nás dokonale zapadla, hovor běžel krásně uvolněně a po chvíli už se dvě nové kamarádky Monika a "Kočička" objímaly kolem krku, občas si daly pusu a nám dvěma pak nezbylo, než pro ně zimprovizovat diskotéku, protože obě projevily touhu si spolu zatančit.

Zdálo se nám všem uprostřed příjemné zábavy, že od Alicina příchodu uplynula teprve chvilička, jenže když vrzly otevírané dveře a do pokoje vstoupila Eva, všimly jsme si teprve, že je už sedm večer.

Rychle jsme Evu obstoupily a nastala chvíle pro představení paní primářky a návštěvnice z Prahy. My s Irenkou jsme se v duchu této chvíle maličko obávaly, přece jen před nedávnem hrozilo, že Eva a Alice se stanou jakýmisi soupeřkami v boji o nás dvě. Byl to ovšem samozřejmě naprosto zbytečný strach, ukázalo se, že jsme své přítelkyně zase jednou úplně špatně odhadly. Ani je totiž nenapadlo propadat takovým hloupým náladám, když se konečně osobně setkávají, vidí jedna druhou a vzájemně vysoko oceňují své skvělé zevnějšky. Vždyť by bylo bývalo pro Alici jen a jen škoda nepokusit se získat přinejmenším přátelství tak sympatické dámy jako je Evička, zvlášť když Kočička už od nás věděla, co bylo za naším dlouhým odmlčením (ostatně my dvě se dodnes červenáme, když na to vzpomeneme). Stejně tak i Eva se těšila na novou budoucí členku kroužku a také zde zapůsobilo naše vyprávění, jak půvabná a přátelská Alice je.

Evička, jak se ukázalo, se po odchodu z práce ještě stavila doma a věnovala čas svému vzhledu. Upravila si totiž báječně účes (stihla si umýt vlasy a pak si je dobře vyfoukat, načesat a nalakovat), udělala si manikúru a hlavně se převlékla do krátkých žlutých šatů, které jí nádherně sluší, zdůrazňují jemnou štíhlost její postavy a moc pěkně ji omlazují (udělala moc dobře, protože Alice žlutou barvu zbožňuje, a to nejen na růžích, jak už víte). Pod šaty měla velmi sexy síťované punčocháče a průsvitné prádélko, na přezutí si přinesla doplňkové žluté piškoty.

Jak jsem se právě zmínila, obě krásky se hned od prvních okamžiků shledání na sebe usmívaly (a zcela jistě to bylo upřímné, však ostatně toto píšu po několika týdnech, kdy se mi naskýtají tisíce příležitostí vidět jejich vzájemně stále rostoucí náklonnost...) a také forma přivítání byla myslím značně neobvyklá. Evička totiž Alici zprvu podala ruku, Alice ji přijala a nečekaně políbila! Eva tím byla samozřejmě nesmírně překvapená, ale ovšem také úžasně potěšená, proto pak zase ona si přiblížila Alicinu ručku k ústům a polibek jí takto vrátila. Svědčilo to o opravdovém zrodu okouzlení a zamilovanosti na první pohled. Nedokážu si vzpomenout, jestli jsme někdy jindy pozorovaly podobnou scénu s jinými postavami.

Po tomto úvodu jsme se všechny opětně přesunuly do obýváku ke stolu a na šťastné shledání si spolu připily skvělým sektem. Následovalo povídání nad porcí moučníku s kávou a velmi brzy pak opětné rozjetí domácí diskotéky, kdy jsme si konečně mohly všechny vychutnat radost ze společného tance. Jak víte, je to jedna z našich nejmilejších zábav, moci se vzájemně laskat v náručí, pozorovat půvaby přítelkyň a dýchat vůni jejich parfémů. Tančily jsme dlouho a stále více jsme přitom prožívaly slast něžných dotyků (střídaly jsme se všechny - občas ve dvou dvojicích, jedna z nás pózovala uprostřed sama, pak zase třeba jedna dvojice obklopená trojkou ostatních přítelkyň a nakonec všechny v kroužku...). Nešetřily jsme rozhodně polibky a naše vzrušení zvolna stoupalo, cítily jsme rostoucí touhu po dalších a dalších dotecích, postupně nám přestávalo stačit jen se držet v náručí na parketu. Bylo zřejmé, že večer přejde určitě brzy do poněkud jiné formy zábavy. V posledních chvílích jsme si všimly, jak Evička a Alice stále více vyhledávají každou příležitost k tomu, aby se objaly, políbily a už se začínaly spolu i trochu mazlit. Chápaly jsme, že jim musíme dopřát co nejvíce času na vychutnání rostoucího citu, a proto jsme (já, Irenka a samozřejmě i Monika) pak už většinou tančily (a také se ovšem mazlily a líbaly) jen spolu, zatímco naše dvě družky v náručí téměř zapomínaly na okolní svět.

Napadlo mě, jak skvělé je, že jsme všechny tak mimořádně oddané přítelkyně, že naše vztahy bez problémů vydrží situace, kdy by možná mezi jinými lidmi mohla vznikat a růst žárlivost, která by asi celý takový kroužek úplně rozbila. Máme zkušenost, že snad ani jedna z nás nikdy nepřipustila, aby pocit žárlení mohl sebeméně naše vztahy poškodit. Možná je to tím, že žádná z celé (teď už opětně osmičlenné) skupinky není nijak dominantně založená. Vedle toho se stůj co stůj snažíme vyhýbat se jakýmkoli stopám sobectví ve svém chování k družkám, nedovolujeme si pokusy o nějaké "přivlastňování" jejich těl či duší... Všeho může být dosaženo jedině po dobrém. Je nám všem jasné, že nepřejícnost či záměrné podvádění a jiné projevy bezohlednosti by znamenaly brzkou zkázu našeho přátelství, tím spíše pak lásky. Naší ctižádostí pouze je dělat vše pro to, aby kroužek nejen vydržel, ale dokonce byl stále pevnější. Každá z nás se snaží kterékoli druhé prokazovat nejvřelejší city a ono to opravdu "funguje", můžeme si vzájemně naprosto ve všem věřit. Mám za to, že žádná z družek nepociťuje potřebu se nějak trhnout, naopak se všechny moc těšíme na každé příští shledání.

Ve vyprávění nazvaném "Sólo" píše v závěru Irenka, že bychom měly sezvat k nám domů dámskou jízdu podobnou onomu večírku, kdy jsme slavily příchod Moniky. Od té doby jsme si několikrát spolu říkaly, že takové věci se asi nemají slibovat, a trochu jsme této nerozvážnosti litovaly. Naštěstí ale čas a osud nám pomohly a skutečně přišla ta vytoužená inspirace v podobě Alice. Toho by se ona asi bývala nenadála, že se nám stane zničehonic múzou!

Večer prvního setkání Evičky a Alice tedy dobře začal a musím dodat, že zdaleka ještě nekončil. Taneční rej nás pěkně naladil a my jsme mohly pokračovat zábavou "z jiného soudku".

Dalo by se asi říci, že se to vlastně rozjelo docela nenápadně. "Oslavenkyně" - Evička a Alice - se prostě šťastně našly a večer byl jejich. Tančily teď spolu velmi pomalé ploužáky a jejich tanec už postupně přecházel do nejdůvěrnějších dotyků, provázených něžným svlékáním jedné druhou. My tři ostatní jsme se tiše stáhly trošku stranou, ztlumily jsme částečně světla a ze stínu v povzdálí pozorovaly jejich milostnou hru.

Bylo se opravdu na co dívat. Nepochybně si obě dokonale padly do oka a jistě v tom důležitou roli sehrálo Alicino dlouhé osamění, u Evičky pak vzpomínka na řadu let rovněž strávených mezi čtyřmi stěnami v době po jejím rozvodu. Zkrátka to teď vypadalo, jako kdyby se chystaly k sobě přisát tak, až zůstanou spojeny natrvalo. V té době už neměla ani jedna na sobě šaty ani kombiné, zmíněné sexy prádlo téměř nic nezakrývalo a křivky jejich roztoužených těl v polostínu nabízely neskutečně vzrušující pohled. Obě dvě jsou velmi dobře pohybově vybavené, proto bylo samozřejmé, že se v objetí dostávaly do zajímavých poloh. Například Evička, stojící před Alicí zády k ní, se nádherně prohnula vzad, vložila svou pusinku do Alicina klína a velmi vytrvale ji tam líbala, až Kočička dosáhla ten večer svého prvního vrcholu. Po pravdě řečeno, všechny jsme tehdy byly tak nažhavené, že nebylo třeba na tento její vrchol čekat příliš dlouho. Alice to prožila jako něco nepopsatelného, později nám vyprávěla, že onen orgasmus byl takový, jaký do té doby nepoznala. Spolehlivě to rozhodlo o naprosté samozřejmosti její trvalé vazby k nám všem, v tomto případě prostřednictvím nové milenky Evy. Pod dojmem tohoto prožitku Alice zcela podlehla slasti a vlivu vnitřního tlaku, takže "povolila stavidla" a Evičce dala napít své tekutiny, přitom ještě velmi vášnivě svýma rukama dráždila Evina ňadra.

Eviny pocity v té chvíli nebyly moc odlišné. Její vlastní vzrušení bylo prakticky stejné a když pocítila Alicinu extázi, zatímco ji v záklonu objímala kolem boků, přemohlo ji to také a ve chvilce se "udělala" i ona. Pokoušela se stále zachytávat Alicinu vláhu, ale sama nakonec nedokázala ve svém vrcholu zvládnout vlastní vnitřní tlak. Následkem toho vzdala všechny pokusy, svezla se pomalu do rozštěpu a dosedla do loužičky Kočičce k nohám. My jsme mohly pozorovat vodopád tryskající z klína stojící Alice, jak zasahuje Evina ramena i její hlavu. Eva sama při tom ještě prožívala svoji krásnou chvilku (mimochodem neobvykle dlouhou...), v mírném záklonu opřená o Aliciny nožky těsně nad koleny mhouřila oči, tiše vzdychala a její levá ruka hladila bradavky vlastních prsů, přitom pravá zvyšovala rozkoš dotyky v klíně. Po chvilce Alice dosedla stejným způsobem na koberec těsně za Evu, objala ji kolem pasu a ňader, tiskla se k ní a vroucně ji líbala do jejích mokrých vlasů. Opravdu to bylo velmi působivé!

My ostatní jsme za chvilku potichu vystoupily ze svého stinného koutku a s úsměvem jsme se ke svým družkám připojily. Jak si vzpomenete, odpoledne před Aliciným příjezdem jsme strávily ve trojici také dost příjemné chvíle, proto jsme se teď zatím ještě nedaly strhnout k následování jejich příkladu. Vlhkost našich klínů ovšem dosahovala takového stupně, skoro jako kdybychom se byly normálně polily. Měly jsme ale jakýsi plán, a proto v té době jsme jenom oběma milenkám pomohly vstát (myslím, že jejich nožky se ještě dost chvěly prožitou slastí...) a odvedly jsme je ke stolku. Tam na nás stále čekala láhev sektu v nádobě s ledem, čili přímo vybízela k napití. Využily jsme tuto příležitost a pěkně jsme se osvěžily.

Brzy na to opět pokračovala domácí diskotéka a nám se při ní zase skvěle tančilo. Po nějakém čase, když se právě Alice a Evička znovu začaly spolu "ploužit", jsme zpozorovaly, jak obě projevují mírný neklid, zřejmě způsobený novou "malou" potřebou. Právě na to jsme ovšem čekaly my tři a hned jsme tento jejich problém začaly řešit. Já i Irenka jsme vlastně už také cítily naléhavé nutkání, ale čas nám ještě dovoloval, abychom každá přidřepla před jednou z oslavenkyň a přitiskla pusu do jejího klína. Však přece máme už velikou a několikaletou praxi se zlepšovákem, není-liž pravda? Obě krásky zareagovaly zcela správně, ani moc neváhaly a s úsměvem využily služeb nás dvou coby sběratelek šťávy. My jsme se báječně napily, což bylo součástí onoho plánu, a zároveň jsme si dobře podpořily své neustávající erotické vzrušení. Následovalo pak ještě pár polibků a tanec v objetí, načež také naše (má a Irenčina) malá potřeba vzrostla tak, až bylo nutno jí vyhovět.

Nadešla druhá část plánu - hra na studánku. Jak jste si asi všimli, do té doby byla "královna" Monika jakoby nezúčastněná (samozřejmě, že ne doslova, setrvávaly jsme všechny spolu a pilně si všímaly jedna druhé i třetí...). Teď ale přišla její chvíle - aby se totiž uzavřel kruh (modifikovaný zlepšovák!), zapojila se do hry právě jakožto "studánka" pro napojení obou našich družek - oslavenkyň. Kvůli tomu použila jeden stůl, na kterém právě nic neleželo a ulehla na něj na bříško. Jak víte, Monika je naprostá jednička, pokud jde o fyzickou flexibilitu, čili nedělá jí nejmenší potíže z takového lehu přejít (s úchvatnou lehkostí a půvabem) do zpětného prohnutí, jako do mostu, ale bříškem vespod. Pomohla si rukama, udělala "košíček" a pak si nožky přetáhla nad ramena a ještě dále, až dolů přes okraj stolu, takže se nakonec Moničin rozkošný zadeček opřel o její hlavu. Úžasné bylo, že se při této pozoruhodné poloze stále mile usmívala. Myslím, že v té chvíli bezvadně dokreslilo pohodu nás všech ostatních čtyř, moci se na královnin sportovní výkon dívat a nejen to, ale také se jí velmi těsně dotknout. Potom totiž jsme postupně, Irenka a já, k Monice přistoupily a její pusinka vždy přilehla těsně k našim buchtičkám. Dále už to bylo jednoduché - nashromážděná vláha od nás obou doplnila "studánku" a ta byla připravená zase napájet obě oslavenkyně. Evička i Alice byly tímto nápadem přímo nadšené a šly hned políbit překrásnou Moničinu píču a dychtivě z ní pít, stačilo se jen trošku předklonit.

Jak jsme se tak na ně dívaly, zjistily jsme, že od odpoledních hrátek už v tu dobu přece jen uplynulo opravdu dost času a že tudíž také nám něco začíná silně chybět... Když navíc i Monika během své "studánkové služby" dala najevo rychle rostoucí vzrušení (jako první napojila Evičku, po ní Alici a to už nevydržela a nádherně se udělala - nedovedete si představit její neslýchanou extázi!), neváhaly jsme dál a zaujaly pěkně na koberci polohu 69. Během ní jsme si vyměnily všemožné projevy lásky i velké dávky tekutin. Bylo to nádherné a nebylo to ten večer naposledy.

Užívaly jsme si všechny těchto radovánek dlouho do noci a jak jsem se už zmínila, podařilo se nám využít "inspiraci múzou Alicí" beze zbytku a dokonale. Všechny jsme si krásně vyhrály a vzájemně se báječně potěšily, takže nezbývalo, než jít "do hajan" a na další dny pak svolat velké setkání celého našeho kroužku. To ale bude, jak doufám, předmětem vyprávění některé jiné dámy...

Zatím se s vámi loučí Markétka.

Zpatky