SO FAR UNDERGROUND

Andy WARHOL:"Ideou Pop Artu koneckonců bylo,že každý může dělat cokoliv,takže bylo přirozené,že jsme se snažili dělat všechno.Nikdo nechtěl zůstat v jedné kategorii,a tak jsme chtěli rozšířit svou činnost do všech oblastí tvorby.Proto jsme taky všichni koncem roku 1965,když jsme potkali The Velvet Underground, souhlasili s tím,že vstoupíme i na hudební scénu.
Jednoho dne Tony Conrad našel na chodníku v Bowery paperback-kniha se jmenovala The Velvet Underground.
MORRISON:"Konečně jsme měli jméno! Přivlastnili jsme si ho, a připadalo nám naprosto přiměřené- nejen pro sadomasochistické zaměření celé knihy,ale i proto,že slovo "underground" poukazovalo na naše zapojení do undergroundového filmu a uměleckých scén." ve Factory

Cafe Bizarre byla úzká místnost s podlahou vysypanou pilinami.Podél stěn stálo pár stolů s lampami se stínidly z rybářských sítí.Warholova parta včetně Eddie Sedgwick,Morrisseyho,Malangy a Rubinové seděla u několika stolků,které stály před kapelou a vedle ní.Byl čtvrtek večer. Nikdo si jejich příchodu nevšiml.Svět rocku a svět umění byly pořád ještě dost oddělené,a deset nebo patnáct lidí rozptýlených u stolků, nově příchozí nepoznalo.Stříbrovlasý muž v černých brýlích a černé kožené bundě s bradou opřenou o elegantně štíhlou ruku naslouchal živému rozhovoru svých společníků a občas je přerušil krátkou,ale vtipnou poznámkou. Většinu času ale mlčel.Jakmile začali Velvet Underground hrát,Andy ožil, okamžitě poznal,že s touhle kapelou bude možné pracovat.Muzika byla tak hlasitá,že když hráli,nedalo se vůbec mluvit.A když se pak zvedl Gerard v černých kožených kalhotách a začal tančit se svým bičem- jeho tanec s vlnivými,hypnotizujícími pohyby,který připomínal něco mezi šejkem a egyptským břišním tancem,tajemně zrcadlil styl Velvetů- bylo Andymu jasné,že se Gerard stane součástí Velvetů.

MORRISEY:"Potom,co jsme se poznali,přišli do Factory a já jim hned nabídl,že s nima podepíšeme smlouvu,že jim budeme dělat manažery a poskytneme jim místo,kde budou moct hrát.Souhlasili, a tak jim Andy okamžitě koupil nějaké nové zesilovače a oni začali ve Factory zkoušet.

Na "Exploding Plastic Inevitable" bylo parádní,že na fantazii nic nezbylo.Na pódiu jsme měli biče na býky, světlomety,injekční jehly,činky,velké dřevěné kříže.Svým způsobem to ovládlo naši přestavivost.Tohle všechno tam bylo k vidění.Předtím jste se mohli muzikou nechat unášet a asociovat ji s tím,na co jste mysleli.Tentokrát-ať vás ani nenapadne o tom pochybovat-existovala jasná představa toho,co kapela vyjadřuje,takže na nějakou představivost už nezbylo místo.Byli jste v šoku,protože jste ji nikdy neměli dostatečně silnou,abyste si dokázali přestavit,že si někdo bude na pódiu píchat drogy, olizovat boty a že bude ukřižován.
TUCKER:Vždycky jsem toužila dosáhnout zvuku afrických bubnů,takže jsem si pořídila basový buben.Položila jsem ho na bok a při hře jsem seděla na zemi.Po nějaké době mi Faison postavil stojan,na který se dal buben postavit,a pak i krabici na šlapku,takže jsem ho mohla mít vodorovně.Když jsme hráli v Domu,někdo mi tuhle malou sadu za 50 dolarů ukradl,takže Lou řekl:"Běžte ven pro nějaký popelnice."Šli jsme ven a každý popadl první popelnici,co uviděl.Postavili jsme je na pódium a strčili pod ně pár mikrofonů.Takhle jsem hrála asi týden.Lidem se to moc líbilo. VU v Kalifornii,1966

V rove 1966 se Velveti vydali na turné po Kalifornii,ale pocit odcizení mezi nimi a kapelami ze západního pobřeží se zdál být oboustranný, také mezi Billem Grahamem a E.P.I. panovalo velké napětí.Všechno se úplně zhroutilo,když Paul Morrissey Billa Grahama totálně naštval! "Proč si nedají heroin ?" otázal se Paul a ukázal na skupinu na pódiu. "Všichni dobří muzikanti ho berou." Graham neříkal nic a jen pěnil.Paul dobře věděl,jak ho to vytáčí,a tak pokračoval."Víš,mám prostě pocit,že s heroinem je to v pohodě.Když si na sebe dáš bacha,fyzicky ti to nemůže uškodit."Vyndal z kapsy mandarinku,jedním pohybem ji oloupal a slupky pustil na podlahu."S heroinem nikdy nechytneš rýmu-ve Spojených státech ho původně používali jako lék proti obyčejné rýmě." v Hollywood Hills,L.A,jaro 1966

Počátkem června 1966 odjela Nico na Ibizu.Lou dostal žloutenku a ležel v Beth Israel Hospital v New Yorku.Andy s Paulem natáčeli záběry,ze kterých pak vznikl film Chelsea Girls a Velveti dostali angažmá v klubu Poor Richard´s v Chicagu.Bylo třeba provést určité změny,protože Nico,Lou a Andy chyběli.
INGRID SUPERSTAR:"Pamatuji se,že v Chicagu měli jednu skladbu,se kterou končili. Byla v ní taková zpětná vazba,znělo to,jako kdyby tam hrálo najednou dvanáct miliónů kytar. Zesílené skřípání,ze kterého opravdu bolely ušní bubínky,přitom to nebylo nic jiného než chaotická znět zvuků.Ani se to nedalo nějak rozlišit jednotlivé noty.Neřekla bych,že to bylo krásné- vůbec nevím,jak to vlastně nazvat.Bylo to prostě jiné. ve studiu při natáčení prvního alba,květen 1966

ve studiu při natáčení prvního alba,květen 1966

S Nico byly vždycky problémy.Chtěla zpívat všechny písně.Co taky měla dělat,když zrovna nezpívala?Z dnešního pohledu to vypadá naprosto normálně-vysoká,štíhlá, znepokojivě krásná blondýnka v bílém kostýmu stojí před čtyřmi štíhlími hochy v černém se slunečními brýlemi(lidem trochu trvalo, než si všimli,že Maureen je...holka)-tehdy ale byla naštvaná.Neměla co dělat.Když tam jenom tak stála,cítila se trapně. Proč by nemohla zpívat víc písní?Nico byla vždycky hodně nešťastná. Všichni byli nervózní.Lou na ni neustále žárlil.Jednoho dne to všecho vyvrcholilo-vtrhl do Factory a řval:"Jo,na černobílých fotkách vypadá skvěle,ale já už s ní nikdy nehraju !" Vydání desky se opozdilo.
"Bylo jasný,že s písničkami jako Heroin se v roce 1967 do rádia medostanete.The Beatles zpívali o rozpadlých vztazích a o tom,že "all you need is love"."Symphaty for the Devil" byla nejtvrdší a nejproblematičtější písnička,jakou kdy Rolling Stones měli.Najednou se objeví kapela a tvrdí:When I´m rushing on my run And I feel just like Jesus´ son.."Bylo prostě jasný,že nemá žádnou šanci se dostat do vysílání.

Film Chelsea Girls měl premiéru koncem srpna 1967 v San Franciscu. Všichni byli do toho výletu celý žhaví,ale Andy se poprvé rozhodl nebrat s sebou Gerarda Malangu.Když Gerard zjistil,že nepojede,hrozně se naštval a přijal pozvání na Mezinárodní filmový festival v italském Bergamu.Když to oznámil Andymu,naštval se taky-počítal totiž s tím,že zatímco bude v Kalifornii,Gerard se postará o Factory.Andy si to proto rozmyslel a chtěl Malangu vzít s sebou. Ten mu ale oznámil,že už je pozdě.
MORRISON:"Takzvané Léto lásky bylo v New Yorku naprosto skvělé-nádavkem k obvyklé migraci vyšumělé módní partičky směrem na západ,do San Francisca.Inspirovaní reklamním blázněním médií a povzbuzovaní nestydatě prolhanými písničkami v rádiu(Jefferson Airplane,Mamas and Papas,atd.),se puberťácký pitomci hrnuli jako telate ze středozápadu směrem k pobřeží.
Andy Warhol přispěl na albu White Light/White Heat pouze koncepcí obalu,na němž byla fotografie potetovaného nadloktí Billiho Liniche.Jinak neměl s deskou nic společného.Kapelu tvořila původní sestava Velvetů-kromě Nico.Ta již pracovala na svém prvním sólovém albu- Chealsea Girls,na které přispěli svými skladbami Lou i John.
CALE:Užívání metamfetaminu ti pozmění svalovou strukturu obličeje, takže se už nikdy nezasměješ.Tvář ti zplihne a povadne.Usmíváš se a vypadá to jako podivná frankensteinovská grimasa. White Light/White Heat-nikdo nevěděl,co je to bílý světlo,white light.Lidi si mysleli,že je to LSD.A bílý žár,white heat?Nikdo nechápal,že se jedná o ampfetaminový příval,nájezd,ze kterýho vás pálí prsty u nohou,osepnete a vidíte jenom čirý bílý žár.

John Cale a Betsey Johnson se vzali v dubnu 1968 v New Yorku.Když se k nim 4.června donesla zpráva,že byl Andy Warhol postřelenm kapela právě hrála a natáčela v Los Angeles.Andy byl postřelen radikální feministkou Valerií Solanas.Zanedlouho poté z kapely odchází John Cale.Naposledy vystupoval s Velvetama 28.září 1968 v klubu Boston Tea Party.
B.JOHNSON:Vzpomínám si,že s Louem to bylo pořád na ostří nože.Ego-žárlivost.Lou samozřejmě hvězdou byl. Každý kluk,co zpívá je hvězda.Pro Johna to bylo tvrdé,protože on byl pouze doprovodná hvězda.Měl strašně velké charisma The Velvet Underground. Lou bez Johna,to by nemělo ten šmrnc,to ostrří.John všemu dodával tu romantiku...Prostě zvuk The Velvet Underground,to byl John.
Rok 1969 ukazuje The Velvet Underground ve zcela novém světle.Třetí album The Velvet Underground vyšlo v březnu.Už sám obal je záhadný.Na přední straně je fotografie, kterou udělal jednou pozdě v noci Billy Linich ve Factory-Reed s ním udržoval velice blízký vztah.Je na ní usmívající se Lou s výtiskem módního časopisu.Titul Harper´s Bazaar byl zaretušován.Yule s Tuckerovou sedí nalevo a upřeně se dívají na Loua.Morrison sedí vpravo v popředí a hledí do pravého dolního rohu fotografie-rozhodně však ne na Loua.

Album The Velvet Underground bylo pozoruhodné jak zvukem,tak laděním.Hudebně se svou jednoduchostí téměř podobalo folku.Bylo zároveň výsledkem Reedova pohledu na rockovou desku jako na jediný celek.
REED:Kdyby se zítra objevil Bůh a zeptal se, jestli chci být prezidentem,řekl bych mu,že ne.Ne.Chceš se dát na politiku? Ne.Tak co teda chceš?Chci hrát na doprovodnou kytaru.
V roce 1969 začal Andy Warhol vydávat časopis Interview,který řídil Gerard Malanga.Jeho film Fuck (známý také jako Blue Movie) byl zabaven a označen v New Yorku za obscéní.
V polovině června 1970 začalo legendární desetitýdenní angažmá Velvetů v newyorském klubu Max´s Kansas City na Park Avenue South.Hráli pětkrát týdně,od středy do neděle.Poprvé od dubna 1967,kdy se pokoušeli oživit Exploding Plastic Inevitable,opět hráli na Manhattanu.Mo Tuckerová se nemohla podílet na koncertech v Max´s ,protože byla těhotná a nedosáhla ve stoje na bubny.Za bicí si sedl Dougův mladší bratr Billy,který ještě chodil na střední školu.
CALE:Přestal jsem kouřit,brát drogy,celý dny jsem jenom hrát basketbal a připravoval se do školy.Večer jsem dojel na kole do Max´s,odehrál koncert,dal si cheeseburger a dvě piva,zavřel si kytaru do druhýho patra,hned vedle sejfu,a zase jel na kole domů.Spořádaný život.
Dvacátého třetího srpna 1970 si šla Brigid Polková,dlouholetá známá,nadšená obdivovatelka a také blízká spolupracovnice Andyho Warhola,se kterým prováděla řadu pokusů s nahráváním pásků,poslechnout s Gerardem Malangou Velvety.Brigid,která tehdy natáčela úplně všechno, koncert nahrála na kazetový magnetofon Sony TC120.Tyto pásky později vydal Atlantic jako vůbec první bootleg,akceptovaný nahrávací společností.

Loadedobsahuje některé z Reedových nejlepších písní(Sweet Jane, Rock ´n´roll) a kritici ho oslavili jako mistrovské dílo.Louovi to vadilo nejen proto,že poprvé jednomyslně chválili album,o kterém věděl,že je pokažené.

Jeho jméno bylo uvedeno až jako třetí,pod Dougem Yulem a Sterlingem Morrisonem, a autorství bylo přiřknuto celé skupině.To se ale vyjasnilo,když Lou podal žalobu a získal na všechen materiál výlučná práva.
V roce 1970 natočila Nico své třetí sólové album a měla koncert v londýnském Roundhouse.Cale vydal první sólové album Vintage Violence.Morrison s Tuckerovou hráli s Yulem a novými členy dál v Velvet Underground,Warhol točil Trash,režírovaný Morriseym,a navrhl pro Rolling Stones obal desky Sticky Fingers:zip na džínách.Po jeho rozepnutí bylo vidět žokejské trenýrky,bylo to jako banán,který se dá oloupat.
Nečekaný konec našeho příběhu v srpnu 1970,kdy Lou Reed překvapivě oznámil,že opouští skupinu,znamenal pro mnoho příznivců nepříjemné rozčarování.John Cale a Nico nastoupili úspěšné sólové dráhy,ale dramatický Reedův odchod na nich zanechal své stopy.Příběh The Velvet Underground a všechno,co s ním souviselo,se zdálo jaksi nedokončené.
Zbylí členové kapely -The Velveteen Underground,jak je nazval Danny Fields-pokračovali v koncertním turné.Nahráli dokonce nové album-Sqeeze a teprve potom se definitivně rozešli a v podstatě se úplně ztratili z očí veřejnosti.

To be continued.....?

pozn.: Materiál použitý na této stránce je z knihy Victora Bockrise a Gerarda Malangy Nadoraz-příběh the Velvet Underground.