Krátká esej na počest NICO

Pokud existuje krása natolik univerzální,že ji není možno zpochybnit, pak je to právě případ NICO.
Tvář je ideální.Dokonalé rysy-precizní ústa,rovný,jemně modelovaný nos, křišťálově průzračné oči v delikátní rovnováze,celý obličej rámován volně spadajícími zářivě světlými vlasy.V její tváři žádný rys nepřevládá, vše je nepravděpodobně dokonalém poměru.Nic není nápadné,lae přesto je. Symetrie tíhne k nudě,ale NICO upoutává,vzrušuje,zmocňuje se. Úsměv,slza nebo našpulené rty,to vše na vás zaútočí svou naprostou neslučitelností.Nejvíc nepříjemný je ale pohled jejich očí,zaostřený nejčastěji na něco téměř nepostřehnutelného.
Jako superstar a zpěvačka je NICO pozoruhodná paradoxem své krásy a její funkce-kontrastem mezi NICO,která na plátně za The Velvet Underground lenivě žmoulá tabulku Hersheyovy čokolády nebo ve filmu Chelsea Girls občas nenuceně prohrábne vlasy,a NICO na pódiu,která se sklání na d mikrofonem,ohýbá svůj hlas do nekonečného sténání,až zní jako amplifikovaný los.Jasnějším důkazem této dichotomie je NICO jako "Nico",skotačící ve "Sladkém životě",nebo záludně se usmívající z obálky Esquire,a NICO jako NICO,odcházející po vystoupení s netečnou lhostejností a s neurčitým úsměvem.Nicméně objev,který kritici učinili,totiž onen paradox mezi nenucenou nevinností ve filmu a makabrózní,jakoby mrtvolnou pódiovou prezentací,je pouze druhotným projevem skutečné záhady:očí.
Jelikož působí jako trojrozměrný celek,vypadala by nejlépe jako socha*ani ten nejpovolanější umělec by ale nedokázal uchopit zvláštní a nevysvětlitelnou kvalitu jejich očí.Fascinují,ale nevábí,ničeho si nevšímají,ale nelze na ně zapomenout,odrážejí vnitřní svět,ale neobsahují žádný klíč k jeho obsahu. Jejich výraz,či naopak absence srozumitelného výrazu,se nevztahuje ke zcela pochopitelnému fenoménu její krásy.Oči jako by střežily velké tajemství,jež je skryté v rezervovanosti a jehož existenci chtějí zatajit.Ať je tomu jak chce,zastiňují dokonalost rysů a celé její podoby,přidávají k nim silný magnetismus.Současně jsou v nich záhadně nepřítomné.Právě tato chladná a nedotknutelná přitažlivost umocňuje identifikaci s tradicí Garbo-Ditrichová a zároveň ji povyšuje nad běžný žánr uniformních krásek a řadí ji k elitě plné nedosažitelné tajuplnosti.