Tak nám jednou hodná organizace jménem JISTEC nabídla, že když se dopravíme na vlastní náklady do lázeňského městečka Kinugawa Onsen (počítám, že si mysleli, že většina se vzhledem k naprosté neprůhlednosti místní dopravy někde ztratí), budeme mít zdarma nocleh v luxusním hotelu, večeři, snídani a ještě nás povozí druhý den autobusem po Nikku.
No kdo by takovou nabídku mohl odmítnout, že? Já klidně, protože nesnáším cestování, ale moje žena má jisté donucovací prostředky a tak mi nezbylo, než říct : "No když jinak nedáš", a pak společně s asi čtyřmi sty dalšími STA fellowshipy poslat přihlášku. Budete se divit, nebyla to žádná výběrová akce, ale vzali nás tam v klidu všechny a ještě se do toho hotelu vlezla hromada lidí odjinud. Takové tu mají baráky. Jeli jsme tam celá skupinka, jak jsme se seznámili v lekcích Japonštiny, a tak jsme tam poměrně snadno trefili. Ubytování bylo super a městečko Kinugawa Onsen taky nebylo k zahození, jak ukazují fotografie, no a večeře byla skvělá. Švédské stoly plné jak japonských, tak evropských (amerických?) pokrmů. Pití co jeden snesl. Akorát děti neměl kdo hlídat, což byla trochu chyba.
Řekněme si něco bližšího o Nikku. Asi 50 km směr severozápad od Tsukuby leží oblast plná hor, lesů, potůčků, jezer, šrajnů (kostelů, chrámů, či jak to přesně česky přeložit - pozn. tak šrajn je prý česky svatyně), lázní, hotelů, odpadků, turistů a vůbec všelikého balastu, která je vyhledávána cizinci kvůli lození po horách a Japonci proto, že se tam dá dojet autem. Je to něco jako chráněná krajinná oblast plná opic (my jsme bohužel žádné neviděli) a lidí je tam taky jak opic, těch jsme viděli hodně. Má něco kolem 100 km v průměru a najdete tam spoustu měst a městeček, převážně lázní, a je tam děsně hezky a jestli to půjde, zajedeme si tam znovu.
Výlet druhý den začal všeobecným balením, snídáním, vracením pokojů, nasedáním do autobusů (museli jich vypravit dvanáct, aby nás všechny pobrali), pokračoval cestou do městečka Nikko, čemuž ovšem předcházelo zastavení se v místě, kde je velká hustota šrajnů na metr čtvereční (bylo třeba ukázat nám co nejvíc v co nejkratším čase) a skončil tím, že nás vrzli na vlak a poslali domů.
Většina fotek je z místa, kde se nacházely tři svatyně velmi blízko u sebe. Možná jste trochu zmatenitím, že tam těch budov je poněkud více než tři, je to tím, že pod pojmem šrajn, svatyně, vlastně nemyslíme jen jednu budovu, ale celý komplex, který k ní patří. Většinou se jedná o velkou vstupní bránu, ve které sedí "strážci", dále se tam dá nalézt pagoda, místo se zvonem a spousta dalších budov, které slouží ani nevím čemu. Nejspíš jsou to noclehárny mnichů, co "pracují" v dotyčné svatyni. :o)
Ale nic si z toho nedělejte, my jsme z té spousty budov měli taky zmatek v hlavě, navíc vše probíhalo tak rychle, že se člověk málem ani nestíhal rozhlížet, natož cvakat spouští. Zajímavé na tom všem je možná jen to, že jsme přemýšleli, co obléct naší malé, aby se nám moc neušpinila, až se tam tak bude různě povalovat mezi těmi šrajny, no a nakonec jsme jí dali tepláčky a staré tričko. Ovšem bylo to dost nepromyšlené, jelikož malá pak ve srovnání s tím zlatým zdobením všude okolo vypadá úplně jako houmlesák. Koneckonců, co jiného jsou Češi v cizině?
Kromě spousty hezkých budov a příslušného jejich vybavení jsme měli též možnost shlédnou "šavlový" tanec, který ovšem nespočíval v tom, že mniši "vraceli" produkty alkoholového dýchánku z předchozího večera, jak se mnozí z Vás domnívají, alebrž v tom, že dvě dívčiny uvnitř jednoho ze šrajnů (bylo mi řečeno prý uvnitř jedné ze šrajnů, když je to ta svatyně, ale já prostě používám "ten" šrajn a nemíním to měnit, to jsou holt ty problémy s různými jazyky) poskakovaly sem a tam a nebezpečně přitom máchaly pravděpodobně skutečnými samurajskými meči. Já se naštěstí kryl za sloupem, což sice přineslo ne zrovna nejlepší fotografie, ale alespoň mám stále dvě ruce, nohy a jednu hlavu.
