Tak například kolem Tsukuby (a vlastně i přímo v ní) leží spousta takovýchto typicky japonských domečků se dvorem. Tenhleten byl "sejmut" po cestě do Tsuchiury (čte se "Cučiura"). Tu si můžeme prezentovat následující fotografií, kde jsem zachytil budovu, jež mi padla do oka. Ovšem pravdu říct, úplně původní domky vypadaly jako ten na třetí fotografii. Střecha by měla být rýžová (alespoň předpokládám) a ne došková, jako by tomu bylo v Česku.
Na břehu jezera pak leželo něco jako výletní turistická atrakce, či jak to nazvat. Byl tu větrný mlýn, který fungoval vlastně jako pumpa. Ovšem pouze ukázkově, žádná užitečná funkce. Vítr otáčel lopatkami, ty otáčely pumpou, ta nasávala vodu z jezera, vypouštěla ji do koryta (to nejvíce uchvátilo mé dvě děvčice), kterým voda tekla na něco jako mlýnské kolo, kteréžto dále točilo "kbelíky", jež přečerpávaly vodu z jedné nádrže do druhé.
Blízko pak byl druhý parčík plný průlezek pro děti. Nalézalo se v něm poměrně šikovné malé jezírko a také tato příšerně dlouhá skluzavka, jejíž dno tvořily válečky.
Buďme chvíli trochu morbidní a podívejme se, jak se v Japonsku "odpočívá na věčnosti". První fotku jsme ulovili v jednom lesíku. Barevné kolo z květin je zde typickým znakem, že někdo umřel. Jak to tak vypadá, pohřbívat se dá kdekoliv, netřeba "svěcené" půdy. Druhá fotka ukazuje místo poněkud typičtější pro poslední odpočinek. Upřímně řečeno, měl jsem trochu pocit, že jsem doma. Zase tak rozdílné to není.
Tsukuba
|