Každý z nás, kdo fotíme, má jistě doma hromadu fotografií, které nestojí za nic, a dokonce se nedají použít ani jako toaletní papír, jelikož jsou příliš tvrdé. Když však zalovíme hloub, objevíme něco, co i přes veškerou naši snahu je skutečnou fotografickou perlou. Ať už z toho či onoho důvodu.
Jelikož už mám dost jen tak obyčejného publikování svých fotek (a beztak už je nemám kam dávat, vyplácal jsem na Geocities veškeré volné místo), rozhodl jsem se na chvíli odstoupit od tematických okruhů (Japonsko, rodina, mrtvoly, pornografie) a místo toho udělat stránku, která bude sice takový miš-maš, ale zato těch největších skvostů, co se mi kdy povedly. Předem upozorňuju, že mi to nedalo zase tak moc práce, mám obyčejný automat a jak ten to blýskne, takové to je, takže to spíš byla náhoda.
A teď již s chutí do toho.
Popis prvních tří fotografií je strašně jednoduchý. Jednou ráno, po noci ztrávené po barech, putykách a vůbec tak různě, jsem se zcela nečekaně octnul na ostrově Enošima, kosek na jih pod Tokiem. No a než jsem vystřízlivěl a byl schopen najít nádraží, udělal se zničehonic večer. A protože jsem měl jako správný kovboj fotoaparát proklatě nízko u pasu, tasil jsem a cvaknul si. Foto číslo tři ukazuje řeku, která se těsně u ostrova (no, ostrova, od pevniny je oddělený mostem nějakých 50 m dlouhým :o) ) vlévá do móře. Jó móře.
Ale asi vás nezajímá móře, spíše ta pornografie, kteroužto tu sice nemám, ale mám tu kousek Japonska. První foto je krásná ukázka večerního řádění v Tsukubě při festivalu u příležitosti založení města. Vybral jsem ji proto, že mám ještě šest takových, ale všechny rozmazané, protože je foťák potmě děsně háklivý na třes rukou. A ten já mám, coby notorik, dost velký. :o(
Druhé foto je taktéž z Tsukuby. Napadl sníh. To se stává zhruba jednou ročně. Večer. Do rána roztaje. Tak jsem neváhal a fotil. Třesu rukou jsem tentokráte zabránil tak, že jsem foťák postavil na vrcholek věže ze židlí (aby bylo vidět přes balkónové zábradlí) a použil jsem dálkový ovladač. :o)
Poslední kus této trojky (žádné švédské, alebrž japonské), je z parku hned vedle Tokijské radnice. Houmlesy, kterých tam bylo na tisíce, jsem si fotit netroufal, tak jsem alespoň blejsknul rodinku u pádovodu. Nevypadá to umělecky zle, co vy na to?
Byl jsem na výletě v Kamakuře. Ne, není to ani slepice, ani kačena, ale kuře. Kama-kuře, či spíše Kamakura. Dobrá, dosti žertů, prostě je to místo asi 50 km na jih od Tokia, známé historické centrum hned u moře a nejslavnější je tam Velký Budha. Tuším největší a nebo druhá největší bronzová socha sedícího Budhy. Její fotografii tady ale nenajdete, ta se mi moc nepovedla. Zato je tu jeden malý Budha, jedno zátiší a jeden hřbitov.
Nyní dvojice fotek : Pěkně mi vyšla dcera. První romantické foto děvčátka u kytiček je tu jednak proto, že se mi líbí, druhak si můžeme na něm dokumentovat, co tu přesně teď (2.6.2000) všude okolo roste. Fotka je sice rok stará, ale "dobré keříky se vracejí". :o)
Představte si, že tu mají plácek, kde se děti můžou učit jezdit v provozu a dokonce si tam za tím účelem můžou velmi levně půjčit kolo a nebo šlapací autíčko. Jsou tam semafory a podjezdy a mosty a tak a aby to bylo ještě zábavnější, stojí tam lokomotiva. Zcela nečekaně mi z toho vyšla nádherně ostrá fotka se všemi detaily. Tak jsem ji sem prostě musel dát. :o)
Zde tři fotografie z okolí města Tsukuba. První je téměř dokonalá (z mého pohledu) fotografie centrálních budov Creo a Mitsui. Druhý je záběr od jezera Kasumigaura, prezentující ukázku sběru lotosových kořenů. Asi se to jí nebo co. A třetí je zcela typická (dnes již spíše historická) stará japonská chalupa se střechou z rýžové slámy.
