Autobusy v Japonsku fungují jinak než v ČR. Nastoupíte a ze strojku vyrvete lístek (u nás nastoupíte a do strojku narvete lístek). Obsahuje většinou velké číslo, které označuje Vaši nastoupivší (bleší, ...) stanici, a malé nesrozumitelné znaky, pravděpodobně výhrůžky, co Vám bude uděláno, když při vystoupení odmítnete zaplatit.
Nad řidičem visí tabule s dalšími čísly, pod nimiž jsou jiná čísla. Ta první označují Váš lístek, druhá cenu, kterou zaplatíte při vystoupení (druhá čísla jsou při nastoupení nejméně čtvrtou mocninou prvních a ještě stoupají). Je to tedy něco jako taxametr a Vaše cena (je nulová, moc si o sobě nemyslete, já teď hovořím o lístku ve Vaší ruce) se samozřejmě mění s ujetými kilometry.
Jen za nastoupení zaplatíte 160 jencků. Sotva se autobus rozjede, roztočí se čísla na pomyslném taxametru takovou rychlostí, že se Vám rozmazávají před očima. Když se pak na Vaší výstupní zastávce zastaví, aby Vám oznámily cenu, začnou se pro změnu protáčet Vaše oční panenky, bulvy a peněženka.
U řidiče je kasička, do které při výstupu hodíte jak příslušnou sumu peněz, tak lístek s číslem, abyste si náhodou nemohli dodatečně stěžovat. Nemáte-li dost drobných a nechcete-li vhazovat víc, než musíte, je vedle kasičky rozměňovací strojek.
S velkou pravděpodobností na něm bude nápis : Mimo provoz. Samozřejmě japonsky, pročež Vy do strojku bankovku či minci na rozměnění vklidu hodíte, čímž o ni přijdete a navíc pak zaplatíte nejen větší jízdné než je třeba (stále totiž nemáte drobné), ale ještě i opravu strojku, neboť neumíte japonsky a tudíž nevíte, že nefungoval už dávno předtím, než jste do něj vhodili Váš obolus.
Dalším zajímavým dopravním místem je nádraží. Umíte-li japonsky, vejdete dovnitř, na mapce či jízdním řádu si najdete, kolik to stojí do Vámi vyvolené stanice (Vámi vyvolená dívka Vás bude stát prakticky veškeré Vaše příjmy a to nejméně po dobu o deset let delší, než jakou s ní strávíte ve společné domácnosti), narvete peníze do strojku, zvolíte cenu, a když budete mít štěstí, automat Vám vydá lístek.
Jste-li navíc opravdovým dítětem štěstěny, dostanete z automatu i zbytek peněz, jež je menší či téměř roven částce, kterou dostanete jako rozdíl mezi Vámi vhozeným množstvím peněz a cifrou, jež byla uvedena na tlačítku, které jste měli tu drzost zmáčknout.
V případě, že japonsky neumíte, seďte laskavě doma a necpěte se do velkého světa dospělých.
Stal-li se však náhodou zázrak (hned), či alespoň nemožné (do tří dnů - trčet tři dny na stanici, to je otřesný zážitek i pro otrlého bezdomovce) a Vy držíte v ruce nějaký kousek papíru, možno-li ne toaletního, zkuste vyhledat zařízení podobné bývalým turniketům pražského metra.
Jestli jste v pražském metru nikdy nebyli, nechápu, kde jste vůbec vzali tu drzost jet do Japonska? Balíci jako Vy mají sedět doma za pecí a cpát se buchtama. Pokud jste náhodou měli příležitost ochutnat japonské buchty (ale gejši né, přece), pak víte, že nikoho neurážím, alebrž radím, poučen vlastní otřesnou zkušeností. Po jejich buchtách se i vegetariáni stávají milovníky bůčku. Hodně mastného.
Vstrčte papírek (bacha na prsty) na jednom (libovolném) konci do turniketu (ti inteligentnější z Vás zvolí ten bližší, ti ostatní jsou tam za hlupáky), ten jej sežere, ochutná (což poznáte tak, že lístek je prokousnut) a na druhé straně jej znechuceně vyplivne.
Pokud nejste dostatečně rychlí, automat lístek znovu nespolkne, když si ho do deseti setin vteřiny (sekundy? - co je momentálně v Česku spisovné?) nevezmete, jak se možná obáváte, ale ušlapou Vás ostatní lidé, kteří by se též rádi povozili vlakem. Obzvláště cizinci jsou tu za tímto účelem velmi oblíbeni.
Na samotném nádraží, jež se nijak výrazně neliší od českých, Vám hrozí pouze jedno nebezpečí. Tím je Vaše pomalá reakce, která způsobí, že během půl sekundy, která je mezi rozhlasovým hlášením a průjezdem rychlíku stanicí, se nestihnete dostatečně pevně zachytit něčeho ukotveného hodně hluboko v zemi a jste strženi tlakovou vlnou rovnou pod kola Šinkanzenu, který, protože projíždí stanicí, jede pouze asi třistakilometrovou rychlostí.
Vlastně je tu ještě jedno nebezpečí. A to, že nerozeznáte hlášení a zatímco jako klíště visíte na podpěrné konstrukci střechy, ostatní nasednou do vašeho vlaku a na Vás už nezbude místo. Nevadí, za hodinku jede další. Není ovšem jisté, jestli Váš vlak či rychlík a tak se radši znovu přivažte k nějakému sloupu.
Byli-li jste však projíždějícím Šinkáčem náhodou strženi do správného vlaku a zuřivý dav Vás náhodou vykopal ven na té správné stanici (případně na jakékoliv jiné stanici, podstatné je to, že se Vám podařilo dostat z narvaného vagonu a přežít), pak vězte, že se ještě nemusíte dostat z nádraží.
Kdo se teď směje, že dělám z Trabanta BMW, ať si za mě dá laskavě facku a já budu mezi tím pokračovat.
Opět Vás totiž čekají turnikety, hladově slintající na Váš lístek. Pominu teď fakt, že patříte do stejné kategorie lidí jako moje žena a lístek jste dávno ztratili, a podívám se na varianty, jež Vás čekají v případě, že lístek nějakým zázrakem stále ještě vlastníte.
V okamžiku, kdy jej předhodíte kontrolnímu automatu, mohou nastat tři možnosti :
1) jste ve správné stanici - myšleno zaplatili jste tolik, kolik bylo třeba
2) není sice jisté v jaké jste stanici, ale zaplatili jste víc, než jste museli
3) je naprosto, ale úplně jedno, v jaké jste stanici, důležité je pouze to, že jste se pokusili podvádět a zaplatili jste málo.
Řešení situace 1), 2) i 3) je stejné. Jste odchyceni turniketem, je přivolána ochranka a Vy vysolíte pokutu. Ostatně co byste čekali jiného? Jste přece cizinci.
Ještě poznámka : v žádném případě nepouštějte sednout starého člověka. Když to omylem uděláte, bude Vás nejen z hloubi duše nenávidět celý vagon (autobus, tramvaj), což koneckonců bude stejně, neboť nemáte šikmé oči, ale zřejmě budete mít na svědomí i smrt dotyčného. Vypoví mu totiž v šoku srdce, jelikož se mu předtím nic tak hrůzného nikdy nestalo.
Samostatnou kapitolu si jistě zaslouží školní uniformy. Dlouho jsem dumal nad tím, proč v zemi dozajista tak civilizované něco tak brutálního používají. Odpověď je přitom přímo triviální a skládá se z několika částí.
První, zřejmě slabší, spočívá v problémech s určováním věku. U Japonců totiž nepoznáte věk. Lépe řečeno dokážete rozlišit mladší než padesát a starší než padesát. Uniformy pak dokáží přidat další dělení - má na sobě uniformu, je školního věku, nemá uniformu, je starší než školní věk a mladší než padesát (případně je to drzý spratek trpící častým záškoláctvím).
Druhý, podstatně důležitější důvod povinného používání školní uniformy, je vyvarovat úchyláky stresů a zklamání. Až do poměrně vysokého věku je totiž problematické jen tak určit, co je hoch a co děvče, obzvláště pak v moderní době velké oblíbenosti různých vlasových prostředků oběma pohlavími.
A teď si představte, že úchylák, co je na holčičky, vyláká omylem do blízkého bambusového lesíka pod záminkou ochutnávky rýžového koláčku plněného sojovými boby nasladko fialové barvy (omlouvám se, ale teď jsem se tu málem veřejně pozvracel) místo holčičky chlapečka a pak zažije otřesný šok, který mu navodí silné trauma, jež zanechá celoživotní následky na jeho již beztak narušené psychice.
Uniformy však tuto nejistotu dokonale odstraňují a ulehčují tak život mnoha mně podobným mužům. Eee, totiž …
Jediný negativní dopad, jež tyto uniformy mají, jsou dívčí a ženské nohy tvaru X. Velmi krátké sukně a velmi puritánská výchova totiž nutí děvčátka již od útlého věku držet kolena neustále u sebe, což po několika letech školní docházky vede k trvalé deformaci. Na straně druhé alespoň víme, co si máme myslet o těch dívčinách, jež mají nohy poměrně rovné.
Jste-li notorici (ostatně kdo není? - vím o čem mluvím), klepou se vám jistě ruce a z koutku úst vytéká pramínek slin při vyslovení magického : saké, saké.
Znám českou populaci celkem dobře a proto vím, že většina z vás (včetně mě) nemá dostatek kapitálu na cestu do Japonska, natož aby zbyly nějaké jeníky na zakoupení lahvinky tohoto moku, byť té nejnižší kvality.
Leč nezoufejte a neutápějte svůj žal v ubohém českém pivu (teď slintám pro změnu zase já), mám tu pro vás recept na výrobu domácího saké té nejvyšší kvality.
Potřebujete prázdnou litrovou lahev (nejlépe od octa), trychtýř, sítko a dva krajíce chleba.
Trychtýř zasunete do lahve, do něj vložíte sítko, které obložíte chlebem. Přes ten pak přecedíte dva decilitry okeny tak, aby ztratila svou modrou barvu. Přidáte dva decilitry vodky. Tu cedit nemusíte, ta žádnou barvu nemá (předpokládám, že vám právě spadl kámen ze srdce, protože jste měli strach, že jste oslepli z chlastu).
Do jednoho litru tuto směs dolejete ovčelenou vodou. Pokud nevíte, co to je, navštevujete zřejmě teprve mateřskou školu (a v tom případě nemáte co chlastat saké), pokud ji nemáte, stačí voda destilovaná a nebo z kanálu. V posledním případě není zápach na závadu, jedinou podmínkou je alespoň částečná průhlednost tekutiny.
Směs zazátkujete, protřepete a necháte dva měsíce vyhnít. Pardon, vyzrát. Tímto postupem získáte snadno saké té nejvyšší jakosti a ceny.
Před podáváním doporučuji stříknout do lahve trochu jablečné vůně ve spreji a láhev pomalovat pokud možno hodně propletenými krátkými čárkami ve svislých řadách, aby ani největší odborníci nezůstali na pochybách, o který druh se jedná.
Poznámka ke konzumaci : saké je nutno pít ve štamprdlích, ale tvaru tzv. Napoleonek a neustále si vzájemně hojně dolévat.
Jako pochutina k saké se hodí cokoliv, co má více jak šest nohou a převaluje se to v nálevu tak ostrém, že Spice Girls jsou proti tomu cukrátka pro děti. Jo a není na závadu, když se to ještě hýbe.
Japonci ve svém alkoholismu trpí cestovními záchvaty. Poté, co skonzumují šest "bírů" a půl lahvinky saké na osobu a snědí na stole všechno, co neuteklo, případně pod stolem to, co se utéct pokusilo, sebere se celá skupina, obuje si boty (v místní hospodě se lehce stanete nejen alkoholikem, ale též feťákem, neb je nezbytné se zouvat) a vyrazí na tah městem.
Kupodivu nechá bez povšimnutí všechny prodejné ženštiny, zato prošmejdí všechny kšefty, kterým lezou nudle z gatí. Obrazně řečeno, protože když umíte s hůlkama jako já, lezou vám nudle spíše z košile.
Poté, co asi 16-ti člená skupina pozře něco málo přes čtyřicet porcí nudlí, vyrazí pod vedením toho, který ještě vidí, na cestu k hotelu. Zde se pak kolektivně namočí do lázně, přičemž slabší povahy, převážně z cizích států, umírají na infarkt způsobený celkovou zátěží organismu z kombinace alkohol - vařící voda. Silnější povahy se pouze utopí.
off - line
|
