Každý muž má čas od času jisté potřeby. A to nezávisle na jeho sexuální orientaci, případně potenci. I když to možná přece jen má něco společného s množstvím testosteronu. Ať tak, či onak, když se dané potřeby objeví, musí být uspokojeny bez ohledu na to, zda zrovna je, či není k dispozici manželka, případně přítelkyně postiženého.
Já jsem tyto potřeby pociťoval již asi týden, možná dva, a proto mi nezbylo, než nalézti co nejrychleji vhodné řešení. Jak už to tak bývá, moje žena zrovna nebyla po ruce a nikoho jiného, koho bych mohl v danou chvíli bez obav požádat, jsem bohužel neznal. Nezbylo mi tedy, než se obrátit na pomoc kvalifikovanou, potažmo profesionální.
Nejsem si jistý, zda jsem se již zmiňoval, či zda jsem opomněl, nicméně profesionální služby jsou zde, v Japonsku, velmi vysoce ceněny, což znamená hlavně a převážně, že jejich ceny jsou vysoké. Když to však na vás přijde, zjistíte, že žádná částka není dost velká, abyste se nechali odradit.
A když se Vám navíc podaří zjistit, že přímo na vašem ústavu jedna taková profesionálka působí, a že k tomu díky mírné dotaci zaměstnavatele, pečujícího o blaho podřízených, jsou její služby zhruba poloviční ve srovnání se standartem města, není nic, co by vám mohlo v její návštěvě zabránit.
Alespoň mně nic nezabránilo, protože jak jsem již naznačil, manželku tu momentálně nemám.
I vydal jsem se jednoho krásného dne (svítilo slunce, tak to musel být krásný den) do místnosti, označené blikajícím poutačem, pln očekávání chvil a zážitků příštích.
Trochou zklamání pro mě byl věk službu nabízející ženštiny, na stranu druhou nebyl zase až tak vysoký a byl zajisté více než dostatečně vyvážen jejími zkušenostmi a profesionálním přístupem.
Byl jsem požádán, abych usedl do křesla a, pravděpodobně následkem neblahých zkušeností prezidenta Spojených států amerických, byl jsem zahalen do pogumované zástěry a několika ručníků, díky čemuž jsem se stal dokonale nepohyblivým, ba přímo spoutaným.
Uáááá.
Všude okolo nalézalo se nepřeberné množství zrcadel, abych všechno mohl důkladně sledovat a byla tak uspokojena má až dětsky zvídavá část povahy. Dále mi byla nabídnuta série fotografií názorně demonstrujících, co mě může očekávat v následujících chvílích, ovšem za předpokladu, že si mezi fotografiemi vyberu tu svou oblíbenou.
Vybral jsem si a tím jsem rozhodl o svém dalším osudu.
Profesionálka se chopila nástroje, naprosto vhodného k daným účelům a pustila se do díla. Její ruce se dotýkaly mých vlasů, zatímco její tělo stále ještě dodržovalo patřičný odstup. Obrazy v zrcadle, jež se mi naskýtaly, byly natolik sugestivní a realistické, že jsem musel zavřít oči, abych náhodou nevhodnou reakcí předčasně neukončil náš slibně se vyvíjející vztah.
Náhle ženě přestal dostačovat nástroj ovládaný pouze jejími hbitými prsty, i chopila se elektřinou hnané pomůcky, jíž se mi snažila dostat až na kůži. Když zjistila, že ani takto nedosáhne svého cíle, chopila se nůžek, jejichž mocné čelisti ještě dnes září před mýma očima, sotva trochu přivřu víčka.
Důkladná práce jejích rukou, zvuky vydávané chladnou ocelí a televizní reklama, linoucí se z přístroje v rohu místnosti, rozproudily krev v mých žilách již dávno vařící. Musel jsem z hluboka dýchat, přemáhaje jistou nevolnost, způsobenou nedostatečnou činností zatíženého srdce.
A pak bylo náhle po všem. Žena skončila, poslední cvaknutí nůžek, poslední kontakt s mými vlasy. Odvážil jsem se pootevřít oči a podívat se do zrcadla přede mnou, obávaje se toho, co spatřím. Avšak ani mé nejbujnější sny by nikdy nebyly s to nabídnout mi podívanou, jež se mi naskytla v daném okamžiku.
To, co jsem spatřil, byl totiž obraz ženy, držící v ruce břitvu a kráčející mým směrem.
A ta břitva byla ostrá.
Žena si mě nejprve připravila pomocí bílé pěny. Zatajil jsem dech a vzápětí ucítil mrazivý dotek kovu na své tváři. Jen zvuk ostří, pohybujícího se po napnuté kůži a další televizní reklama přerušovaly jiskřivé ticho pramenící ze situace, jež se rozlévalo všude kolem. Profesionálka se věnovala zadní části mého krku a pak také bokům mé hlavy. Konečně nadešel poslední tah blízko ucha, který byl ovšem jen mezistupněm k dalším rozkoším, jež nezbytně musely následovat.
"Mám Vás také oholit?" zeptala se žena, břitvu držíce před mýma očima. Opatrně jsem přikývl, uvědomujíce si riziko prudkého pohybu v blízkosti onoho nástroje. Nedokázal jsem se ovládnout a skončit již v této chvíli. Musel jsem sáhnout až na samé dno dekadence.
Břitva byla překvapivě odložena a na chvíli nahrazena gelem, jenž jemné prsty pomalými pohyby vtíraly do mé kůže, když jsem byl před tím i s křeslem sklopen tak, že jsem spíše ležel, než seděl. Poté, snad pro zvýšení napětí, byl na můj obličej přiložen vlhký ručník tak horký, že mi málem způsobil popáleniny. Mučivé teplo sálalo do mých tváří, berouce tak dech z mých úst, stimulujíce mou fantazii ohledně toho, co přijde.
A pak, již bez ručníku, byl jsem opět natírán pěnou, jejíž chlad kontrastoval s předchozím teplem navlhčené látky. Nemusel jsem ani otvírat oči, abych věděl, že zvuk, jenž se rozlehl pokojem, byl způsoben onaženou břitvou, která byla tak ostrá, že za jemného svistu krájela vzduch na dvě nestejně velké poloviny.
Napnul jsem veškeré svalstvo a vzápětí jsem na svém těle ucítil doteky, jež připravovaly mou kůži na kontakt s chladivou čepelí.
Ostří, které se nejprve pohybovalo po mém čele, mi je důkladně oholilo, ačkoliv to pravděpodobně vůbec nebylo zapotřebí. Pak postupně sklouzlo na mou tvář, doprovázeno drobnými doteky prstů, které jako tělesní strážci připravovaly cestu pro svého pána.
Kov a stejně tak ruce mé trýznitelky nevynechaly dokonce ani mé uši, které, ač již předtím hladké, byly najednou hebké jako pokožka mladé dívky.
A jako finále, úspěšně završující představení opery za zvuku fanfár, přišel na řadu krk, kde jediný nepozorný pohyb mohl by míti za následek únik tělesných tekutin představujících život. A opět ten zvuk kovu bezohledně drásajícího kůži, tentokráte provázen vzrušujícím rizikem možné smrti.
Avšak profesionálka, vědoma si své odpovědnosti a také dbajíce o to, aby její klient byl schopen přijít i příště a tak se postarat o stálé plnění její pokladny, dokončila své dílo, aniž by došlo ke skutečnému poranění. Dobře věděla, že už i tak bude kůže podrážděna a bude třeba ji zklidnit. Proto přišel na řadu další horký ručník a další gel vmasírovaný do tváří.
Na závěr, snad abych neměl pocit, že jsem za své peníze obdržel málo, byla břitva ještě jednou vyměněna za nůžky a následně za vlasovou pěnu, již zkušené prsty vmasírovaly do vlasové pokožky.
A těsně před tím, než jsem byl požádán, abych opustil křeslo a dal tak možnost dalšímu zákazníkovi, malíkové hrany ženiných rukou karatistickými údery zmasírovaly má ramena a částečně také záda, neboť celá akce trvala plnou hodinu a má páteř, byť v pohodlném křesle, by náhodou mohla býti ztuhlá, což, na rozdíl od jiných partií, rozhodně v úmyslu nebylo.
Nyní jsem jako vyměněný, zbaven na určitou dobu svých přirozených potřeb, avšak zajisté brzy opět přijde chvíle, kdy, nebude-li zde stále má žena, bude třeba návštevu v salónu opakovat.
Uf.
Jo, jen aby náhodou nedošlo k nějaké mýlce, celou dobu jsem samozřejmě hovořil o návštěvě v salónu kadeřnickém.
 
off - line |
|
|
| Tuto stránku má na svědomí © Josef Němec III., 5. března 2000 |