Od začátku jsem se psaní na toto téma vyhýbal jako čert kříži. Jenže jsou věci, před kterými neutečete, i kdyby jste se schovali do skříně a zavřeli za sebou dveře. Prostě to tu je, svět tím žije, tak je třeba to přinést i na mé stránky. Beztak vás všechny na nich nezajímá nic jiného. Takže dnes to tedy bude o sexu v Japonsku.
Předem bych chtěl upozornit, že můj pohled na věc je čistě mužský, nějak se mi nechce se nechat přeoperovávat na ženu a zjišťovat, jak to funguje opačně. A další věc, nebudu se věnovat popisu dlouhodobého vztahu, neb jsem ženatý a tudíž mě dlouhodobá perspektiva nezajímá, jednu už mám. Navíc jsem přesvědčen, že v Japonsku to v oblasti mezilidských vztahů funguje stejně, snad jen s tím rozdílem, že najde-li si Japonka cizince, může být ráda, protože bude doma častěji než Japonec a snad se jí bude i více věnovat.
Takže pravidla jsme si stanovili a pusťme se do toho. Pro začátek, na zahřátí, se podívejme na audiovizuální sex. Nebo-li na sex v televizi a ve videopůjčovnách.
Velmi brzo tu zjistíte jednu nepříjemnou věc. Jakékoliv genitálie kdekoliv jsou zakroužkované (s výjimkou dětských, ty jsou zabírány často a detailně). Japonci mají zákon, zakazující veřejné ukazování pohlavních orgánů, což vede k tomu, že je-li ve filmu jen náznak toho, že by mohlo být vidět "chloupky", plácnou přes to místo cenzoři velký černý nebo béžový kruh. V poslední době se pak dopracovali do stádia elektronického rozmazání, které známe u nás v případě, že televize nechce ukázat obličej či cokoliv jiného, protože má obavu, že by se odhalilo, že jde o podvod a že si to celé vymyslela.
A toto platí jak pro filmy na kanálech běžné televize, tak pro kabel a satelit a stejně i pro filmy z videopůjčoven. Zvláštní v tomto případě je, že klasicky víc než polovinu místní videopůjčovny zabírají pornografické filmy všech možných ražení od sexu se školačkami až po svazování ostnatými dráty, ale když na "to" přijde, máte přes celou obrazovku jen několik různobarevných fleků vzniklých elektronickou mozaikou.
Takže si půjčíte film jednou a druhý den běžíte žádat zpět své peníze, protože na zrnění se můžete dívat i zadarmo. A snad úplně nejvtipnější je, že třetinu nabízené produkce tvoří animované pornografické filmy, které jsou ovšem také (jak jinak) přeplácnuté kruhem. Ať žije cenzura.
Zajímavé na tom je, že se maže naprosto vždy, i když se vlastně nejedná o sexuální podtext. Například v hororu Stephena Kinga "Shining" je scéna, kdy za Jackem Nicholsonem vyleze z vany nějaká lepá děva, ovšem v zápětí se změní v hnusnou odpornou svraštělou stařenu, které by se lekl i nejotrlejší nekrofil. A co myslíte? Ano, má přes půl těla béžový flek. I když v tomto případě možná můžeme být vděční. :o)
No, nechme filmový svět pro ty méněschopné a věrné a podívejme se na svět reálný. Jak v takovém Japonsku můžete přijít k sexu? Máte prakticky pět možností. Takže to vezmeme postupně.
Varianta číslo jedna : Přivezete si s sebou manželku nebo přítelkyni. Tak jistě chápete, že touto variantou se ve skutečnosti zabývat nemíním, každý nejlíp ví, kolik sexu si takto užije a kolik ho to stojí peněz a přesvědčování. Variantu uvádím jen pro úplnost.
Varianta číslo dvě : Najdete si v Japonsku trvalou přítelkyni. To není nic těžkého, Japonsky berou cizince všema deseti, jinak je totiž čeká velmi osamnělý život, plný starostí o děti a jinak příšerné nudy, protože trčí celé dny doma a manžel zase v práci. Těžko říct, kdy vůbec ty děti dělají. Jak jsem ovšem naznačil hned na začátku, touto variantou se také nemíním zabývat, neboť o ní jednak nic nevím, druhak jsem plně přesvědčen, že takový vztah funguje stejně jako jakýkoliv jiný, snad s tím rozdílem, že se pořádně nedomluvíte, protože vy neumíte japonsky a dotyčná děva zase anglicky, a to i přes to, že se tento jazyk učí od čtvrté třídy. Koneckonců, kolik českých nácti a ceti letých se domluví anglicky? Výhoda je však zřejmá, nemůžete se hádat. :o)
Varianta číslo tři : Diskotéka či noční klub. Tato možnost je vhodná pro ty, kteří se snaží za každou cenu ušetřit a nechtějí se ani vázat. Každé město (snad kromě Tsukuby) má své místo určené pro noční život. Například v Tokiu je to čtvrť zvaná Roppongi. Čtvrť plná diskoték a zábavních podniků, kde večer není k hnutí a kde na cizince čeká spousta čtrnáctiletých Japonek dychtících udělat cokoliv, co "velkému bílému Američanovi" na očích uvidí. A také několik věcí, které tam neuvidí.
To je ta lepší část, teď přijdou ty horší, abyste přestali slintat a měli tak možnost dočíst tenhle článek do konce. Začněme výběrem. Ačkoliv se v Japonsku lidé žení a vdávají až kolem třiceti let (včetně žen), mají většinou nějakého toho partnera už od střední školy. To ovšem znamená, že většina dívek (obzvláště těch hezkých) starších patnácti let je již zadaná a vyskytují-li se na diskotéce, pak v doprovodu partnera.
Co tedy může na cizince čekat jsou skutečně tak sotva čtrnáctky, což by samozřejmě nebylo vůbec zlé, ba právě naopak, nebýt jedné nepříjemné věci. Japonky ve třiceti letech vypadají na patnáct. Jistě si dovedete představit, jak potom musí vypadat ve čtrnácti. Jste-li dokonalý pedofil, je to váš ráj. Jste-li normální, pak bohužel nic moc. Ale koneckonců, jde přeci jen o sex tak jaképak copak.
Jistě ovšem tušíte další nevýhody. Potřebujete místo. Pokud vám nevadí ruch veřejných záchodků či desetiminutovka na "stojáka" v postranní uličce a případně lidé procházející za vašimi zády, pak je všechno v pořádku. Pokud ovšem chcete u toho mít klid, nemáte po ruce auto (jako že ne, jen blázen jezdí po Tokiu autem - není kde parkovat) a nechcete "slečnu" vodit k sobě domů (jak jednou zjistí, kde bydlíte, už se jí nezbavíte), nezbývá vám než hotel.
Zkoušeli jste někdy sehnat hodinový hotel a ještě si do něj přivést čtrnáctku? Pravdu říct, nevím, do kolika jsou zde děvčata pod zákonem, ale rozhodně to není jednoduché ani s osmnáctkou. Naštěstí dotyčné děvy jsou v tomto směru již zkušené a znají vhodná místa, ovšem je to ošklivě drahá záležitost a moc bych nedal za to, že jsou s majiteli domluveny na nějaké té provizi za klienta.
Poslední poznámka této sekce se týká zkušeností dotyčných dívek. Ačkoliv již rozhodně nejsou nevinné, jejich služby mají k profesionálním sakra daleko. Koneckonců co čekat, když se učí jen od takových, jako jsou jejich klienti. Udělají pro vás cokoliv, co si budete přát, ale samy nepřijdou s nejmenší iniciativou a navíc se u toho tváří mírně otráveně, jako že zbytečně združujete od dalšího trsání na "dýze".
Podtrženo, sečteno, s načerno dovezeným časopisem a vlastníma rukama si užijete podstatně víc a mnohem levněji. Ale je to jen můj subjektivní názor, všichni mí známí by vám řekli, že mám přehnaně vysoké nároky, což se projevilo už tím, že mám podstatně hezčí ženu než oni všichni dohromady. :o) To byl jen takový žertík na odlehčení tématu, doufám, že mají stále smysl pro humor a zbytečně se nenaštvou i přes svůj pokročilý věk a cirhózu jater.
Varianta číslo čtyři : Profesionální služby. Konečně se dostáváme k nejlepšímu bodu. V tomto případě musíte kousek vedle, hned za Roppongi do čtvrti Shibuya (čti Šibuja). Že jste na tom nejlepším místě poznáte okamžitě. Sloupy jsou oblepeny plakátky nabízejícími pochybné služby ještě pochybnějších dívek, na ulicích a nárožích postávají holky oblečené v sukních, které jsou ještě kratší než ty od školních uniforem, a to už je co říct, sem tam uvidíte tlustého chlápka s černými brýlemi na očích, zlatými prsteny na rukou a mobilem za pasem a zničehonic si tak vzpomene na slovenského baču při práci.
Nejsou tu prakticky jiné domy než bary a restaurace a místečka rozkoše a dotyčná atmosféra na vás dotírá při každém kroku. Přes den to ještě jakž takž jde, ale k večeru se na vás vrhají houfy naháněčů a naháněček a snaží se vás dostat dovnitř (kteréhokoliv vnitř, neboť v této čtvrti jsou si všechna vnitř podobná jako vejce vejci) a při tom vám slibují rozkoše na jaké do smrti (v případě, že odmítnete hodně blízké) nezapomenete.
Tak dosti žertů, podívejme se, co můžete za své peníze dostat.
Jste-li škudlil, vyberete si holku z ulice. Bude vás stát pod dvacet tisíc, podle stupně ošklivosti to můžete usmlouvat až na deset (hovoříme o místní měně - yenech), ale pravdu říct, v tomto případě doporučuju radši variantu číslo tři. Beztak budete muset shánět hotel (a platit další prachy) a i když jsou služby mnohem profesionálnější než v předešlém, rozhodně to za ty peníze nestojí.
Radši pusťte víc a běžte někam dovnitř. Kolem třiceti tisíc už se dá obstarat něco rozumného i s pokojem, ale teprve za dvojnásobek sežene ten luxus, na který pak do smrti nezapomenete. Možná vám to připadá drahé a jste přesvědčeni, že na E55 seženete stejnou kvalitu za desetinovou cenu, ale není to pravda. Japonsko je prostě drahá země, ale na druhé straně poskytuje služby (vzhledem k ceně), které za to skutečně stojí.
Padesát šedesát tisíc je tak asi střední třída, jste-li boháč, půjdete klidně nad stotisíc (a nebudete litovat), ovšem s tou polovičkou si bohatě vystačíte a dostane se vám i tak zážitku na celý život. Mrkněme se, jak to probíhá. Vstoupíte dovnitř a tam najdete něco jako recepci (podobnou jako v hotelu), kde na vás čeká mladá dívčina (případně muž, podle názoru majitele na to, zda je lepší, aby muže přijal zase muž a jako rovný s rovným s ním pohovořil o nadcházejícím "obchodu", či zda dívka více navnadí a zapůsobí tak vlastně jako reklama).
Dostanete k nahlédnutí "knihu zboží", kde máte pěkně v barvách a z různých pohledů nafoceno všechno, co potřebujete k výběru společnice. Můžete se posadit do pohodlného křesílka a v klidu listovat a vybírat, jak je libo. Dospějete-li konečně k závěru, ukážete "recepční" dotyčnou slečnu, vyberete si službu, jež vám má poskytnout (zde, coby cizinec máte jisté problémy s vyjádřením svých tužeb, nicméně díky laskavosti dívky za pultem se nakonec dobéřete k jakémuž takémuž výsledku). Zaplatíte (překvapivě dopředu, než až na závěr jako všude jinde v Japonsku), opět se posadíte a čekáte. Po chvíli si pro vás vybraná dívka přijde a odvede si vás k sobě na pokoj.
A zde se začíná proces větvit. To podle toho, jaké služby jste si objednali. Vezměme ukázkově standartní postup a pak se zmíníme o různých variantách.
Nejprve vás dívka požádá, abyste se svlékli, ovšem jen proto, abyste si hned oblékli yukatu (čti jukatu, japonská obdoba českého županu, nebo-li koupacího pláště). Dívka už v ní je a pak společně s vámi odejde do lázní. Jsou vyjímečně společné ( :o) ), vyjímečně proto, že dnes už se v Japonsku vyskytují téměř výlučně rozdělené lázně, ačkoliv ještě nedávno tomu tak nebylo.
Na chvilku odskočme a popišme si, jak takové japonské lázně vypadají. Podle ceny a umístění (a teď mluvím všeobecně, nejen o "domech rozkoše") je to buď místnůstka s malým bazénkem, větším bazénkem a nebo dokonce venkovní přírodní či umělé jezírko. Teplota vody dosahuje více než 40 stupňů, ve většině případů je to přírodní teplý pramen, tam kde žádný není, je to holt voda z vodovodu.
Než vůbec ovšem vstoupíte dovnitř (úplně nazí ve všech případech), musíte se důkladně namydlit a osprchovat a vůbec úplně vypucovat někde u stěny místnosti, abyste vodu v bazénku náhodou neušpinili. S sebou dostanete jeden velký ručník na utření potom a jeden malý bílý ručníček, který vláčíte s sebou, s jehož pomocí se myjete a jímž si pak v bazénku utíráte spocené čelo (ale pozor, neměli byste ho namáčet do vody v bazénku, jen u sprchy). Dále máte k dispozici mýdlo a šampóny a kondicionéry a teprve když se řádně a se vším všudy očistíte, posedíte si v horké vodě a relaxujete. Je-li to venkovní jezírko, může se vám dokonce stát, že pozorujete padající sníh a přitom umíráte vedrem na infarkt.
Tak a zpět do bord…. Totiž tam do toho domu. Aplikujeme předchozí. Dívka si vás řádně namydlí, se vším všudy, a pak vás požádá o totéž. Pozor, zatím ještě k ničemu nedojde, protože se skutečně pouze myjete a užíváte si horké vody. I když pravdu říct, napětí v místnosti není ani japonských 100V a ani českých 240V. Je to mnohem vyšší napětí. ;o)
Možná budete trochu zaskočeni, že se v lázni můžete potkat s ostatními klienty a "pracovnicemi", ale tak už to v Japonsku chodí. Lázně jsou společné a nikdo se před nikým nestydí (až, jak říkám, na poslední dubu, kdy se lázně začínají oddělovat).
Když už máte všeho dost (horka a napětí a tak vůbec), odvede si vás dívka zpět na pokoj. Tam vás uloží nahého na futon a sama v polorozevřené yukatě začne s masáží. Ona je to zcela obyčejná masáž, na uvolnění svalstva a kloubů, ale mnohdy dojde i k uvolnění něčeho jiného. Avšak žádné obavy, s tím se počítá a dívka má po ruce vlhký ručník, jazyk či jinou dívku (podle ceny :o) ), a všechno se dá zase do pořádku.
Nutno přiznat, že japonské profesionálky skutečně ovládají umění masáže (není to jen tak jako, abyste si neřekli). Dobře týden, i dél, máte klid od bolesti zad a páteře. Osobně bych málem řekl, že to je ta nejlepší část.
A teď už konečně přijde k tomu, pro co jste sem přišli a za co jste si zaplatili. Nebudu popisovat detaily, to by se tato stránka zvrhla trochu jiným směrem, než je zamýšleno a patřila by do jiné kategorie, než je publicistika a dokumentaristika. Nicméně si řekněme, že ač nevím, jak skvělé jsou Thajky, tak jsem přesvědčen, že Japonsky se jim plně vyrovnají a dost možná je předčí. Dokáží skutečně ovládat věškeré svalstvo svého těla a mám takový pocit, že by zahýbaly i s mrtvolou. A líp než červi. Rozhodně vám předvedou něco, co jste si nedovedli představit ani ve svých nejbujnějších snech a výkon, který vy sami ze sebe vymáčknete minimálně trojnásobně převyšuje váš obvyklý průměr.
Když zhruba po dvou hodinách nepřetržíté akce skončíte a je vám naznačeno, že je třeba odejít, tak jste za to ještě vděční, protože máte pocit, že zůstat tu o pět minut dél, skončíte na prkně. A je jedno, jak si o sobě myslíte, že jste dobří a kolik toho vydržíte, dívka je vždycky o něco schopnější než vy. Tohleto je zvláštní věc, jak přesně dokáží odhadnout, jaký jste typ a podle toho se k vám chovat. Aby vás neodradili ani přílišnou pasivitou, ale současně ani přehnanou aktivitou. Obojí by totiž mohlo působit mírně "antivzrušujícně". Ale profesionálky vždy najdou zlatou střední cestu. Možná telepatie nebo co.
Ještě jsem nasliboval malou zmínku o různých obměnách programu. Vždy záleží na ceně, již jste ochotni zaplatit. Podle toho před lázní můžete pobýt společně s partnerkou ve speciálním baru, kde probíhá live show (čti laiv šou, nebo-li živé představení), můžete si pustit nějaký film (kupodivu nekroužkovaný, čert ví, jestli mají výjimku nebo co), či můžete přizvat další dívku nebo i několik dívek (unese-li to vaše peněženka).
Máte-li specielní "zájmy", je většinou třeba vyhledat specializované salóny, ačkoliv některých nestandartních věcí se domůžete všude. Pokud to nebudete přehánět. Mezi běžné služby například patří, že se dívka obleče podle vašeho přání a zahraje vám tak školačku, zdravotní sestru, učitelku, prostě cokoliv si butete přát. Většinou mají víc kostýmů než vy fantazie. Pokud chcete japonský styl s kimonem, tak to je to nejjednodušší. :o) Žádáte-li S-M služby či ještě něco drsnějšího, je třeba hledat vhodné místo, ale dá se najít téměř kde co.
Opět malé shrnutí. V tomto případě zaručeně nebudete litovat ani času, ani peněz, ani ničeho jiného. Ale jak říkám, to nejlevnější zásadně nebrat.
Varianta číslo pět : Znásilnění školačky. Tuto variantu samozřejmě nemyslím tak docela vážně, ale na straně druhé se o ní ve spojitosti s Japonskem nelze nezmínit. Myslím si, že počet znásilnění zde dost převyšuje průměry evropských států a dost možná i Ameriky (i když těžko říct, protože tam se dnes za znásilnění považuje kde co včetně podržení dveří procházející ženě).
Jak zajisté pochopíte, v tomto oboru nejsem zase až takový odborník, ale vycházím z několika věcí.
Jednak jsem zde přihlášen do internetové konferenci cizinců v Tsukubě a sem tam se podobné téma objeví. Pak se dozvíte, že ta či ona známá toho a onoho cizince byla znásilněna svým šéfem, ale že jí rodiče rozmluvili udání, protože měli větší obavu z následného skandálu, než z duševní újmy, jež byla jejich dceři způsobena. A taky se dozvíte, že je to celkem běžná záležitost, že tu šéfové obtěžují své podřízené a domáhají se naplnění svých tužeb klidně i násilím. A že to skoro nikdo nehlásí, protože je to normální.
Druhak je můj úsudek založen na místním televizním vysílání. Jak by vám řekl pan Železný, peoplemetry (čti píplmetry, specielně pan Železný pak může číst píplmítry) jsou důležitá věc a je třeba vysílat tak, aby se pomyslné ciferníky co nejvíce točily. Pominu-li americké filmy, pak v každé druhé japonské televizní hře je znásilněna jedna školačka. V každé první hře pak je vražda. A znásilněná školačka.
Jestliže to tak často ukazují, pak pro to musí být nějaký podklad. Takže zjistit si, kde je ve vašem městě místo s vhodným parkem, jímž po setmění prochází osamělé školačky a hurá na to. Akorát bacha, cizinci se v Japonsku strašně dobře hledají. :o(
Na závěr snad jen zmínka o vzhledu japonských žen. Asi každý ví, že japonské ženy mají tmavé, prakticky černé vlasy (a překvapivě se tu spíše odbarvují muži, než ženy) a samozřejmě šikmé oči. První je téměř totožné u všech, druhé se liší případ od případu.
Málokdo ale ví, že Japonci všeobecně (Japonky nevyjímaje) mají poměrně krátké nohy. Zrovna nedávno jeden známý Japonec na to téma žertoval, že to je určitě tím, že pořád sedí na zemi, místo na židli, která nohy naopak protahuje. Já si spíš myslím, že sezení na zemi má za následek vzhled nohou - většinou do O a nebo špičky směrem k sobě.
Nicméně málokterá Japonska má skutečně pěkné nohy (a že se to dá díky školním uniformám dobře posuzovat), navíc je mají buď hodně tlusté a nebo naopak hodně vychrtlé. Když trefíte Japonsku, co má nohy akorát, musí být určitě nějaký státní svátek nebo tak něco.
A příroda, jakoby to, co ubrala na nohou, přidává na trupu. A to jak pod ňadry, tak nad nimi. Takže máte pocit, že ňadra japonských žen (pokud vůbec nějaká mají, většinou jsou velmi malá) jsou zasazena spíše do oblasti žaludku, než na hrudníku.
Ovšem pozor, to všechno je jen velmi subjektivní pocit daný výchovou v prostředí plném dlouhonohých odbarvených blondýnek s plastikovým poprsím.
Na závěr bych rád upozornil na to, že všechny dříve uvedené poznatky jsem získal jen a pouze teoreticky a že jsem nikdy, obzvláště pak v době, kdy tu se mnou nebyla má žena a já sám obhospodařoval své bankovní konto, nesbíral zkušenosti praktické. A kdo bude tvrdit že jo, tak tomu naliskám, protože já se rozvádět nemíním.
Asi všichni pochopili, že tak skvělé fotografie bych se svým levným fotoaparátem nikdy neudělal, i když jsem zajisté geniální fotograf. Takže pokud si chcete prohlédnout další podobné, skočte si na Photo Japan, tam je jich celá hromada.
