lukas.sosnovec@seznam.czJacques de Baisieux
"Balada o třech rytířích a lněné kytli"
Skupina Petra Traxlera
Hudba: Petr Traxler
Překlad: Hanuš Jelínek
Hrají a zpívají: Heda Hošková, Oldřich Bubrle, Petr Traxler
mužský hlas
ženský hlas
oba
Žila kdys jedna mladá paní, vévodkyní, hraběnkou ani sic nebyla
však ušlechtilá, jemná tak a krásná byla
královstvím celým kdybys šel že rovné jí bys nenašel.
Muž její byl už nemladý však urozený, poklady, statky hojně požehnán
a pohostinný byl to pán
sám turnajů nevyhledával, však rytíře na hrad svůj zvával
kdo se kol jeho hradu bral, každému pohostinství přál.
Stalo se jednou, že v čas ten byl velký turnaj vyhlášen
a na ten turnaj zamíří tři mladí, švarní rytíři
jedouce tu rytíři milí na hradě tom se stavili.
Dva z nich slynuli zámožností, a měli statků přátel dosti
ten třetí stateček jen malý, však na turnajích se ho báli
neb v tom jak mečem, kopím vlád, málokdo mohl se mu vyrovnat
a ti tři urození páni se dvořili té mladé paní.
Vyslechla vážně každého a neodmítla žádného.
Ten nejbohatší ze všech tří o sobě dlouho hovoří
o bohatství svém, o své lásce pak mluví horoucně a sladce.
"Ó srdce mého sladká paní, můj živote, mé umírání
mou láskou jestli pohrdnete, mne zcela jistě zabijete
já vím sic že mám cenu malou, pro vás tak krásnou, dokonalou
však jestli ke mě skloníte se, mne láska vaše k výším vznese
mě dodá důvěry a sil, rytířstva vzorem abych byl.
[:Ó srdce mého sladká paní:], můj živote, mé umírání
mou láskou jestli pohrdnete, mne zcela jistě zabijete
já vím sic, že mám cenu malou, pro vás tak krásnou, dokonalou
však jestli ke mě skloníte se, mne láska vaše k výším vznese
mě dodá důvěry a sil, rytířstva vzorem abych byl."
"Vznese k výšinám", "mě dodá důvěry a sil"
"dodá důvěry a sil", "rytířstva vzorem abych byl."
Ač výmluvností méně skvělí, ti druzí dva jí získat chtěli
svou vroucí lásku vylíčit a její srdce obměkčit.
Ale ta krásná mladá paní jen naslouchala v zadumání
a ničím nedala jim znát, zda chce jich slovům víry dát
a ráno, když se loučit měli, zklamaně všichni odjížděli
Neuplynulo půl dne ani, do komory jde mladá paní
vybere ve své truhlici přejemnou lněnou kytlici
starého štolbu zavolala, oddanost věrnou jeho znala a řekla mu:
"Příteli milý, za těmi pány, co tu byli, se vypravíš
kde k turnaji rytíři dnes se chystají.
Nejbohatšího však ho znáš, ty jménem mým tam vyhledáš
tu kytlici mu odevzdáš
Jestliže o mou lásku stojí, ať vydá se na turnaj k boji
bez brnění v té kytlici.
K ní může vzít si helmici, holeně železné, meč a štít,
však jiného nic nesmí mít.
A když ten rytíř svolí k tomu, hned koně obrať, vrať se domů,
však odmítne-li, k druhému hned jdi a totéž řekni mu,
a jestli odmítne tě též, s tou kytlí ke třetímu běž,
cos tamtěm řekl mu opakuj, teď jeď a Bůh tě opatruj."
"A když ten rytíř svolí ...
.... opatruj."
Na cestu hned se stařec dal, ihned rytíře vyhledal
své paní vzkaz mu vyřídil, ten v první chvíli nadšen byl.
"Líp budu zdoben kytlicí, než zbrojí zlatem zářící
a z lásky k sladké paní své vykonám věci veliké."
Však sotva řekl to starost zlá a zbabělost ho přepadla
myšlenky se mu v hlavě honí, přechází, vzdychá, hlavu kloní
[:Tvář jeho hned se barví nachem a na to hned zas bledne strachem
hned strach, pak láska a strach znovu vítězí v srdci rytířovu
"Jak krásné je to bez ochrany pro paní svou přijímat rány"
dí láska, strach však šeptá mu: "co platná láska mrtvému!"
"Líp milenku než život ztratit", to řekl a spěchal kytli vrátit
a druhý rytíř právě tak ji nejprv přijal, vrátil pak.:]
Ke třetímu se stařec odebral, ten vyslechl a zajásal
"Teď radostně já půjdu v boj a lepší nemohu mít zbroj,
do boje chci ji hrdě nésti, vždyť značí smrt anebo štěstí.
Od té, jíž nadevše rád mám, jí stejně vděčně přijímám,
má paní, na rtech s jménem tvým buď padnu, nebo zvítězím."
Noc hvězdnatá když sklonila se, on stále snil o její kráse
na prsa tisknout, celovat, on nepřestal ten drahý šat.
Když rozbřesklo se jitro nové, a po ležení heroldové
k turnaji zvali, rytíř vstal a zbroj svou zvolna oblékal.
Ač chrabrý byl, přec bázeň, strach
se objevil jemu v útrobách, v útrobách
"Tví protivníci ramena, i žebra mají chráněna
ty jediný máš bez ochrany seker, mečů snášet rány.
Ty jediný jsi vydán v plen, a budeš zabit, zatracen!"
však láska zase jemu šeptá: "Kdo miluje, ten se neptá!
Jak rád život svůj v sázku dává, za štěstí jež ho očekává
dáš přece trošku krve jen, za lásku nejkrásnější z žen."
Pak hrdina teprv si praví "půjdeš-li nahý proti všem,
[:kdo oděni jsou železem:]
Nebudeš rány cítit ani, ty zacelí tvá sladká paní
půjdeš-li nahý proti všem, kdo oděni jsou železem."
A rytíř v lněné kytlici jde proti zbrani řinčící
a nechráněn od ramen k pasu směle se vrhá do zápasu,
bodá a seká jak zběsilý pletivo drátěných košilí,
ocelí meče jiskřící nejednu rozráží helmici,
kroužková brnění, kožené štíty, ranami poset, krví zlitý.
Když sokové to uviděli, že krví svou je zalit celý,
hrdinství jeho pochopili, v úctě se před ním poklonili.
Pak prohlášen byl vítězem, k největší slávě jeho jména
mu první cena udělena a zástup rytířů a pánů,
a zástup rytířů a pánů, ho slavně vede k jeho stanu
ranhojič k němu povolán, má nejmíň třicet těžkých ran.
Však kytli sobě vyžádal, v tom stavu, jak jí z těla sňal,
cár zedraný a krvavý ....
Zatím se vrátil z výpravy
ten starý štolba k paní šel, o všem jí věrně vyprávěl,
o tom, jak váhajíce chvíli ti dva mu kytli navrátili
a jak ten třetí bez váhání do boje šel v ní pro svou paní,
jak sice slavně zvítězil, však málem duši vypustil.
"Ach běda mi, co počíti, kdyby měl z ran těch zemříti,
já smrtí tou bych vinna byla, já hříšná bych ho zahubila.
Z těch tří slov nejmíň vyplýtval a přece nejvíc miloval!"
Že se o život jeho bála, horlivě o vše pečovala
čeho je třeba nemocnému a štolbu posílala k němu,
a radost nad tou něžnou péčí, víc nežli ranhojič léčí.
V tu dobu muž té krásné paní, jenž měl rád přepych, hodování
hudbu a tance plný dům, dal rozhlásit všem rytířům:
"Sám rozhodl jsem se tentokrát slavnostní turnaj pořádat,
po celý týden bez přestání ať trvá slavné hodování
[:by každý poutník pozván byl a za stůl sedl, jedl a pil:]
[:By každý poutník pozván byl a za stůl sedl, jedl a pil:]
ať cizí, anebo známý. A hradní paní se slečnami
u stolů plných hodovníků, po dobrém, starém, dávném zvyku
[:ať jídla nosí, co kdo chtěl:], [:ať jídla nosí, co kdo chtěl:]
[:ať jídla nosí, co kdo chtěl:], [:ať jídla nosí, co kdo chtěl:]
Raněný rytíř to uslyšel a když pak štolba přišel k němu
pro paní vzkaz ten svěřil jemu:
"Tu kytli vem, ač krev je na ní, a zanes jí své krásné paní
a věrně, přesně vyřiď jí ta slova, jež jí vzkazuji.
By mi lásku dokázala, i přes šat by tu kytli vzala
i přes šat by tu kytli vzala, v ní rytířům by sluhovala.
Vzkaz vyslechla ta krásná paní, "Obléknu kytli bez váhání"
tak řekla šlechetná ta žena, "ač zedrána a zkrvavena
přítele krví ozdobou mi věru bude královskou
chci před všemi ji pyšně nést a větší než tu neznám čest."
A když čas přišel večeře a hosté v plné nádheře
už hodovali v hradní síni, kdo objevil se mezi nimi -
hle, urozená, krásná žena krvavým cárem oblečena
ač krvavý ten látky kus, zděšení budí, odpor, hnus . . .
... a choť se rozhořčeně ptá, co výstřednost ta znamená.
A ač se hosté odvraceli, zůstala tak po večer celý.
"Můj příteli jsem hrdá na to, a kdybych drahokamy, zlato
celého světa dostala, mě dražší krev ta zčernalá."
A ač se hosté odvraceli, zůstala tak po večer celý.
Vy, páni, dámy, hodnostáři, rytíři, dívky, bakaláři,
vy, kdo té písni nasloucháte, odvahu, lásku v úctě máte
vás básník by se ptáti chtěl, co tento příběh vyprávěl,
kdo druhému víc oběť dal - rytíř jenž smrti vzdoroval,
či ta jenž hanby nedbala, lásku svou veřejně vyznala ...
vás básník by se ptáti chtěl, co tento příběh vyprávěl,
kdo druhému víc oběť dal - rytíř jenž smrti vzdoroval,
či ta jenž hanby nedbala, lásku svou veřejně vyznala ...
To prosím rozhodněte sami a láska ať je při tom s vámi . . .