CUNDR 98

ASCII verze

Den prvni - ctvrtek
K zakladni sestave (Rene, Ales), ve ktere bohuzel chybel osvedceny cundralista Jirka, se v Brne pridal jiny Jiri, zvaný tez "Wejr". Odjezd ve 14.20 z Brna do Letovic byl sice trochu v rozporu s informaci ziskanou z internetu, ale nedbali jsme toho a neohrozene vkrocili do vagonu zrejme nedavno vyzdobeneho zfetovanymi sprejery. Vse bylo jasne, kdyz rychlik jedouci stejnym smerem nas minul v puli ceste dabelskou rychlosti - my jeli v opustenem vagone pomaliku asi o hodinu a pul dele. Cestou z nadrazi jsme zakusili blazeny pocit serpu, nejvice si liboval Rene, jehoz bagl ve hmotnostni tride s prevahou vedl. Asi po 2 km chuze dorazili jsme konecne na Letovicke namesti a zakotvili v prvni hospode. Prijemna obsluha a dobra Cerna hora 10 st. navodila tu spravnou naladu, takze jsme opet nasadili bagle a vydali se smerem k letovickemu priglu.
Po 4km zoufaleho pochodu do mirneho stoupani, pote podel vody a snad jedineho stanku s obcerstvenim, kde svoje lovecke výkony zapijela mistni rybarska soldateska, dosli jsme az do Vranove. Jedina hospoda, strategicky umistena v budove obecniho uradu, se zacala naplnovat mistni smetankou, chystajici se propit do dalsiho dne pod zavesenou vyrvavajici televizi. Tomuto zameru bohuzel uspesne vzdoroval hostinsky, ktery s neskryvanou radosti roznasel po jednom pivu s pulhodinovymi intervaly. Zabodoval snad jen svou odusevnelou odpovedi na nasi otazku:"Muzeme si dat utopence?" "Jo, sundame jim brusle a pockame az vyplavou..." Kolem osme vecer zacalo prset a to tak, ze velmi. Snad nekdy kolem pulnoci v hustem desti vykrocili jsme hledat "muzikantskou boudu", jak nam poradil jeden z domorodcu. A skutecne, netrvalo dlouho a dosli jsme k placku se zastresenou tribunou. Nebyt toho, ze Rene nezvladl mirnou levotocivou zatacku a spadl do cehosi co silne pripominalo pytel sracek, nemel zaver prvniho dne chybu...

Den druhy - patek
Zakladem je, se dobre vyspat, a to se nam povedlo. Rene sice k ranu silne chrapal, takze Ales s Jirim meli od pomlaskavani opuchle drzky, ale dobre jim tak! Byli jsme v suchu a vrhli se stastne do ranni hygieny, spocivajici prevazne v ozuzlani vypelichaneho kartacku na zuby a zoufaleho hledani romantickeho koutku pro mene romanticke ucely. Horsi bylo to, ze s ruznou intenzitou, ale stale prselo. Co ted? Rene sice tvrdohlave premlouval k pochodu na hrad Svojanov (bez baglu, samozrejme), ale narazel jen na tupe tvare zbyvajicich dvou. Nakonec kazdy pres sebe prehodil kus neceho nepromokaveho, a slo se do Kretina - cca 2 km od Vranove. Po namahavem sportovnim vykonu, pri nemz jsme minuli architektonicky pozoruhodnou novou faru se sochou Jana Nepomuckeho z r.1726 a puvodne goticky farni kostel, se pred nami jako fata morgana zjevila restaurace Na Kretince. Jeho vedouci p.Kobylka na vyvesce hrozil otevrenim uz v 16.00, bylo vsak krutych 10 hodin dopoledne... Atmosfera neprijemne zhoustla, nebot ani dest neustaval. V dalce zamecel chcipajici pes a nam bylo jasne, ze tu nam nepomuze ani patron mistniho kostela sv.Jeronym. Zacala dvouhodinova diskuse o dalsim postupu. Uzuz to vypadalo, ze zvitezi nizke pudy a jedinym autobusem jedoucim ve 13 hodin se vratime zpet do Letovic, nebot podle mistniho informacniho zdroje tam vecer mela vypuknout tanecni zabava. Ales pohotove na navsi zkusil nekolik kousku z rock´n´rollu, Jiri zkusene zarapoval, pouze Rene po bravurne rozjete lambade musel sebekriticky priznat, ze timhle by uz zadnou sedmnactku neoslnil, a dal se do hysterickeho place. "Jde se do Rudky, maj tam ve skale blanicke rytire!", rozhodl nakonec, kdyz ho presel tanecni zachvat.
Bagle se podarilo uschovat ve Kretine s tim, ze vecer se panu vedoucimu z mistni jedine restaurace podivame na kobylku... Prochazka bez baglu pusobila blahodarne, zvlaste kdyz i dest naznacoval, ze toho uz ma taky dost. Pred nami se plazila cesta do mirneho stoupani, ktera zakerne prechazela do strmejsiho uhlu. Po chvili uz to vypadalo, ze se budeme po rozflakane asfaltce plazit, abychom nezklouzli zpet do Kretina. Pohled do mapy nas ujistil, ze se drapeme po svahu Brablecova kopce (546,5 m n.m.). A kdyz mokri a upoceni vysli jsme ze zalesneneho stoupani, na rovine pred nami uz cekal Sulikov. Chut na pivo byla obrovska, takze na naves jsme takrka dobehli: "Kdepak hospoda, ta nejblizsi je v Petrove, ale tam je ted zavreno," pokusila se o flirt venkovanka s nusi na zadech. Co naplat, ze prvni zminka o Sulikove byla uz vice jak sto let pred objevenim Ameriky, kdyz od te doby nemaj jeste ani hospodu! Slo se dal smerem do Rudky priblizne po hrebenech kopcu. Odmenou byl temer letecky pohled na stredni cast Kretinske prehrady. V Rudce se ukazalo, ze zpet nam jede (jediny) autobus za necelou hodinu. Mastnacka predstava pohodlne zpatecni cesty zvitezila nad prohlidkou vytesaneho Vaska a jeho kumpanu, kteri nam stejne na pomoc nikdy neprijeli... Stihli jsme jeste zhltnout polevku a jedno pivo, pri kterem jsme si navzajem vsugerovali, ze jsme tady stejne uz kdysi byli se skolou, a jestli ne, tak v minulem zivote urcite... A supajda zpet do Kretina!

Kratce pred 16 hodinou uz jsme byli opet před Kretinskou osvezovnou. Vedouci Kobylka mile prekvapil a jiz cile kmital mezi stoly zahradky. Jelikoz se vyjasnilo a slunicko zacalo pripalovat, nemeskali jsme a rozhazeli sve vlhke svrsky po okoli. Cepovany Radegast mel ten spravny riz a na cechu zacal vyrustat pekny plutek. Po setmeni jsme se presunuli do utrob slusne vypadajici restaurace. Skoda jen, ze se tu nevarilo, takze jsme opet sundali brusle a pockali si na utopence. Neodolali jsme take sipkovemu automatu. Prekvapil Jiri, ktery se nas snazil presvedcit o tom, ze to jeste nikdy nehral, kdyz hodil na prvni hod 50, aby posleze celou hru vyhral. Brzo nas vsak vytlacilo mistni prebornicke druzstvo, ktere nadrzene sledovalo, kdy uz toho nechame. Dali jsme jim sanci a presunuli se ke kartam. V podrousenem stavu nas Jiri naucil bezva hru zmatky, kterou udajne vymyslel s kamaradem na jednom fetackem vecirku. Vecer nabiral otacky a nez se kdo nadal, skoncili jsem u baru s posolenou levou rukou a citronem v ruce druhe. Ano, odbornik jiz poznal, ze se pila Tequila... neni to fakt nejhorsí, radost mel i Kobylka, kteremu jsme nechali trochu vydelat. Jiri posleze zapredl vysoce intelektualni diskuzi s muzikem popijeciho vycepni lihovinu. Svym zjevem pripominal neco mezi homeless a dobrovolnym darcem mozku. "Jdi do prdele !", snazil se vzdy muzik v pravidelnych intervalech vtipne zapojit do Jirího odborneho vykladu. A taky ze jo! Kolem druhe po pulnoci jsme toho uz meli plne kecky a odebrali se na kute do predem vyhlidnuteho brlohu: na prvni patro leseni, ktere stalo kolem blizko stojiciho kostela. Budiz k nam sv.Jeronyme dobrotivy! Dobrou noc!

Den třetí - sobota
Rano nas privitalo ostrymi slunecnimi paprsky, ktere se draly do nasich spacaku pres nekolik pater lesenarskych trubek. Opravdu to vypadalo na slusne pocasi. Kratce pote, co jsme s kartacky v puse pokecali s babkou poskakujici pod lesenim o nekterych zavaznych teologickych problemech, pochopili jsme, ze nase dalsi pritomnost pobliz kretinskeho svatostanku je nezadouci. Byl cas na snidani. Jiri hbite dobehl pro jogurty, abychom dle jeho slov "obnovili mikrofloru", coz jak jsme vsichni citili, bylo silne potreba. Chutne jogurty jsme nakonec zazdili plechovkou olejovek, akorat Ales se slovy, ze jsem hovada, si dal lahvace. Nakonec byl cas se rozloucit s Jirim, ktery nas opoustel. Pote co jsme ho zorientovali v case i prostoru, obdarovali ho mapou a po chlapsky se s nim rozloucili se zadrzovanymi slzami kanoucimi z drsne vyhlízejicich tvari, prijali jsme Jiriho dar z nejcennejsich - pet konzerv olejovek... dekujeme ti Jiri, nikdy nezapomeneme! Snad se zas nekdy uvidime na IRC...

Nastal cas zpracovat Alese a vyrazit smerem ke hradu Svojanov. To se skutecne po chvili podarilo, takze jakmile jsem uschovali nase bagle, vyrazili jsme udolim Kretinskeho potoka. Asi po 12 km prochazce malebnou krajinou s minimalnimi vyskovymi rozdily vedouci pres Prostredni Porici, Horni Porici, Bohunov a Dolni Lhotu, dosli jsme do Svojanova. Zde se nam naskytl pohled na stejnomenny hrad s charakteristickou valcovou vezi se zbytkem vnejsi hradebni zdi. Na hrad, zalozeny jiz Premyslem Otakarem II., se lze doskrabat budto delsi trasou po asfaltce nebo krkolomnou kamenitou stezkou primo z vesnice. Doporucuji smerem nahoru po asfaltce, a dolu po stezce, ale bacha na nohy! Prohlidka hradu stoji za tu namahu. Nejenze je tu solidni hospoda s posedem, ale muzete se jeste vyskrabat na vez nebo si zaplatit pruvodkyni. Interier hradu je obsazen keramickym a vytvarnym umenim, a cele leto se tu konaji ruzne akce, zkratka to tu tepe! Pote, co jsme si to tu vsechno omrkli a ocenichali, doklopytali jsme po te kamenite stezce primo pred vchod penzionu. Tu jsme si dali neco tepleho a potom i studeneho a pohledem na hodinky odhadli, ze zpet u baglu v Kretine budeme tak kolem 21 hodiny. Nastesti pro nase jiz opuchyrovane nohy asi po hodine chuze jsme chytli stopa.
Cekala nas posledni noc. S bagly jsme vyrazili zpet smerem ke Vranove s predstavou, ze postavime acko nekde u vody a dame si osvezujici vecerni koupel. Bohuzel, tak dlouho jsme vybirali, az se definitivne setmelo. Breh byl takrka preplnen rybari, kteri neustale prijizdeli i s celymi rodinami. Nakonec jsme zakotvili par metru od hlavniho silnicniho tahu od Letovic u skupinky stromu. Zoufale misto! Kdyz pominu, ze jsme si vchod stanu postavili par centimetru od kmene smrku a jeste k tomu na mravenisti, gulas na ktery jsme se tesili, byl zkazeny, ve stanu se nedalo dychat a spali jsme proto vedle, ze ve ctyri rano zacala bourka... tak to byla docela fajn noc.

Den ctvrty - nedele
Rano jsme uvitali s radosti a hned zacali balit. Par metru od nas jsem si jeste precetli na pomnicku, ze tu kratce po valce "zakernou nemeckou zbrani" zahynuli skolaci, ze by mina? Radeji jsme okoli uz moc dal neprozkoumavali, hodili si na zada bagle a vyrazili zpet do Letovic. Na dnesni den jsme uz nic jineho nez cestu do Brna neplanovali.

home page