Tato kniha je věnována vynálezci

dálkového ovládání.

(Podíval bych se po jménu toho člověka,

ale nechce se mi vstávat z gauče.)

Chlapi versus muži

TOTO JE KNIHA o chlapech. Není to kniha o mužích. O mužích už existuje příliš mnoho knih a většina z nich je trochu příliš vážná.

Už samo slovo muži je vážné, nemluvě o dalších výrazech jako mužnost a mužný. Taková slova způsobují, že tato forma existence vzbuzuje dojem velice významné činnosti, v protikladu ke své pravé podstatě, totiž k sadě nevelkých a často nespolehlivých orgánů.

Ale muži rádi přičítají Mužnosti velkou důležitost. Důsledkem toho jsou jisté charakteristicky mužské, čímž myslím hloupé, vzory chování, které mohou přinášet velice nešťastné ovoce, jako například násilnictví, války, plivání a lední hokej. Tyto záležitosti vynesly mužskému pokolení ošklivé přízvisko. A "mužské hnutí", které má zvýraznit pozitivnější aspekty mužnosti, je očividně zalidněno povaleči a ničemy.

Proto tvrdím, že existuje i jiný způsob pohledu na mužské pokolení: ne jako na agresivní nafoukané vládce; ne jako na citlivé, zrovnoprávněné, hýčkající drahoušky; nýbrž jako na chlapy.

Co přesně chci říct slovem "chlapi"? Nevím. Moc jsem o tom nepřemýšlel. Jedním z nejpodstatnějších rysů chlapství je to, že my chlapi netrávíme tolik času tím, že bychom hloubali nad svými nejniternějšími city. Nemohu se zbavit vážných pochybností, zda chlapi vůbec mají nejniternější city, pokud nepočítáte například věrnost mužstvu Detroitských tygrů nebo strach ze svatebních darů.

Ale i když nedokážu přesně definovat, co znamená být chlapem, dokážu popsat určité charakteristické vlastnosti chlapů, jako například:

Chlapi mají rádi senzační věci

Slovem "senzační" mám na mysli "automatické a zbytečně složité". Dám vám příklad. Právě teď píšu tato slova na nesmírně silném počítači. Je poslední v řadě možná deseti počítačů, které jsem dosud vlastnil a z nichž každý byl ještě silnější než ten předchozí. Můj počítač je nacpaný k prasknutí různými RAM a ROM a byty a megahertzy a všemožnými dalšími detaily, které takovému počítači umožňují to, čemu se říká zpracování dat. Dokázal by pravděpodobně kontrolovat celý aparát vzdušné obrany Spojených států a současně vypočítávat daň z příjmu každého obyvatele Ohia. Já ho používám především k psaní novinových sloupků. To je činnost, při níž sedím a zírám asi tak deset minut na monitor a pak, za výlučného použití svých ukazováků, pomalu naťukám třeba:

Henry Kissinger vypadá jako velká bradavice.

Zírám na tu větu dalších deset minut, dostanu inspiraci a původní myšlenku doplním:

Henry Kissinger vypadá jako velká tučná bradavice.

Potom zase deset minut zírám a hloubám nad tím, zda bych měl do věty začlenit ještě pojem "chlupatá".

To je pro můj počítač absurdně snadná práce. Dřepí tady, netrpělivě bzučí, k smrti se nudí a krátí si čas mezi údery na klávesy vynalézáním sjednocené oborové teorie vesmíru, překládáním Shakespearových sebraných spisů do rapu a jinými problémy.

Jinými slovy, tento počítač má na práci pro mě absurdně předimenzovanou kvalifikaci, a stejně jsem si jistý, že si brzy koupím ještě silnější. Nedokážu si říct "dost". Jsem chlap.

Pravděpodobně krajním příkladem fundamentální chlapské potřeby mít senzační věci jsou vesmírné raketoplány. Chlapi, kteří tento program vyvíjejí, prohlašují, že má Vyšší Vědecký Smysl, totiž zjistit, jak fungují lidské bytosti ve vesmíru. Ale všichni už samozřejmě víme pěknou řádku let , jak fungují lidské bytosti ve vesmíru: létají kolem dokola a říkají věci jako: "Ten Houston vypadá fakt dobře!"

Ne, skutečným důvodem existence programu vesmírných raketoplánů je skutečnost, že je to humongózní a spektakulárně gizmo-intenzivní práce s hardwarem. Chlapi se v něm mohou prakticky věčně vrtat a občas ho uvést do provozu a použít ho k vynesení dalších komplikovaných automatických věciček na oběžnou dráhu, kde se téměř okamžitě porouchají, což je báječný důvod, proč vyslat znovu do vesmíru raketoplán. Je to Chlapské Nebe.

Dalšími výsledky chlapské potřeby mít senzační věci jsou hvězdné války, rekreační ponorkový průmysl, jednokolejky nukleární zbraně a náramkové hodinky, které ukazují měsíční fáze. Netvrdím, že by se vývoje nebo používání těchto věcí neúčastnily i ženy. Tvrdím, že bez chlapů by tyhle věci pravděpodobně neexistovaly; stejně jako by bez žen stál prakticky každý kus nábytku na světě ještě pořád na svém původním místě. Chlapi nemají základní potřebu přestavovat nábytek, zatímco žena, která dokáže klidně používat třiapadesát let stejný počítač, přestavuje nábytek téměř každý týden, někdy dokonce i uprostřed noci. Leží v posteli, spí a najednou jí ve dvě hodiny ráno probudí nutkavá myšlenka: Ta modrozelená pohovka, která stojí rovnoběžně se stěnou, musí stát kolmo ke zdi a musí se tam postavit HNED TEĎ. Vstane a přestěhuje jí, což samozřejmě vyvolá nutnost přesouvání dalšího nábytku, a za chvíli má přestěhovaný celý obývací pokoj včetně velkých těžkých kusů nábytku, kterými by normálně pohnulo jen několik svalnatých mužů současně; v přírodě totiž existuje málo sil mocnějších než žena, která potřebuje přestavět nábytek. Kdykoli se chlap probudí, zjistí, že díky nočnímu úsilí své ženy najednou žije ve zcela jiném domově.

(Uvědomuji si, že tady provádím rodové zobecňování, ale mám pocit, že kdyby Bůh nechtěl, abychom prováděli rodová zobecňování, nebyl by nás obdařil rodem.)

No a odsud je možné dokument stáhnout (121 647 bytes). Jak si ho správně zobrazit je popsáno zde.