Norština je germánský jazyk. Dá se vypozorovat příbuznost z němčinou i angličtinou. Protože dánština, švédština a norština jsou si velmi podobné, lidé z těchto 3 národů si návzájem rozumí ( něco jako Češi a Slováci). Islandština je jazyk velmi podobný staré středověké norštině (je to vlastně zakonzervovaná středověká norština).

Na konci středověku se Norsko stalo součástí Dánska. Dánština proto vytlačila norštinu z měst a použivala se i jako spisovná a úřední řeč. Hodně k tomu přispěla i reformace, která do Norska přišla z Dánska. Po ní se začala používala Bible přeložená do dánštiny.

V 19. století se znovu objevila spisovná norština. Ale pozor, ve dvouch variantách :

1. Bokmĺl (knižní řeč) - vychází z jazyka, který se používal ve městech a byl velmi podobný dánštině. V součastnosti použivá bokmĺl většina obyvatel Norska.
2. Nynorsk (nová norština) - vychází z dialektů, kterými mluvili lidé v zápdním Norsku, kde nebyl tak silný vliv danštiny.

Ale to ještě není všechno. Kromě toho má káždá oblast svůj vlastní dialekt, který se liší od ostatních ve výslovnosti a tvarech slov.

Norština je tady pro mě stále dost velký problém, i přesto, že už dva roky předtím, než jsem sem jel, tak jsem se začal učit norsky. Měl jsem učebnici norštiny, používal jsem Internet a jeden dost dobrý program na učení slovíček. V průběhu těch dvou let jsem se naučil trochu číst a psát, takže jsem si mohl psát norsky se svými přáteli z Norska Taky jsem četl norské časopisy a WWW stránky. Ale neměl jsem příležitost mluvit a poslouchat mluvenou norštinu.

Když jsem sem přijel, nerozuměl jsem prakticky ničemu. To že jsem měl tenhle základ mi přece jenom usnadnilo mojí pozici tady. Od začátku října chodim každý den do jazykové školy, na Ymce se snaží mluvit se mnou norsky. Díky tomu jsem teď už schopný domluvit se trochu norsky, a když na mě mluví pomalu a srozumitelně, tak i rozumím (ale místní dialekt, který je rozdílný od dialektu z Osla, který jsem se učil v Česku, mi stále dělá problémy). Ten pokrok je nejlíp vidět ve škole. Před měsícem se mi diktáty zdály strašně těžké. Teď už je to lepší (Fakticky ve škole nemusí nic moc dělat, protože veškerou gramatiku jsem se najčil už předtím doma - používáme stejnou učebnici. Teď jde už jenom o to, abych ty teoretické vědomosti, které mám, začal používat i v mluvené řeči.).

Ale jeden výsledek už teď můžu vidět : moje angličtina se zhoršila. Začínám míchat anglická a norská slovíčka. A někdy mě napadne dříve norské než anglické slovo.

Samozřejmě normální mluvená řeč je něco jiného. Když se baví dva či více Norů, tak nerozumím prakticky ničemu (občas si řikám, jest-li to stále je norština a jest-li náhodou nezačli mluvit čínsky nebo japonsky). Zachytávám slova, někdy části vět, ale nerozumím o čem je přesně řeč. Tohle samozřejmě omezuje moje působení, protože všechen program se odehrává v norštině a není možné všechno přeložit do angličtiny. Po pravdě řečeno mi toho překládají dost málo, prakticky nic. Prostě na mě neberou ohled. A já nejsem tak drzý či prostě nemám odvahu je požádat o překlad.

Co se týká cizích jazyků, Norové se učí od 6. třídy angličtinu. Na střední škole si k tomu přibírají druhý cizí jazyk, většinou němčnu nebo francouštinu. Samozřejmě, schůze, kde se řeší různé problémy musejí být v norštině (Pár takových pro mě nudných schůzí jsem zažil. A hned první víkend tady v Haugesundu jsem byl na Bohoslužbách, které trvaly skoro 2 hodiny). Je velmi obtížně přemýšlet v jiném jazyku, jak sám často pociťuji.

Mým velkým problém s jazykem je to, že i doma v Česku jsem byl tou osobou, která většinou naslouchala a do konverzace se moc nemíchala. Tady to není možné, protože nerozumím. Jsem nucený pokoušet se o aktivní konverzaci, což je pro mě problém. Ale možná se to trochu naučím.

Tuto stránku mám díky Chceš také domovskou stránku zdarma ?