Tady je těch několik rozdíů, které jsem zaznamenl, a které mě napadly. Možná příjdu na další, až budu na Vánoce doma :

• Chování řidičů na přechodech : To je velmi příjemná věc, na kterou si ale stále nemůžu zvyknout. Řidiči dávají přednost chodci. Já se ale stále chovám tak, jako kdyby jsem stále byl doma v Česku : nejdříve se pořádně rozhlídnu. Což je dobře, protože kdybych si zvykl na norské řidiče, mohl bych šeredně skončit až se vrátím domů.

• Hlavní jídlo dne : Hlavní jídlo je tady v Norsku "večeře" (middag), která bývá kolem 4 hodiny odpoledne. Také se mi zdá, že je mnohem obřadnější než u nás doma, ale to může být pouze problém naší rodiny. Skládá se z hlavního jídla a desertu, polívka vetšinou není. Oběd či jídlo v poledne je většinou studené - pár chlebů s nečim. V tomhle jsem se hned přispůsobil, protože jsem vlastně neměl ani jinou možnost.

  Jídla jsou tady samozřejmě jiná než u nás. Ale moc pravých norských jídel jsem tady neměl. Snad až na risgrřt (rýžová kaše). Když jsem byl na večeři v několika rodinách, tak jsme většinou měli nějaké to mezinárodní jídlo jako špageti nebo kebab. A ryb jsem si taky moc neužil. Kupodivu hodně Norů nemá rádo ryby.

• Kafe : Pije se tady hodně kafe, ale narozdíl od nás většinou překapávané.

• Bonbóny : Mají tady odlišnou chuť : Některé bonbóny jsou slané.

• Svíčky Norové milují svíčky. V každé rodině, kam příjdu, hoří při večeři svíčky. I Ymce při různých schůzích. V kavárně samozřejmě taky.

• Křesťanství : Lutheránství je tady státní naboženství a je to vidět. Víra je tady prostě mnohem víc přítomná. I v novinách se často objevují články zabívající se církví nebo náboženskými otázky.

• Přistěhovalci : V Oslo, ale i tady, v mnohem menším městě, žije spousta přistěhovalců. Jsou na tato mnohem lépe připraveni než u nás. Školu, kam chodím, navštěvuje 140 lidí ze 40 různých národností. Samozřejmě, že vysoký počet přistěhovalcí má taky svoje záporné stránky.

• Jazyk : V Norsku se mluví norsky. Norština vydá na samostatnou kapitolu.

• Uzavřenost ??? : Nemyslím si, že Norové jsou víc uzavřenější než Češi, tedy respektivě než já. Možná je to také tím, v jakém prostředí se pohybuji. Že prostě Ymka je trochu odlišná. Všichni se ke mě chovají přátelsky, i když se mi zdá, že vetšina čeká na iniciativu z mé strany (která dost často nepřichází). Ale já sám dobře vím, jak jsme se v Krabčicích chovali ke Gro a Marit, když tam dělali dobrovolnice, takže je vůbec nechci kritizovat. A také vím, jaký jsem společenský (spíš nespolečenský tvor). Je dobře, že na Ymce funguje kavárna, která je 5 dní v týdnu otevřená. Vetšinou tam pracuje někdo, koho znám z Tensingu.

Asi je to dost málo rozdílů, které jsem tady zachytil, ale já mám proto několik vysvětlení :

• Pro mě je dost velká změna už to, že vlastně poprvé žiju úplně odkázán sám na sebe. Předtím jsem se vždycky na víkend vracel domů. Nemusel jsem si prát, žehlit, protože tohle všechno dělala moje maminka. Ani vařit jsem si moc nemusel, protože na oběd jsem chodil nejdříve v práci a potom do restaurace. Tady je to jiné. Protože chci mít každý den alespoň jedno teplé jídlo, musím si vařit. Taky si musím prát a žehlit.

• I to, že jsem odešel z mého zaměstnání, je vélká změna sama o sobě (i když i tady dost často pracuji s počítačem).

• Další okolnost, která změnšuje rozdíly, spočívá v tom, že bydlím sám ve svém vlastním bytě. Tady si žiju, tak jak bych si pravděpodobně žil doma ( i když to samozřejmě není až tak úplně pravda ). Spousta rozdílných zvyku a každodenních malých rozdílů, mi z tohoto důvodu zůstava skryta.

• A konečně moje povaha v tom určitě hraje taky dost důležitou roli. Možná se až příliš snadno přizpůsobuji cizím zvykům. Nebo prostě mám sniženou pozorovací schopnost.

Tuto stránku mám díky Chceš také domovskou stránku zdarma ?