Dvůr Boudy z počátku nazývaný Brdský hrádek byl založen z rozhodnutí písecké městské rady po roce 1710 v největším kopaninském obvodu u Mirotic. Z počátku byl zřízen ovčín a do roku 1720 vystavěna stodola s malou stájí a byl vybudován dvorský rybník. Během roku 1721 bylo na hrádku Brdském, jak je v účtech budský dvůr nejčastěji jmenován, teprve stavěno obytné dvorské stavení. Vedle hlavních obvodových zdí byly vyzděny i hlavní vnitřní příčky do výše podkroví, zřízena pavlač a dvě sýpky v poschodí, jež byly také dobře prkny na falc položeny a železnými hřeby sbity. Do celé výšky byly vyhnány i oba štíty, náležitě nad střechu převejšeny, vypucovány a barvou natřeny. Na obě sýpky, zaujímající celou polovinu prvního poschodí obytného stavení, bylo roku 1721 sypáno vymlácené obilí.
Dobytčí účet budský, pořízený
koncem roku 1723, přiznává užitku ze šesti krav dojných 45 zlatých.
Z toho se musel odrazit mléčný deputát pro 3 osoby dvorské
čeledi za rok v ceně 6 zlatých, na mastění jídel pro žence
a letní dělníky 4 zlaté 10 krejcarů a týmž robotířům
za 137 žejdlíků mléka za 24 krejcarů.
Odstavilo se 5 telat v ceně 7 zlatých 30 krejcarů, 3 telata
v ceně 6 zlatých se prodala k chovu. Z pěti husí a housera
se naškubalo 5 liber peří a od 10 slepic se čekalo 10 kop
vajec.
Platy zaměstnanců budského dvora mimo naturální deputát
nebyly v roce 1723 příliš velké: šafář pobíral za půl léta
na penězích 8 zlatých, šafářka 4 zlaté, pacholek při
koních 7 zlatých, děvečka 6 zlatých.
Během roku 1724 se už v podstatě na budském dvoře
dokončovaly poslední stavební práce. Písečtí zedníci
Jakub Mayer a Václav Stropnický vystavěli, omítli a vydláždili
maštale opatřené prejzovou krytinou. Jednopatrové obytné
stavení dokončili uděláním dvou ozdobných říms a omítnutím
celého traktu. Za práci jim bylo zaplaceno 163 zlatých. Paračovský
zedník Vít Svojše "spucoval" a vydláždil kuchyni,
omítl zdi sýpky a v hořejším pokoji připravil podlahu pod
kamna - vše za 2 zlaté 30 krejcarů. Písecký žid Salomon
Žabka obdržel za celé sklenářské dílo ve dvoře 17 zlatých
19 krejcarů a budský kovář Jelínek za práce kovářské 7 zlatých
27 krejcarů.
Potom po roce 1724 písecké archivní
prameny po řadu let o budském dvoře vytrvale mlčí. Víme jen,
že kolem roku 1740 spravoval budský dvůr správce Václav
Sedmihradský, s jehož dcerou Alžbětou se 24. dubna 1742 v
neklidném čase franouzsko-rakouské války oženil mirotický
Petr Aleš, předek malíře Mikoláše Alše.
Za dlouholetého nájemce Jana Václava Červenky, bývalého
měšťana mirovického, při velké bouři 21. června 1794 udeřil
blesk do obytného stavení a kolny budského dvora a zapálil je.
Nad oběma budovami shořely do základu krovy a i zdivo bylo
značně poškozeno. Ostatní hospodářské budovy byly přispěchavšími
lidmi uchráněny. Se souhlasem podkomořského úřadu bylo hned
v červenci přikročeno k výstavbě nových krovů.
Budský dvůr pronajali 8. října 1822 na 6 let František
Pixa a bratři František a Antonín Friedlové Písku. Při příležitosti
obnoveného zájmu provedl písecký stavitel Roubíček za spoluúčasti
radního hospodářského návladního Drahoráda i souhrnný
popis budského dvora:
"Obytné a hospodářské budovy uzavírají prostranný
čtverhranný dvůr. Obytná budova je celou frontou situována k
jihovýchodu. Je jednopatrová, s dřevěnou pavlačí.
Mansardová střecha je kryta taškami. V přízemí budovy je
prostorná ratejna, četné komory, kuchyně a stáj. Pod zemí
se nachází pěkný mléčný sklep. V prvním poschodí je velká
předsíň a 4 obývací pokoje. Jedna z neobývaných místností
se používá jako skladiště pro ovoce, druhou užívá poklasný.
Vlevo je předsíň k dvěma velkým pokojům, které jsou používány
jako půda. Proti hlavní budově stojí stodola s dvěma mlaty a
třemi pernami. Na západní straně je kravská a volská stáj,
nyní napolo zřícená, která se bude podle již schválených
plánů v roce 1823 přestavovat. Východní strana dvora je
obehnána 8 stop vysokou zdí, při níž se nacházejí sviňské
a drůbeží chlívce. Jihovýchodně ode dvora ve vzdálenosti
50 kroků stojí stavení ovčákovo a malý chlév na dva kusy
dobytka. Ovčín na 500 kusů ovčího dobytka stojí 50 kroků
od ovčákova stavení. Je krytý šindelem. Znovuzřízení
obydlí pro pachtýře v prvém poschodí by stálo asi 400 zlatých.
Všechny budovy kromě stájů se nacházejí v prostředně dobrém
stavu".
Nové stáje byly dostaveny na jaře 1826.
Nákladem 929 zlatých byla též v roce 1824 opravena flusárna
(draslárna), v níž se z dřevěného popela vyráběl potaš,
potřebný k výrobě skla. Opravena byla též vinopalna, kterou
měl pronajatu žid Josef Lederer.
Roku 1829 byl dvůr bez vinopalny a flusárny pronajat březnickému
obchodníkovi Janu Baťkovi za roční nájem 810 zlatých.
Novou nájemní smlouvou z roku 1835 si bratři Jan a Alois Baťkové
pronajali budský dvůr tentokrát na 12 let. K budskému dvoru
bylo ponecháno vykonávání robot poddaných ze vsí Bud, Lučkovic,
Mírče, Výšic a Stráže.
V letech 1836 -1840 byly pod dozorem píseckého stavitele
Spiese opraveny všechny dvorské budovy, ovčín, vinopalna a i
cihelna. Hned roku 1836 bylo také značným nákladem opraveno a
znovu zřízeno v prvém poschodí obytné budovy obydlí pro nájemce
dvora o několika místnostech. Další rozsáhlé a nákladné
stavby, prováděné v letech 1841 - 1848, pronajal a sám prováděl
podnikavý nájemce Alois Batěk, který vedle toho prováděl i
stavby silnic v kraji a různé stavby veřejné, jako třeba výstavbu
radnice a výstavbu nové školy v Miroticích.
Roku 1843 prosadil Alois Batěk zřízení a výstavbu malého
pivovaru v budském dvoře podle plánů píseckého stavitele
Rohtbachera. Byl zřízen v přízemí obytné budovy tak, že ve
východní polovině přízemí, kde byly dosud jen různé
komory a chlívce, byl zřízen pivovar se všemi náležitostmi,
to jest s varnou, pánví, spilkou a stáčírnou. Dosavadní mělký
sklep byl prohlouben na sklep ležácký a vedle něho zřízen
další sklep na uskladnění ledu. V západní části přízemí
místo dosavadní ratejny a šesti komor byl upraven malý byt
pro sládka, větší šenkovna a byt pro vinopalníka, jemuž
byla malá vinopalna postavena hned vedle jeho bytu z přiléhající
části stáje v západním traktu dvora. Všechny tyto přestavby
byly dokončeny v roce 1847. Budský dvůr držela rodina Baťkova
v nájmu až do roku 1885.
Matka budoucí Alšovy ženy Mariny Alšové
Marie byla dcerou březnického obchodníka Aloise Baťka, který
se svým bratrem Janem převzal po svém otci do nájmu budský
dvůr roku 1837. Marie Kailová rozená Baťková se po předčasné
smrti svého manžela přestěhovala i s dětmi Vilémem a
Marinou k rodičům na Buda, kde i ona 27. března 1864 ve svých
třiceti letech zemřela na souchotiny. Oba sirotci Vilém a
Marina zůstali dál ve starostlivé péči dědečka Aloise Baťka
a babičky Marie.
K bližšímu seznámení Mikoláše Alše s Marinou
Kailovou došlo až po roce 1871, kdy Mikoláš, tehdy již
student pražské malířské akademie byl na prázdninách v
Miroticích a často navštěvoval svého přítele Viléma Kaila
na budském dvoře. K hlubokému milostnému vzplanutí mezi
Mikolášem Alšem a Marinou Kailovou došlo o prázdninách
roku 1874, při krátkém a smutném Mikolášově pobytu v
Miroticích u nemocného otce, který pak v říjnu 1874 zemřel.
Od té doby udržovali mladí milenci písemný styk. Aleš
se také několikrát zastavil v Příbrami, kde Marina bydlela u
své tety, která Alšovi nebyla nakloněna. Později se Márinka
přestěhovala se svou tetou z Příbrami na Buda a do Mirotic.
Při cestě na vojenské cvičení do Písku se Aleš v roce 1878
dvakrát zastavil v Miroticích, ale většinu času strávil na
Budech u své Mariny. V únoru 1879, když už bylo skoro jisté,
že Aleš bude vítězem v soutěži na výzdobu foyer Národního
divadla, zajel Aleš na budský dvůr požádat Jana Baťka oficiálně
o roku jeho svěřenky Mariny Kailové. Podruhé přijel 10. dubna
k projednání prohlášek své svatby, která se potom konala v
mirotickém kostele 29. dubna 1879.
Představme si hezký alšovský obrázek: Z brány
bílého budského dvora vyjíždí řada kočárů. Obklopuje je
jarní rozkvetlý den. Radostnou náladu nemůže pokazit ani krátká
jarní přeprška. V mirotickém kostele si podají ruce ke
společné cestě nelehkým životem dvě mladá srdce, prošlá
štěstím i strázněmi dlouho bráněné lásky, která se
teprve naplňuje.
Alšův dopis Jiráskovi
Mikoláš Aleš zde zajímavě popsal budský dvůr ve svém
dopise příteli Aloisovi Jiráskovi v roce 1894.
Alois Jirásek - Husaři
Podle vyprávění Mikoláše Alše napsal Jirásek povídku,
jejíž děj se odehrává na budském dvoře.
Literatura:
Jan Toman, Boudy
Dr. Emanuel Svoboda, Aleš a Jirásek - Listy dvou přátel