OBJEV NA MLADÉ ŽENĚ

Bertold Brecht

Ráno se střízlivýma očima
Loučení mezi dveřmi, chlad a klid.
Tu spatřil jsem, že proužek šedých vlasů má
A náhle nebyl jsem s to odejít.

Prs němě vzal jsem, a když tázala se
Proč po tom všem já, pouhý noční host
Jít nechci, nedbaje nic na zvyklost
Pravil jsem – hledě na ni – s něhou v hlase:

Byť na jedinou noc, chci ještě zůstat
Ty přece musíš využít svůj čas
Je zlé tu stát tak na úsvitu dne.

Rychleji popožeňme svoje ústa
My zapomněli, že vše pomine –
A žádostivost zlomila mi hlas.

MONOLOGY

Karel Kryl (1990)

Do čtverce patia
stín padá mezi slova.
Mlčíme – ty i já -,
pak promluvíme znova,
život je prožitý
a v rohu mlčí běsi:
mluvíme – já i ty -,
a nerozumíme si.

Zšeřelou krajinou
jde žebrák žití mého.
Já myslím na jinou –
ty myslíš na jiného;
zraněný pária –
a pýcha baronesy:
mluvíme – ty i já -,
a nerozumíme si.

 Dva u jednoho stolu
nad vázou s květinami –
dvě písně, lhané v mollu –
dvě lodi mezi krami.
A slina z dračí tlamy
ve sklínce alkoholu:
tím více jsme tu sami,
čím déle jsme tu spolu.

Za řevem diskoték
a světa, kde se vraždí,
jsme blízko – na dotek -,
a přece oba za zdí;
myslíce na city,
jež byly – kdysi – kdesi -,
mluvíme – já i ty -,
a nerozumíme si.

Za slovy slova jdou
a nevydají větu.
Pod tlící hromadou
nedarovaných květů,
dekretů na byty
a dýchaného smogu
mlčíme – já i ty -,
v dvojitém monologu.

Jen slin z dračí tlamy
ve sklínce alkoholu;
tak neskonale sami –
tak nekonečně spolu,
dva u jednoho stolu –
dvě lodi mezi krami…
Je předaleko k molu
a temno nad vodami…

MILOSTNÁ ODELETA

Jaroslav Vrchlický

Tvůj obličej,
zkad září něha snivá,
světlušek rej
kam zlatou sprškou splývá,
jak noc je z vlasů schvívá,
mi praví: Čas tu, by se rozletěly
tvé polibky, ty plaché, zlaté včely,
ne kam by směly jen, leč také
kam by chtěly!

A blíž a blíž
jde noc ve hávu stínů,
dej níž a níž,
ať, hlavu na tvém klínu,
své tělo k sobě vinu,
jež praví: Čas tu, by se rozletěly
tvé polibky, ty plaché, zlaté včely,
ne kam by rety tvé, leč kam by
moje chtěly!

JAK ZAPOMENOUT

Stěan Ščipačov

Jak zapomenout
tvých očí blesk, tmu třpytivou,
tvých rukou horkých nahý děj,
když skrze slzy najednou
jsem uviděl tvůj obličej?

Aťsi je co chce přede mnou,
neštěstí, strasti, krutá lež,
ty provždy ranou červenou
v mém srdci zůstaneš.

VRACENÍ ČASU

Helena Vajgantová

Vzpomínkám věnujeme kytice květů.
Vracení času přenáší nás zpět.
Oživujeme mrtvé minulých světů…
Proč nedokázali jsme živým rozumět?

Došlo k podání ruky včas?
Nerozevřela se náruč chápající…
Hluchota zabránila slyšet vnitřní hlas,
když slzely oči milující.

NE, TO JE VYLOUČENO

Heinrich Heine

Ne, to je vyloučeno,
abych já zapomněl,
že jsem tě kdysi, ženo,
tělem i duší měl.

To tělo mi zas dejte,
to tělo, s nímž jsem srost,
duši však pochovejte,
duše mám já sám dost.

Chtěl bych ji rozstřihnouti,
vdechnout ti polovic,
pojď, chci tě obejmouti,
tělo, pojď duši vstříc!

BALADA O ŽALÁŘI V READINGU
(úryvek)

Oscar Wilde

Červený kabát vzali mu –
krev s vínem, to byl nach,
v jakém ho našli s nebožkou,
krev s vínem na rukách,
našli ho s tou, co miloval
a zabil v poduškách.

Pak v sešlé šedi chodíval
tou naší věznicí,
na hlavě čapku se štítkem,
krok lehce tančící,
v očích však nikdy jsem neviděl
tak strašnou tesknici.

Nikdy jsem ještě neviděl
tak roztoužený žal
v pohledu na pruh blankytu,
co se nám nebem stal,
na každý mráček stříbrný,
když v dál se rozplýval.

Já chápal jenom, co ho štve
jak neúprosný chrt,
ty jeho oči tesklivé
po lásce, kterou škrt:
on zabil to, co miloval
a teď ho čeká smrt.

FINÁLE

Fráňa Šrámek

Mezi kvetoucími šípky
se již nepotkáme.
Hledáš-li mne, nalezneš mne
pod černými smrky.

Mezi kvetoucími šípky
jsem tě milovala.
A do černých, černých lesů
vždycky jsem se bála.

Mezi kvetoucími šípky
vždycky milujeme.
Ale pochovávat jdeme
pod černými smrky.

ČTVERYLKA

Carlos Drummond de Andrade

Pedro miloval Terezu, Tereza milovala Raimunda,
Raimundo miloval Marii, Marie milovala Jáchyma,
Jáchym miloval Lili,
Lili nemilovala nikoho.
Pedro odešel do Spojených států, Tereza do kláštera,
Raimundo se zabil při havárii, Marie zůstala na ocet,
Jáchym se zastřelil a Lili si vzala J.Pinta Fernanda,
který s tím příběhem neměl nic společného.