Vesnice Smetanova Lhota se rozkládá 18 km severně od Písku v povodí říček Skalice a Lomnice.
Smetanova Lhota je
jedna z mála tzv. kolonizačních vsí jež vznikla v polovině
13. století a dodnes si zachovala půdorys původní, uměle
vytyčené zástavby s velkou elipsovitou návsí a rybníkem
uprostřed. Od svého vzniku patřila po celá staletí k maltézskému
panství varvažovskému.
Roku 1384 potvrdil král Václav IV. řádu rytířů svatého
Jana Jerusalemského všechna privilegia i držení statků, při
čemž jsou při Varvažovu prvně jmenovány i Smetanova Lhota a
Nevězice.
Neměnný rozsah varvažovského panství, k němuž Smetanova
Lhota spolu s vesnicemi Varvažov,
Nevězice a Žbonín patřila, se znovu připomíná roku 1499,
když mistr českého převorství maltézského Jan ze Švamberka
pojistil svůj dluh 127 kop grošů českých za Janem Hroznatou
z Vrtby na jmenovaném zboží varvažovském.
Kolem roku 1501 držel krátký čas zástavně statek varvažovský
a tím i Smetanovu Lhotu majitel orlického panství Václav
Zmrzlík ze Svojšína, jemuž patřil výnos panství místo úroků
z peněz, které řádu krátkodobě půjčil.
Od poloviny 16. století za vlády velkopřevora Václava Berky z
Dubé byla všem poddaným ve Smetanově Lhotě, stejně tak jako
všem ostatním varvažovským poddaným, podávána každoročně
zdarma rybí polévka, kaše, bochník chleba, kus ryby a po
jednom penízi "uctění" vždy 15. srpna ve svátek
Nanebevzetí P. Marie, jíž byl zasvěcen řádový konventní
kostel v Praze.
Smetanova Lhota a Nevězice měly ojedinělou a výjimečnou
poddanskou povinnost vykonávat hromadné roboty k cizopanskému
bývalému královskému dvoru v Cerhonicích, který do roku
1577 patřil ke Zvíkovu. Tato
povinnost spočívala v tom, že poddaní ze Smetanovy Lhoty a z
Nevězic, společně a bez časového vymezení, museli každý
rok posekat, usušit a sklidit, to znamená odvést a smetat seno,
případně i otavu ze dvou velkých ovčínských luk jménem
Vosna a Dvořiště, patřících k cerhonickému dvoru.
Až do bitvy na Bílé hoře měli Lhotečtí robotu (zejména
robotu potažní) pouhých 12 dnů v roce. Od roku 1620 až do
roku 1650 byla robota požadována 3 dny v týdnu a po roce 1650
dokonce celý týden. Z archivních záznamů víme, že v roce
1654 bylo ve Smetanově Lhotě 24 usedlostí, 16 sedláků, 2
chalupáři a 6 domkářů. V archívu Suverénního řádu maltézských
rytířů v Praze jsou v seznamu poddaných v roce 1666 uvedena
např. tato jména sedláků: Jan Šíp, Šimon Beníšek,
Kladrubec, Mácha, Matěj Kácza, Mikoláš Koráb, Mikoláš
Moravec, Jan Háček, Jan Vevera; chalupníků: Kaška, Malej, Lůzum;
domkářů: Jan Nečas, Jakub Hrneček, Matěj Pražák, Jakub Fišer.
Potomci některých těchto rodů žijí ve vsi dodnes.
Koncem 17. století robotovali lhotečtí sedláci s potahem po
celý týden a po celý rok, přestože podle robotního patentu
z roku 1680 měly vrchnosti právo vyžadovat od svých poddaných
nejvýše 3 dny roboty v týdnu. Kromě robotní povinnosti potažní
museli sedláci vykonávat v době nepilnějších polních prací
v létě od července do září ještě 13 až 26 dní ruční
či pěší roboty. Calupníci vykonávali rovněž celoročně
jen robotu pěší. Od domkářů bylo vyžadováno odpracování
13 až 39 dní pěší roboty. V době žní jim bylo přilepšováno
chlebem a pivem.
Roku 1730 se domkáři ve Smetanově Lhotě museli podřídit zvláštnímu
rescriptu velkopřevora hraběte Dietrichsteina, kterým byly
vyhlášeny jejich rámcové povinnosti.
Staré povinnosti domkářské:
1. V čas žní z každé jedné té chalupy domkář nebo
sprostý podruh, který ve stavení sedláka jednu světnici za
svoji schránku má, povinen jest skrze jednu osobu 3 dny roboty
panské vykonávati.
2. Mlaty panské vedle obyčejné míry na 16. díl vybejvati.
3. Proti povětří a mračnům zvoniti.
4. Poselství všelijaká vykonávati.
5. Při vápenici ročně 9 až 10 dní v roce dělati.
Nově přidané povinnosti:
1. Vejš opáčení podruzi a domkáři v týchž chalupách
přebývající každoročně podle nařízení vrchnostenské
kanceláře dříví pivovarské 6/4 dlouhé poraziti a pak pořádně
vyrovnati k rukám k tomu nařízené osoby 5 sáhů zdělati.
2. Titíž sprostí podruzi, kteří toliko v jedné světnici u
sedláka přebývají budou povinni toliko 2 a půl sáhu takového
dříví pivovarského odváděti.
Celotýdenní robota byla ve
Smetanově Lhotě vykonávána v tomto nezákonném rozsahu až
do vydání robotního patentu v roce 1775. Vyjádřená
nespokojenost poddaných byla tvrdě postihována. Za "neoprávněnou
stížnost" k nejvyššímu řádovému konventu maltézskému
v Praze roku 1735 byli pokutováni Jakub Beníšek ze Smetanovy
Lhoty, Josef Mošovský z Varvažova, starý Biskup ze Žbonína
a Vojtěch Vinopal z Nevězic, kteří jménem 14 varvažovských
poddaných si jeli do Prahy stěžovat proti přílišnému přetěžování
robotou. Josef Mošovský byl v Praze zadržen a uvězněn.
Ostatní poslové byli každý "za svoji opovážlivou stížnost"
odsouzeni k zaplacení 3 zlatých pokuty k zádušní sv. Kateřiny
ve Varvažově.
Po dvou nadměrně mokrých a neúrodných letech 1770 a 1771, za
velkopřevora hraběte Althana a varvažovského hejtmana
Ortmanna, nastal všeobecný nedostatek potravin a rozšířil se
hladomor. V té době musel Ortmann svůj předtím vydaný zákaz
lesní pastvy a sběru lesního klestu pro velký odpor odvolat.
Napoleonské války se dotkly Smetanovy Lhoty hlavně zvýšenými
požadavky při stavění rekrutů. Nepříznivé hospodářské
důsledky měl také rakouský státní finanční úpadek roku
1811, jemuž předcházelo hluboké znehodnocení rakouské měny
a po něm zavedení prvních papírových peněz.
Na samém sklonku feudalismu, těsně před revolučním rokem
1848, v němž bylo zrušeno poddanství, robota a vláda
vrchnostenských (patrimonijních) úřadů, prodal maltézský
řád 16. srpna 1847 celé varvažovské panství, včetně příslušné
části Smetanovy Lhoty, po skoro sedmisetletém držení knížeti
Karlu II. Schwarzenbergovi za 670 000 zlatých.
Podle zákona o obecním zřízení z roku 1849 byly zřízeny a
vyhlášeny obvody tzv. spojených obcí politických, které
sdružovaly vždy několik osad (katastrálních obcí).
Smetanova Lhota se tak přičlenila k obci Varvažovské k níž
náležel též Varvažov, Most,
Paseka, Štědronín, Plazy, Žbonín, Ochoz, Nevězice, Vrábsko, Karlov,
Horní a Dolní Ostrovec. Spojená obec byla spravována voleným
obecním zastupitelstvem, v jehož čele stál obecní představený
či starosta. Tímto starostou byl v roce 1865 zvolen sedlák
Josef Koudelka ze Smetanovy Lhoty.
Sbor dobrovolných hasičů vznikl ve Smetanově Lhotě v roce
1899. Po svém vzniku měl sbor 22 členů, připomeňme si jména
některých z nich. V roce 1914 byl starostou sboru Josef Šíp,
velitelem Jan Pobříslo a náměstkem velitele František
Koudelka. Velký význam sboru dobrovolných hasičů ve Smetanově
Lhotě, podobně jako v okolí, spočíval též v kulturní a
vzdělávací činnosti. Ve sboru byla funkce "vzdělávatelů",
kterou např. v roce 1931 vykonával Josef Žák, jehož vlastní
knihovna byla později spojena s obecní knihovnou a dostala název
"Hasičská a obecní knihovna". Ve stém výročí
založení Sboru dobrovolných hasičů ve Smetanově Lhotě připravil
PhDr. Josef Burda sborníček, ve kterém lze nalézt další
podrobnosti z činnosti sboru.
První světová válka v letech 1914 - 1918 se nevyhnula ani
Smetanově Lhotě. Mnoho zmobilizovaných mužů se již do rodné
vsi nevrátilo. Pomník padlým ve válce, zbudovaný na návsi,
nám připomíná jejich jména a ztracené životy.
Ve Smetanově Lhotě se zachovalo v dobrém stavu několik lidových
staveb: dřevěná kolna s vyřezávanou štítovou lomenicí čp.
20, typické vjezdové brány usedlostí čp. 8, 76 a 38 a dnes již částečně zachovaný o samotě
stojící roubený špýchárek čp. 18.
Svou malebností Smetanova Lhota přitahovala a
inspirovala mnohé malíře. Připomeňme zejména Mikoláše Alše a Vlastimila Radu.
Za vsí byl v 17. stol. vystavěn lovecký zámeček Karlov. Navrhovatel a stavitel zámku, podobně jako u zámku čimelického, znám není. Ani přesné vročení jeho vzniku. Stavby stejného typu vytvořila škola Fischera z Erlachu. Všechny se vyznačují stejně jako Karlov oválným ústředním sálem, na nějž se symetricky ve čtyřech rozích připojují samostatné věžovité výstupky. Karlov je vlastně miniaturním napodobením - kopií - známého zámku Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou. Jednopatrová stavba s elipsovitým středním sálem, který byl až dodatečně rozdělen na dvě části, zachovává oválnost i v horních částech okenních rámů.
Zámeček byl pravděpodobně stavěn ve stejné době jako zámek čimelický Karlem Bohuslavem Bissingenem, po němž také nese jméno. Pozdější jméno Gabrielenhof, dané zámku za Wratislavů, se neujalo. Stavební plány zámku se záhadným způsobem zachovaly až v černínském archivu v Jindřichově Hradci. Prostory zámečku bývaly zaplněny nábytkem ve slohu biedermayer, několika kusy lidového nábytku selského a cennými sbírkami porcelánu, zvláště míšeňského. Po roce 1948 bylo vnitřní zařízení převezeno na Orlík a zámek je od těch dob využíván k dětské rekreaci. Zámeček stojí uprostřed rozsáhlé lesní louky, kdysi parkovitě upravené, dnes však již neudržované.
Proti zámku přes cestu byl kolem r. 1780 vystavěn panský velkostatek, nikoli bez architektonického citu a vkusu, místo staršího dřevěného ovčína a několika hospodářských budov, jejichž pozůstatky možno ještě dnes zjistit v líšťanském revíru jižně odtud poblíž lesního okraje proti Cerhonicům. Při zakládání karlovského dvora byl hospodářským poradcem hraběte Vratislava mirotický Kašpar Aleš. Oběma branami dvora je od zámečku možný průhled na západ do krajiny mirotické. Od východního vchodu zámečku pak vede celým karlovským revírem stromová alej.
Podívejte se na LIST DOMOVSKÝ
Připraveno zejména na základě historických studií a přednášek Jana Tomana